26 šéfredaktorů Vogue o fotografiích a obrazech, které jim v roce 2020 přinášejí naději

Dítě se dívá do kamery přes průsvitné sárí; východ slunce v Hongkongu; usmívající se tvář britského stoletého kapitána Toma — to jsou jen některé ze snímků, které najdete v zářijových vydáních světových Vogue, které se poprvé ve své historii spojily v rámci myšlenky a tématu Hope.

„Umělec Wang Yong vycházel ze starodávné čínské historie a vytvořil dílo nazvané Kruh. Zejména pak hledal inspiraci u dynastie Chan, kdy umění a architektura vzkvétaly, asi před 2000 lety. Bylo tehdy tradicí mít na domech kulaté okapy s vyrytými kresbami a texty, a tak posílat přání všeho nejlepšího a naděje do budoucnosti. Wang odkazuje právě na dlaždici z tohoto období, na níž je vyryto 12 postav, které společně hláskují poselství míru a pohody pro lidi na celém světě. Kruh také představuje číslo nula, které odráží umělcovo přání, aby infekce Covid-19 v blízké budoucnosti dosáhla tohoto cíle. A dále kruh představuje celistvost a dokonalost. 

Umělec vzal projekt velmi vážně a provedl podrobný výzkum čínské historie, aby našel vhodnou inspiraci. Každý, kdo čte čínské znaky, by pochopil, že Wang vyjadřuje pochmurné téma, ale nakonec předává poselství, že lidé by měli být pozitivní a dívat se kupředu s nadějí. Všichni se můžeme v této nepokojné době připojit k tomuto poselství. Wang pracuje s mnoha prostředky, ale u tohoto díla se držel základů, použil inkoust na papíře s pouhým nádechem červené barvy, tj. barvy, která sama o sobě v čínské kultuře symbolizuje štěstí.“

„Náš tým pracuje již několik měsíců doma. Krize v Mexiku a Latinské Americe stále roste. S tak velkou nejistotou po celém světě a v našem regionu je jen těžko uvěřitelné, že do září bude všechno lepší, ale o nás Latinoameričanech lze zcela určitě říct, že nikdy neztrácíme naději. Myšlenka naděje, španělsky ‚esperanza‘, je něčím, co se v Latinské Americe učíme ve velmi raném věku. V mnoha latinskoamerických zemích jsme zažili občanské války, drogové války, zkorumpované vlády, domácí násilí a krize přinesla další dávku nejistoty. Stejně jako v případě všech ostatních krizí věříme v sílu komunity a společně vytváříme lepší prostor pro lidi, které milujeme.

Během této doby více než kdy jindy věříme v sílu komunity a vzájemnou pomoc. Pracovali jsme s latinskoamerickým fotografem Stefanem Ruizem, který sdílel snímek rybářů z malého mexického města Pátzcuaro. Tito muži mají specifickou techniku rybolovu a vždy vyrážejí lovit ryby společně. Jako ‚Latinos‘ se scházíme a společně se snažíme vytvářet jasnější budoucnost plnou naděje pro příští generaci. Takto dokážeme překonat mnoho překážek, které máme před sebou.“

„Při výběru vizuální reprezentace jsme chtěli spojit minulost s naší budoucností. Orchidej Vanda Miss Joaquim se stala národní květinou Singapuru v roce 1981. Byla vybrána díky zářivé barvě, vytrvalosti a odolnosti — klíčovým atributům singapurského ducha a také odvahy singapurské Vogue v této nové éře. Nazvali jsme orchidej nově Vanda Vogue Singapore a zadali jsme 3D vykreslení květiny, abychom ukázali, že i když jsme hrdí na své dědictví, naše oči upnutě hledí na vytváření nové budoucnosti. 

V kombinaci s prózou od Amandy Lee Koe si přejeme, aby se 3D orchidej Vanda Vogue Singapore stala majákem naděje; připomínkou toho, že za krásné věci je třeba bojovat; že sny se bez boje nesplní; že společně to zvládneme a z boje vyjdeme silnější.“ 

„Tzv. ‚Velký bazar‘ od 15. století přežil mnoho přírodních katastrof a hospodářských krizí. ‚Velký bazar‘ představuje sílu, odolnost a naději. Jako symbol řemeslného zpracování, tradice, začlenění a rozmanitosti po celá staletí je připomínkou toho, že bez ohledu na výzvy se tváří v tvář postavíme těžkostem a překonáme vše, co si pro nás život připravil, a to s využitím našich nejváženějších hodnot. Připravili jsme toto speciální nafocení ‚Bazaru‘, abychom ukázali krásu jeho střech a kopulí spolu s modrou oblohou. Jako nejautentičtější turecké ‚já‘, je to místo naděje, které spojuje minulost s přítomností a přítomnost s budoucností. Spojuje Istanbul se světem a svět s Istanbulem.“ 

„Umělkyně Alevtina Kakhidze používá kresby a text bez ozdob. Narodila se na východní Ukrajině a zkoumá prostřednictvím svých kreseb genderové a sociální konflikty a otázky životního prostředí a tato témata jsou i inspirací práce, kterou jsme jí zadali — její vlastní portrét v budoucnosti, kdy syntetické látky nahradí látky rostlinného původu. Kresba s názvem ‚Alevtina Kakhidze děkuje rostlinám za punčocháče v roce 2050‘ je působivá a plná naděje, má ironický nádech a je vytvořena pseduo-primitivním způsobem — a právě proto je tak přesvědčivá.“