London guide: Never take the main road

Londýňané jsou extrémně zdvořilí a přátelští, ovšem to trvá pouze do momentu, než vkročí do spleti tunelů metra nebo palubu doubledeckeru. Hromadná doprava v době špičky je stejně nebezpečná jako výprava do australské buše nebo Amazonského pralesa. Pokud bych mohla poradit ideální situaci, tak by to bylo: „Nechoďte do centra“. V Londýně jsem žila osm let a vím, o čem mluvím. Druhá rada, kterou je jednoduché se řídit (a pozvedne kvalitu výletu i radost z neobjeveného o sto procent) je: „Odbočte z hlavní ulice“. Tuto radu lze praktikovat ve velkých městech po celém světě (ve Vysokých Tatrách a dalších horách, prosím, ale nescházejte z vyznačených cestiček!).

Jako každé velké město, i Londýn vznikal a rozrůstal se připojováním okolních vesniček. Každá z nich má jiný vibe a definuje ráz svého okolí. Většina z původních vesnic je také notně posh a žít zde si nemůže dovolit každý. Domy patří starousedlíkům a dědí se v rodině. Nejznámější je pravděpodobně Hampstead Village u lesoparku Hampstead Heath, známého svými jezírky a výhledem na Londýn z vršku Parliament Hill. Budete si tu opravdu připadat jako na anglickém venkově. Tento pocit umocňuje Kenwood House ze 17. století na severním okraji parku, do něhož se dostanete zadarmo, a kde také můžete vidět původní interiér a třeba sbírku historických obrazů.

Z ještě vyššího vršku,na němž sedí Highgate Village, sejdete právě na Hampstead. Highgate je tak strmá, že máte skoro závratě. Ale když vyjedete nahoru metrem a scházíte dolů skrze parky a viktoriánský hřbitov, na němž je pohřben i Karl Marx, stojí to za to. Naposledy jsem objevila vedle dolního konce hřbitova modernistický komplex Whittington Estate ze 70.let, kdy si lidi mysleli, že bude super bydlet v betonu, a hned vedle něj - novogotickou zástavbu Holly Village, v níž by mohl spokojeně bydlet Dracula, Addamsova rodina a třeba Čachtická paní. Doopravdy tam ale bydlí jen movití lidé, což je bohužel o dost méně dramatické.

Od severozápadu se přesuneme na jihozápad, do Richmondu. Tato část je stále poměrně blízko centru, ale na druhou stranu se tu opravdu cítíte jako v jiném městě. Na rozdíl od severských vesniček leží na řece Temži, což mu dodává neopakovatelný ráz. Při krásném počasí sem proudí stovky lidí, projít se po březích řeky, lemovaných houseboaty dál do Richmond Park, kde je mimo jiné i obora s jeleny, ale je tak velký, že se to množství lidí krásně rozprostře. Když budete pokračovat dál po proudu řeky, brzy dojdete k sídlu Ham House z alžbětinské doby, do jehož zahrad je vstup volný. Pro své rozsáhlé a zachovalé interiéry platí za populární lokaci filmařů. Od Ham House můžete přívozem přejet na druhou stranu Temže, do menšího sídla hraběnky ze Suffolku Marble Hill House, který byl nedávno zrekonstruován.

Pro fanoušky západního londýna je V&A jistota. Osobně nejsem velký fanoušek muzeí a výstav (moje ADHD mi nedovoluje udržet pozornost), ale V&A si vždy ráda proběhnu jen tak. Dopoledne je navíc poloprázdné, takže si můžete zajít do kantýny na kafe nebo do krásného souvenir shopu. Jako ve všech velkých muzeí a galeriích v Londýně – i tady je vstup zdarma a často zde narazím na výstavu nebo sekci, která mě zaujme. Tentokrát jsem zjistila, že tu probíhá unikátní výstava Donatello: Sculpting a Rennaisance, a tak jsem se rozhodla zainvestovat 20 liber do vzdělání sebe sama. (vstupenky si můžete zakoupit na místě, nebo online na určitý časový úsek). Rušný South Kensington nabízí spoustu dalších možností jako Natural History Museum, Science Museum nebo blízký Harrods. Já ale doporučuji vydat se na druhou stranu do Chelsea a přes řeku k nově zrekonstruované Battersea Power Station a přilehlému parku, kde najdete víc klidu.

Toto místo jsem objevila úplnou náhodou, když jsem zašla příliš na západ po cestě z Westfieldu do Notting Hill, po své oblíbené Holland Park Avenue. I když by tento čin zcela popřel mé drué pravidlo, rušnou Holland Park Avenue se ráda procházím. Lemují ji vzrostlé platany a je možné po ní prakticky dojít až na Oxford Street, jako byste následovali červené Central Line metro pěšky. Minete místa jako Daunt Books (moje nejoblíbenější knihkupectví), původní kachličkovanou stanici metra Holland Park a přístup do nepříliš známého a neprávem přehlíženého parku, ve kterém najdete japonskou zahradu Kyoto Garden i oblíbený svatební spot u Holland House. Rozhodně jsem vždy preferovala tento park před rozlehlými Kensington Gardens a trochu ponurým Hyde Parkem.

Na západním konci je tato oblast více rezidenční než turistická, stavte se na drink nebo jídlo do The Mitre, příjemné hospodo-restaurace s velkou venkovní terasou, kde potkáte pouze místní (kteří si mohou v této oblasti dovolit žít: hospodské bitky tedy nečekejte, spíš si vyleštěte boty). Jen o kousek dál už vstupujeme do oblasti Notting Hill. Opět – doporučuji se projít ulicemi s krásnými domy, které si sice nikdy nebudeme moci dovolit, na druhé straně se nám ale uleví, že nemusíme umývat tolik oken – před známým Portobello Market. Tam,prosím vás, nechoďte hlavně o víkendu, nebo budete uneseni davem až do betonového Ladbroke Grove).

Ale zpět k Clarendon Cross! Clarendon Cross je na první pohled velmi, velmi nóbl. Kromě krásně uklizených ulic a nově natřených domů to dokazuje i cena nejmenší skleničky v jednom z obchodů s nádobím, která je 54 liber. Konkrétně se jedná o Summerill & Bishop, kde si budete chtít koupit všechno (a rovnou k tomu přestavět kuchyň, aby ladila s vaší novou sadou talířů). Ostatně modře malované bílé, porcelánové talíře zdobí i fasádu rohového obchodu, takže jej nemůžete minout. V 70. letech se tato původně vesnička stala vyhledávanou lokalitou buržoazie a umělců a dnes v ní najdete designová interiérová studia a butiky specializující se na nádobí a domácnost. Snad je to i kvůli tomu, že jedna z ulic se jmenuje Pottery Lane? Jen o ulici dál najdete silnice lemované viktoriánskými domy s pastelovými fasádami. Když svítí slunce a nebe je modré, působí to trochu jako kýč. Ale hezký kýč. A kdo chce potom pokračovat na Portobello Market a dál do centra, je to jednoduché jak pěšky, tak autobusem nebo metrem.

Jestli něco miluju, tak je to objevování neobjevených a mně neznámých londýnských míst a zákoutí, plných historie prolínající se do současnosti a příběhů lidí. Nic mě nemůže inspirovat víc. Doufám, že i vy najdete inspiraci pro vaši další cestu směr Londýn. A pokud mu propadnete tak jako já, brzy vám bude připadat pach tamního metra stejně nostalgický, jako mně.