Vogue Leaders

Senta Čermáková: Kreativita je dobrodružství vidět svět kolem sebe jinak

Mám ráda kreativní lidi. Samozřejmě i proto, že jejich svět je zábavnější a barevnější a že je s nimi jen málokdy nuda. Ale hlavně proto, že kreativita je nakažlivá. Vím, že na tohle téma se v pandemii nežertuje, ale já to myslím vážně. Spousta lidí tvrdí, že kreativita je nějaký specifický talent nebo dovednost, se kterou se narodíme, ale já s tím nesouhlasím.
Mám oblíbený účet na Twitteru, který mi vždycky zvedne náladu. A přitom, jak se říká, je to taková hloupost. Jmenuje se A Daily Cloud a jsou na něm fotky mraků, ke kterým někdo vždycky domaluje pár čar. A to, co původně byl jen mrak, se najednou promění v malého ledního medvěda, trpaslíka nebo zajíce sedícího na pařezu. 
Tak to je. Někdo zvedne hlavu k obloze a vidí mraky. Většina z nás. Ale někomu to stačí k tomu, aby viděl mnohem víc. A nejen to, s pomocí pár čar dokáže, abychom to viděli i my. Tak funguje kreativita. Vidět něco, co my nevidíme, buď proto, že jsme líní, nebo proto, že se díváme špatně. A zároveň nám ostatním otevírat oči.
Kreativita není žádný výrůstek v hlavě, který buď máme, nebo nemáme. Není to ani speciální gen, který se vědci pokoušejí detekovat v DNA. Je to mnohem, mnohem jednodušší. Kreativita není nic jiného než způsob, jakým se díváme na svět. Kolem sebe a samozřejmě také na mraky. Stačí zaklapnout počítač a poté, co jste viděli pár obrázků „dokreslených“ mraků, zvednout oči nahoru. A vsadím se, že najednou i vy přestanete vidět mraky a na nebi se vám objeví kočky, sloni či pohádkové bytosti. Proto říkám, že je kreativita nakažlivá. Není v tom žádné kouzlo. Většinu z nás stačí jen malinko popostrčit a najednou i nad naší hlavou mraky obživnou.
Kreativita je způsob vidění světa.
Což zároveň znamená, že kreativita vůbec nemusí být něčím, co má rezervováno jen hrstka z nás. Že to není speciální talent vyhrazený umělcům, vynálezcům a vizionářům. Je to něco, co se nedá naučit, ale můžete to v sobě pěstovat. Je to způsob, jak se díváme kolem sebe. Jednou nás někdo popostrčí, pak ještě po druhé, možná po třetí a zjistíme, že zázrak „vidět jinak“ nemusí být omezen jen na mraky nad hlavou.
Nedávno jsem o kreativitě četla krátkou knížku britského komika Johna Cleeseho. Píše v ní, že nejde o proces vycházející z racionálního přemýšlení a uvažování. Kreativita je způsob, kterým s námi komunikuje naše nevědomí, a to prostřednictvím pocitů a intuice. Proto je tak těžké zpětně dohledat a popsat, proč nás něco napadlo a zrovna v daný okamžik. Subjektivně nám to připadá jako vnuknutí, pro které nemáme žádné vysvětlení.
Když se lidí ptáte, kdy vymysleli něco nečekaného nebo kdy dostali nějaký důležitý nápad, odpovídají mnohdy podobně. Třeba ve sprše. Nebo při běhu. Těsně před usnutím. A tak dál. Co mají tyto chvíle společného? Byli jsme v tu chvíli zaměstnáni něčím jiným, ale zároveň jsme měli volnou myšlenkovou kapacitu. Probudilo se naše vlastní nevědomí.
Když si někdo stěžuje, že kreativity ubývá, možná má pravdu. Je to proto, že žijeme v době informačního přetížení. Kdykoli je náš mozek nevytížený, vysílá zoufalé signály, že by se mohl nudit. A my mu, vyděšení tou představou (protože nuda je hrozná), hned nabídneme telefon s jeho sociálními sítěmi, zpravodajstvím či počítačovými hrami.
Jinými slovy se bojíme být sami s vlastními myšlenkami. Ale to je chyba. Protože to jsou ty momenty, kdy máme své mysli nabídnout dobrodružství vidět svět kolem sebe jinak. Proto inspirace a kreativita přichází v tak divných momentech, jako je sprchování nebo usínání. Já třeba nejlepší nápady dostávám v letadle, když zapomenu knížku v kufru a telefon musí být vypnutý. Dívám se z okna... a bác, někdy přijde nápad.
Foto: Deloitte
Senta Čermáková
To jsou mé dva tajné recepty na kreativitu. Vlastně je to strašně jednoduché. Dívat se kolem sebe jinak. Není to těžké, stačí to vyzkoušet. Možná se dá začít jen tím, že se budete dívat na mraky. A tím druhým kouzlem je hledat nebo vytvářet momenty, kdy vaše mysl má chuť si takhle hrát. I tady může být začátek snadný. Třeba jen občas vypnout telefon a sklapnout notebook.
Vím, že v týmu je to někdy těžké. Kreativita není nic, co si můžete dát do kalendáře. S kreativitou si nemůžete domluvit schůzku, zavelet: „teď budeme kreativní!“ a čekat, že TO přijde. Ale tady mám ještě jeden trik a ten vychází z toho, že kreativita není nic jiného než pohled na svět. Jak zajistit v týmu, aby byl pestrý a pro členy týmu překvapivý? Pomůže diverzita.
Osmnáctiletý student se dívá kolem sebe jinak než padesátiletý manažer, Bulharka jinak než Ind, DJ jinak než datový analytik. 
A to nepíšu náhodné rozmanité typy lidí, ale uvádím konkrétní příklady ze svého týmu. Ano, všichni to jsou chytří a nápadití lidé, s chutí se učit a ambicí něčeho dosáhnout a ještě jsou každý jiný. Každý z nás vidí mraky na nebi trochu jinak. A protože je kreativita nakažlivá, daří se ji v takovém týmu dobře.
Kreativita ve firmě, která má svá pravidla a své zákonitosti, ale potřebuje ještě druhou nohu. Tou je odpovědnost, solidnost a spolehlivost a také kritické myšlení, které nám umožňuje rozlišovat mezi důležitým a nepodstatným a otevírat brány kreativitě tam, kde je to prospěšné a vhodné, a naopak ji krotit ve chvílích, kdy k řešení potřebujeme racionalitu a střídmost mysli, nikoliv emoce našeho nevědomí. Kreativita je nejlepší divoká a nespoutaná, to je jasné. Ale pokud ji máte využít v byznysu, přece jen ji potřebujete korigovat. Nebo ještě jinak, kreativita je jako koření, bez kterého jídlo nemá chuť, ale zároveň si jako kuchaři musíte dávat pozor, aby vám neujela ruka. Když máte dobrý tým, nejsou to dva principy, které by stály proti sobě a praly se, ale spíše dvě síly, které se doplňují a ženou nás kupředu. Nebo nahoru k mrakům plným zázraků.
Senta Čermáková je ředitelkou pro inovace v poradenské společnosti Deloitte. Vystudovala biokybernetiku a zaměřuje se na nové technologie. Mimo jiné také vyučuje kritické myšlení ve futurologii na mezinárodním programu CEMS na VŠE, vede program SheXO, který podporuje ženy na vedoucích pozicích, a je mentorkou programu Odyssey. Jako první žena získala v roce 2011 ocenění v soutěži Manažer roku.