Petra Šnaidauf: O high-end hostesingu i mateřství

Hosteska je prvním kontaktem s návštěvníkem a podle toho k tomu přistupujeme: chceme, aby dívky, ale čím dál častěji i mladí muži byli aktivní, komunikativní, aby přemýšleli. Proto mě potěšilo, když mi klientka po nedávné akci napsala, že by čtyři naše slečny okamžitě zaměstnala jako asistentky produkce. U některých klientů jdeme ještě dál: hostesky vnímají stále víc jako ambasadorky, které jim z akce například vytvářejí krátká videa na sítě. Zatímco u velkých konferencí je prioritou vše rychle a bezchybně odbavit, tam, když je chuť společně tvořit, rádi pomůžeme i s kreativou.

Dříve jsem byla více v terénu a vedle strategie jsem se hodně zabývala také exekutivou. Ještě na porodním sále jsem řešila věci do práce, ale když dcerka skončila na pár dní na JIP, vyléčilo mě to z potřeby mít všechno pod kontrolou. Naštěstí jsme byli na tuhle velkou změnu připraveni: koordinátorka, která povýšila, plynule převzala část agendy a musím říct, že to zvládla skvěle, v něčem možná i lépe než já. Já se na akce vracím postupně. Prvních šest měsíců bylo náročných i kvůli nedostatku spánku, ale dnes cítím, že si to sedá. Nesnažím se ale vrátit do původní role, protože ta moje se kompletně změnila. A zdá se, že nový přístup firmě prospěl. Kolegyně si převzaly víc odpovědnosti a začaly samy přicházet s nápady, třeba v náborové komunikaci směrem k brigádníkům.

Je to tak a já jsem velmi vděčná za to, jak máme doma nastavenou sdílenou péči. Ačkoli má manžel náročnou práci, je extrémně aktivní tatínek. Hodně nám také pomáhají obě babičky, bez kterých by to hlavně zpočátku nešlo. Díky tomu jsme to zvládli tak, aby klienti změnu prakticky nepocítili.

Osekala jsem všechno, co není nezbytné, zůstal fokus pouze na rodinu a práci. A pak na mě samotnou: několikrát týdně vstávám brzy ráno, než se dcera vzbudí, a jdu trénovat s trenérem. Je to moje „vypnutí“, jediná hodina ve dne, kdy nad ničím nepřemýšlím a někdo jiný mi říká, co mám dělat. V období, kdy malá skoro nespala, to bylo náročné a někdy jsem se musela donutit jít cvičit i po probdělé noci. Psychicky mi to ale strašně pomohlo. Díky tomu se mi líp vracelo soustředění i chuť do práce a já měla pocit, že věci držím v rukou.

Na samotné eventy ne, tam držím stoprocentní profesionalitu. Chci ale, aby viděla, že práce je přirozenou součástí života. Proto už se mnou byla u agenturního focení a občas na schůzce s klientem, kterého vím, že si to mohu dovolit. Je to kontextu a respektu k roli: zákulisí může být autentické, ale služba nesmí utrpět.