Vogue Leaders

Simona Bagarová: Až bude nejhůř, vzpomeňte si, proč jste začali

Nestačí dělat dobro, je potřeba dělat ho dobře. Tuto zásadu učím neziskovky a sama se jí už dvacet let, co se v managementu sociálních služeb a neziskových organizací pohybuji, řídím. Stejně jako tím, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Jestli něco leader neziskové organizace potřebuje, tak hořet pro svůj projekt.
Když svému projektu stoprocentně nevěří leader, nemůže čekat, že pro něj nadchne dárce. Hořet mi vždycky šlo. Asi proto, že jsem si kdysi doslova vytáhla kratší sirku, která znamenala, že vystudovaná sociální práce jde k ledu a stává se ze mě fundraiser. Bylo mi dvacet dva let, slovo fundraiser jsem neuměla ani pořádně napsat, ale tou sirkou se mi naštěstí podařilo škrtnout. Zahořela jsem a díky této energii, bytostnému přesvědčení o smyslu projektu a tvrdé práci vznikla organizace, která měla desetimilionový rozpočet a první sociální firmu u nás zaměstnávající mladé lidi po odchodu z dětského domova. Bez téhle kombinace by se to nikdy nepovedlo. A neměli bychom bez ní ani naše tehdejší skvělé dárce a partnery, kteří uvěřili, že nemá smysl kupovat dětem z dětského domova dárky, ale spíše nám pomoci s tím, aby měly úspěšný start do samostatného života. 
K hoření tak přibyla první důležitá zkušenost. Pokud chci úspěšně a dlouhodobě spolupracovat s dárci, musím se o ně starat. Hlídat, aby byli v obraze, neztráceli pocit hrdosti, pokud jde o naši spolupráci, naslouchat jim a pravidelně je informovat o pokrocích. Tohle všechno se mně osobně vrátilo ve chvíli, kdy celý projekt po osmi letech zkrachoval. Nikdo z nich mě nezavrhl, naopak se mi od nich dostalo obrovské dávky podpory. A na svůj seznam poznání jsem připsala další věc. Důvěra a vzájemný respekt mezi partnery jsou hodnoty, které se projeví ve správný čas, tím správným způsobem. Navíc jsem si ale uvědomila, že se musím naučit také odpočívat. Bolestný krach projektu mou sirku tehdy na dva roky sfoukl. Vyhořela jsem. Naučila jsem se, že je třeba mít sebe samu na prvním místě a nechtít spasit svět. Teprve tehdy přišla vyrovnanost. 
Nestačí dělat dobro, je potřeba dělat ho dobře.
Foto: Renata Muchová
Simona Bagarová
Přestala jsem čerpat sílu z pocitu, že dělám dobro, a začala ji nacházet v sobě samé. Učila jsem se být autentická. A začala jsem se o své zkušenosti dělit s neziskovými organizacemi, které jsou na startu nebo procházejí jakoukoliv změnou. Pomáhám jim udělat si jasno v tom, odkud, kam a proč vlastně jdou, rozpracovat strategické plány a připravovat ty fundraisingové. Otevřeně sdílím, co mně osobně funguje, i to, co se mi opravdu nepovedlo a proč. Pomáhám jim hledat odpovědi na otázky, které čas od času pronásledují každou neziskovku. Jaké fotky klientů dáme na web a jaké už hraničí s citovým vydíráním a jsou pro ně nedůstojné? Od koho peníze budeme brát a od koho ne? Riskneme to a řekneme tomuto dárci ne, protože se nám nelíbí, jak podniká, a nebo si peníze vezmeme, protože je potřebujeme? Jak naše téma udělat pro veřejnost srozumitelné a atraktivní, ale nebýt povrchní? Má to vůbec smysl, když je systém tak zkostnatělý?  
Mám vlastně zapotřebí pracovat za tyhle peníze, když bych v korporátu měl/a víc? A také neustálý otazník nad tím, kolik peněz se podaří na projekty získat, a vyčkávání, jak s ochotou dárců zamává kdejaká krize. Nebo pocity frustrace nad tím, že zatímco úspěch firmy se pozná tak, že stále více vydělává, úspěch neziskovky je definován tím, že stále více peněz na své rozrůstající se aktivity potřebuje.
V principu se od sebe ale řízení neziskovky a firmy moc neliší. V obou případech potřebujete především kombinovat srdce a hlavu. Právě proto, aby ono nadšení a hoření trvalo co nejdéle a dokázalo oslovit také další. Když je však únavy přece jen více než energie a otázek více než odpovědí, potřebuji znovu škrtnout a připomínám si motto: Až bude nejhůř, vzpomeňte si, proč jste začali.
Simona Bagarová učí neziskové organizace myslet byznysově a firmy pomáhat smysluplně. Říká o sobě, že má srdce sociální pracovnice a hlavu manažerky. V roce 2018 založila spolek Management pro neziskovky. Poté, co se jako dobrovolnice setkala s nekvalitní a nedůstojnou péčí v domovech seniorů a absolvovala stáž v USA, začala pod hlavičkou organizace realizovat projekt D.O.M.A., který usiluje o to, aby v zařízeních pro seniory bylo jak dobře klientům, tak i těm, kteří o ně pečují.