Letos v Marienbadu

Vyrážím na cestu s „doktorem Tomem“, s ním nesdílím jen jízdu… Po západu země se na Velaru vezeme s osvěžujícím nadhledem vzduchového podvozku. Nabízí hned několik dynamických programů, které se přizpůsobí jakémukoliv terénu. Do toho lesního jsem se nikdy s obyčejným autem neodvážil. Když jsem to zkoušel naposled s mojí studentskou Fabií, dopadlo to jako pokračování seriálu Sex ve městě. Vyjma srdeční zástavy. Velar si ale poradil i s mým neohrabaným driftováním. Bylo zajímavé okusit to, o čem každý mluví, tedy „dobrodružství z jízdy“. Někdy tohle spojení zní jako vycpávka z textů auto-moto magazínů, Velar ale dává takovému klišé skutečný rozměr. A překvapuje nás i interiér. Cabin Air Purification Plus vám třeba vyfiltruje škodlivé částice ve vzduchu kabiny, parádní! Vždycky jsem se považoval ze ekologického člověka, možná.

Přijíždíme na kolonádu ke smradlavému pramenu. Ano, skutečně se Mariin pramen původně jmenoval smradlavý, kvůli zápachu. Dnes po něm není ani stopy, z nejbližšího stánku s lázeňskými oplatkami se spíš line vůně lískových oříšků. Když do sebe soukám tu pátou, chce se mi zpět do auta, je tam teplo a pohodlí. Zatímco na kolonádě je sníh a zima. Ale i teď se snažím pochlapit.

Kdo tvrdí, že Paříž je město lásky, nezná Mariánky. V roce 1820 je navštívil Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde svůj pozdní milostný román s mladou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow. Filantropka a majitelka třebívlického panství byla láskou mnoha mužů, vztah s básníkem byl ale údajně nejsilnější. Hledám je v zasněžených zákoutích pískových fasád eklektické lázeňské zástavby. Místo toho ale nacházím pohodlí spa, do kterého se k večeru, poté, co jsme obešli všechny prameny (doktor Tom totiž ještě v lázních nikdy nebyl a nikdy nepil jejich prameny), ukrýváme. 

„To jsme ale lázeňský buchty, co?“ Druhý den ráno se budím s myšlenkou, že dobrodružný vůz potřebuje zažít dobrodružný den, je třeba Velar přeci jen skutečně vyvenčit. Odhazuji pítko a nasazuji řidičské rukavice (pítko jsem skutečně odložil, ale řidičské rukavice nemám). Vyrážíme do hlubin Slavkovského lesa. Cesty jsou zasněžené a namrzlé. Ale my se držíme povrchu vozovky nehledě na ostrou jízdu. Je to jako v bondovce, tedy kdyby byl Bond žena, aspoň z části. Tomuhle autu zasněžená krajina sluší, i trochu toho bahna na kolech. (Fotit tohle auto stoprocentně čisté je jako mít sex s robotem.) 

 
Ač jsem na lyžích nestál už tři roky, snažím se zkusit si, jaké to je připevnit je na auto. Otcové od rodin to nemají snadné. Po chvilce se potím, přestože mi mrznou prsty. Systém držáku lyží je ale v případě Velaru snadný. Lyže Evoque bych si rád nechal, jsou sexy, slušely by mi, ale nevím, jak bych je schoval pod tričko. A když zrovna nemáte psa, můžete rampu na něj použít jako neuvěřitelně důmyslnou pomoc při nakládání nadměrného obsahu kufru, nebo k přípravě pózování na onu Louboutin kampaň.

Když z lesa odjíždíme, mám pocit, jako kdybychom jeli z chaty. Velar v sobě ale utilitu spojuje s naprostou exkluzivitou, a tak, ač sám špinavý, mám v tomhle autě pocit, že jsem ready na večerní vernisáž.