Vydejte se do Tunisu, oázy bohaté kultury i lahodného jídla

Tunis se rozkládá na severovýchodním pobřeží Tuniska poblíž mělké pobřežní laguny. Má kouzlo Paříže, mluví se tu francouzsky, procházejí se jím elegantně oblečení lidé a na každém rohu narazíte na stylovou kavárnu. Původ názvu sahá až do starověku. Řecký historik Polybios z Megalapole jej uvádí jako Tinés, arabové město nazývali Túnus nebo Túnis. Ve víru dějin ho ovládali Arabové, Francouzi, Španělé i Osmané, avšak v roce 1883 se Tunis stal administrativním centrem francouzského protektorátu. V míru v něm žili vedle sebe muslimové, křesťané i Židé. Nezávislost na Francii získalo Tunisko 20. března 1956 a Tunis se stal hlavním městem státu. O rok později v něm získala Claudia Cardinale titul Miss Tunisko. Tato slavná herečka se narodila 15. dubna 1938 v Goulette na předměstí Tunisu do rodiny sicilských přistěhovalců. Výhra v soutěži jí zajistila cestu na filmový festival v Benátkách, což odstartovalo její hvězdnou kariéru. 

V Tunisu objevíte fascinující směsici starověké historie, francouzského koloniálního šarmu a moderního arabského světa. Staré město si v roce 1979 zapsalo UNESCO na svůj prestižní seznam – je labyrintem úzkých uliček, zastřešených kamenných chodeb, arkýřů, súků, lázní a paláců. Zatoulejte se k Olivovníkové mešitě (Džáma az-Zajtúna), která byla založena na počátku 8. století, má velké nádvoří z leštěného mramoru a 44 metrů vysoký minaret z 19. století. Jde o nejstarší a nejvýznamnější mešitu v Tunisu a druhou nejvýznamnější v celém Tunisku. 

Třpyt zlata, průhledy do kovotepeckých dílen, nadbíhání prodavačů koberců. Všechno zahaluje těžká kořeněná vůně. Mezi pilíři objevíte stinné čajovny, v nichž je i uprostřed veder vlaho a vládne jim přátelská nálada provoněná kouřem z vodních dýmek. Přesně tady se zamilujete do tuniské kultury. Starobylé centrum města Tunisu je největší a nejlépe zachovalou medinou v celé severní Africe.

Tunis se začal rozvíjet v devatenáctém století, kdy byla postavena impozantní brána Bab el-Bhar (Brána moře). Je známá také jako Porte de France a sloužila jako vstup do mediny z Avenue de France, na níž najdete architektonický skvost, divadlo z roku 1910. Hlavní třída města, Avenue Habib Bourguiba, je pojmenovaná podle prvního tuniského prezidenta. Přezdívá se jí „tuniské Champs-Élysées“ a je lemovaná kavárnami, obchody a budovami ve francouzském stylu. Obytné čtvrti metropole se nacházejí více na sever, směrem k parku Belvedere (Parc du Belvédère). Katedrála sv. Vincence de Paula je největším katolickým kostelem v zemi. V Tunisu byla postavena roku 1897 v novomaurském slohu a sloužila jako hlavní kostel francouzské koloniální správy.

Na předměstí Tunisu se v krásném paláci, který kdysi patřil vládcům Osmanské říše, usadilo Národní muzeum Bardo, jedno z nejdůležitějších archeologických muzeí v severní Africe (a druhé největší po Egyptském muzeu v Káhiře). V jeho útrobách vás uchvátí bohatství a rozmanitost tuniského dědictví. A také obrovská sbírka římských mozaik, právě ona muzeum nejvíc proslavila.

Jen dvacet kilometrů od centra Tunisu najdete ruiny starověkého Kartága. Město založili Féničané okolo roku 814 před naším letopočtem. Legenda upřesňuje, že zakladatelkou byla fénická královna Elyssa známá pod jménem Dido. Během třetí punské války, v roce 146 př. n. l., město dobyli Římané a srovnali ho se zemí. Pak zde vybudovali hlavní město bohaté provincie Afrika. V archeologickém areálu jsou k vidění Antoniovy lázně, přístav nebo pahorek Byrsa. A když se zadíváte do dáli, uvidíte moře.

Jezero Tunis je přírodní laguna kousek od centra města, která zabírá celkem 37 kilometrů čtverečních. Patří tak mezi největší jezera v Tunisku. Kdysi tu býval přístav, dnes sem místní míří za odpočinkem, na piknik i rodinný výlet. Dají se tu podnikat procházky nebo užívat vodní sporty na jezeře. Odsud si užijete nádherné výhledy na okolní krajinu!

Určitě datle! Lidé je zde pěstují už déle než 5000 let a Tunisko patří mezi největší světové producenty datlí. Píše se o nich v Bibli i v Koránu, rostou ve velkých hroznech na datlovníku pravém a jsou bohatým zdrojem draslíku, železa a vitamínu B. Tunisané je rádi pečou na másle, nechybí ani jejich v chutných zákuscích. Bonus? Věří se, že mají afrodiziakální účinky. 

Preferujete spíš něco pikantního? Ochutnejte harissu. Místní pálivé pasty si všimlo i UNESCO a v prosinci 2022 se dočkala zápisu na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Ostrá kořenící směs se v Tunisku používá téměř ke všem jídlům. Pasta z harissy obsahuje sušené chilli papričky, česnek, olivový olej a sůl. Tradičně se stlouká ručně v hmoždíři.