Ctnosti pařížských pasáží

Ještě na začátku 19. století připomínala Paříž tržiště, zachycené ve filmu Parfém: Příběh vraha. Centrum města obývala chudina, ulicemi se trousila stáda dobytka a lidé se snažili ucpanými tepnami procpat k „břichu Paříže”, tržnici Les Halles. O pár desítek let později už se obyvatelé Paříže mohli procházet pod čistými, světlými a zastřešenými průchody mezi domy, které zdobily nádherné mozaiky, naleštěné výlohy i křišťálové lustry. V tomto světě v malém, jak pasáže popisuje dobový průvodce, začali lidé navštěvovat „zastřešené ulice”, které byly plné obchodů, do nichž mohli vyrazit i za té největší plískanice. „Pasáže byly proslulé a oblíbené pro svou grandiózní výzdobu,” píše filozof Walter Benjamin ve svém nedokončeném projektu Pařížské pasáže. Luxusní, mramorem vyložená pasáž se podle něho stala stěžejním symbolem moderního města a také kamenným svědectvím vzestupu měšťanské třídy, která se namísto práce mohla věnovat zahálce, nákupům a okázalé spotřebě.

Vzniku nákladných, obchodních pasáží předcházely dvě zásadní události. Silný rozmach textilního a oděvního průmyslu, a také počátek používání železobetonové konstrukce, která se uplatňovala při stavbách hal či nádraží: „Lidé potkávali plynové osvětlení ve spojení s litinou v oněch elegantních zařízeních, které se objevily v téže době: v pasážích,” vzpomíná Walter Benjamin. Velcí prodejci oděvního zboží si v těchto galeriích s prosklenými stropy zakládali živnost proto, že hledali nové způsoby, jak módní novinky prezentovat zámožným obyvatelům Paříže. „V pasáži Panorama,” upozorňuje Benjamin, „se nacházelo nejen krejčovství, galanterie či obuvnictví, ale též luxusní restaurace Véron, čítárna, kavárna či vinotéka... “ Nákupní pasáže, ať již to byly Panorama či Arkády, od základu změnily naše způsoby a zvyklosti v nakupování i trávení volného času. Opulentní zastřešené průchody se rychle dostávaly do módy a začala je budovat i ostatní evropská velkoměsta, včetně Bukurešti, „Paříže Východu”.

Obchodní pasáže byly centry společenského dění, v nichž si si lidé domlouvali schůzky — a při této příležitosti předváděli svoji nejnovější garderobu, kterou utvářeli dobový vkus a inspirovali průchozí. Pasáže rovněž stvořily nový typ městského člověka, kterého poprvé popsal a vykreslil básník Charles Baudelaire v eseji Malíř moderního života. Pro flanéra (flâner, fr. toulat se ), byly typické loudavé a neúčelné procházky, při nichž měl dostatek času i prostředků na to, aby si osvojoval civilizované městské způsoby a také nejnovější módní trendy v magasins de nouveautés. Široce oblíbené módní pasáže začaly ustupovat ze scény teprve s příchodem velkých obchodních domů. Prvním z nich byl Le Bon Marché (1838), který vyrostl na levém břehu Seiny. Tento „obchoďák” od roku 1984 vlastní skupina obchodníků Louis Vuitton, Moët a Hennessy, jež zachovala jeho původní kouzlo i luxusní charakter. A také někdejšího ducha pasáží, jehož v současné době nahrazují poněkud bezduché chrámy konzumu, shopping mally.