Vogue Leaders
Ewa Balejová: Budoucnost technologií patří těm, kdo umí naslouchat
Kristýna Jandová22. 6. 2026
Psycholožka, která dnes vede AI firmu, tvrdí, že největší revoluce technologií nespočívá v kódu, ale v empatii.
Foto: Michal Fanta
Eva Balejová
Ewa Balejová je COO české technologické společnosti Newton Technologies, která vyvíjí nástroje pro přepis a překlad řeči, využívané médii, soudy i zdravotnictvím napříč Evropou. Vystudovala psychologii, ale její kariéra se přirozeně přesunula do světa technologií, kde dnes propojuje lidské porozumění s umělou inteligencí. V rozhovoru mluví o tom, proč podle ní AI neubírá hodnotu humanitním oborům, ale naopak ji zvyšuje, jak se mění definice talentu v technologickém světě a proč bude schopnost naslouchat důležitější než schopnost programovat.
Vystudovala jste psychologii, dnes stojíte v čele technologické společnosti vyvíjející nástroje založené na umělé inteligenci. Jak se stalo, že právě tato cesta vám začala dávat smysl?
Když jsem studovala psychologii, byla jsem přesvědčená, že se stanu terapeutkou. Fascinovalo mě tehdy, že nejdůležitějším nástrojem té práce je něco velmi jednoduchého, a přitom nesmírně těžkého: skutečně naslouchat druhému člověku.
Pak jsem se přestěhovala do Prahy a ocitla se ve světě technologií, který mi zpočátku připadal jako úplný opak psychologie. Dnes ale vidím, že to nebyla změna směru. Stále mě zajímá stejná otázka: co člověk opravdu potřebuje? Ne abstraktní „uživatel“, ale konkrétní člověk, který je unavený, žije pod tlakem a nestíhá. Vlastně jsem nikdy nepřestala být psycholožkou. Jen se změnil nástroj mé práce.
Dlouho se říkalo, že budoucnost patří především technickým oborům. Vy ale mluvíte o renesanci humanitního vzdělání. Proč jsou podle vás právě empatie, porozumění lidem a schopnost naslouchat v éře AI stále důležitější?
Ještě před pár lety byl svět technologií uzavřený lidem, kteří neuměli programovat. Dnes je díky AI vstupní bariéra mnohem nižší, s technologiemi můžeme komunikovat přirozeným jazykem a popisovat své potřeby místo psaní kódu. Sama jsem si tak začala vytvářet vlastní prototypy a malé aplikace, přestože nemám programátorské zázemí. Velmi rychle jsem přitom zažila zvláštní moment, jako by se mé možnosti přemýšlení a tvoření díky AI obrovsky rozšířily.
Paradoxně právě proto začínají mít čistě lidské schopnosti ještě větší váhu. Technologie bude mít brzy skoro každý a mnoho firem bude nabízet velmi podobná řešení. Ale ne každý vytvoří produkt, u kterého si člověk řekne: „Nad tímhle se někdo opravdu zamyslel.“ Právě proto budou mít čím dál větší hodnotu vztahy, důvěra a pocit, že na druhé straně je někdo, kdo vám skutečně rozumí.
Foto: Michal Fanta
Eva Balejová
Ve firmě pracujete s technologiemi, které převádějí lidskou řeč do textu a překonávají jazykové bariéry. Jak se během posledních let proměnil váš pohled na samotný jazyk a jeho význam v našem životě?
Když jsem začínala pracovat v Newton Technologies, hlavním ukazatelem kvality našeho systému bylo, kolik slov technologie rozpozná správně. Čím přesnější přepis, tím lepší výsledek. Jenže lidská řeč je mnohem víc než jen informace převedená ze zvuku do textu.
Je to ticho před odpovědí. Přízvuk, v němž zůstává otištěný celý jeho příběh. Sama dobře vím, že své kořeny si člověk nese ve své řeči napořád. Už devatenáct let žiju mezi češtinou a polštinou a přepínám mezi nimi automaticky. Ale když se mě něco dotkne opravdu hluboce, vždycky se vracím k polštině. Je to jazyk, ve kterém dokážu sama sebe vyjádřit nejpřesněji.
Proto mi dnes technologie pracující s řečí připadají jako mimořádně zodpovědná oblast. I v jazyce, kterým mluvíme naprosto plynně, totiž jako první mizí ta nejjemnější vrstva: odstíny, ironie, vnitřní rytmus, jakým přemýšlíme.
Pocházíte z Polska, žijete v Česku a každodenně fungujete mezi několika jazyky. Jak vás život mezi kulturami proměnil profesně i osobně?
Můj přesun do Prahy vlastně nebyl v plánu. Přijela jsem za manželem a byla jsem přesvědčená, že tu zůstaneme jen krátce. O devatenáct let později se ale cítím doma stejně silně tady i v Polsku.
Život mezi kulturami mě naučil větší vnímavosti. Když dlouhé roky fungujete mezi dvěma jazyky a odlišnými způsoby přemýšlení, rychle pochopíte, že vaše vlastní perspektiva není ta jediná samozřejmá. Začnete víc poslouchat a méně věcí automaticky předpokládat. To velmi pomáhá jak v osobním životě, tak v byznysu. Snáz pak budujete vztahy, spolupracujete v mezinárodních týmech a rozumíte lidem, kteří se na svět dívají z úplně jiného úhlu.
Mluvíte o světě, ve kterém bude možné vést důležité rozhovory každý ve svém mateřském jazyce, a přesto si dokonale porozumět. Jak blízko jsme podle vás takové budoucnosti?
Blíž, než si většina lidí myslí. Vzpomínám si na jeden galavečer, kde jsme nasadili Beey Live, naši technologii, která mluvené slovo v reálném čase přepisuje a překládá. Moderoval ho herec s bystrým, osobitým humorem v češtině a každý divák přitom mohl číst titulky ve svém vlastním jazyce. Po skončení za námi přišli dva zahraniční velvyslanci a měli radost z jedné zdánlivé maličkosti: že se poprvé mohli smát zároveň s ostatními. Na podobné akce prý chodí léta, ale nikdy předtím nevěděli, čemu se celý sál směje. Obsah se přeloží vždycky, ale ten jemný humor se ztrácí jako první.
Dlouhé roky jsme zvyklí, že globální komunikace probíhá v angličtině, a samozřejmě to funguje. Jenže má to svou cenu. Ve společném jazyce, který nikomu z nás není úplně vlastní, ze sebe každý nevědomky kousek ubere. A právě ten kousek dnes technologie zachytit dokáže. Máme k tomu nakročeno blíž, než to vypadá.
Vaše firma se soustředí na středoevropské jazyky, které bývají ve světě technologií často přehlíženy. Proč je důležité, aby se technologický pokrok neodehrával pouze v angličtině?
Protože když člověka nutíte přepnout do cizího jazyka, nutíte ho zároveň přepnout do cizího způsobu myšlení a něco z něj se po cestě ztratí. Představuju si proto budoucnost, ve které můžu o důležitých tématech mluvit polsky a druhý člověk mi přirozeně rozumí česky, slovinsky nebo japonsky. Ne jeden univerzální jazyk, ale technologie, která se přizpůsobí člověku, místo aby to bylo naopak.
Sama jsem se střední Evropou hluboce spjatá, s Polskem, Českem a se specifickou zkušeností této části světa. Patříme k regionu, který se během jediné generace neuvěřitelně posunul dopředu a dokázal vybudovat skvělé zázemí pro život i byznys. I proto nerada přijímám tezi, že technologický pokrok musí diktovat jen ty největší a nejbohatší trhy.
Jako COO vedete technologickou firmu, zároveň jste matkou dvou synů. Existuje něco, co vás rodičovství naučilo o leadershipu a vedení lidí?
Moji synové jsou povahově úplně rozdílní, a přitom jsou oba úžasní. Právě oni mě naučili, že to, co funguje u jednoho člověka, u druhého vůbec nezabere, ani doma, ani v práci. Každý potřebuje jiný typ podpory, důvěry a motivace.
Dnes mnohem víc věřím v předávání odpovědnosti a svobody než v neustálou kontrolu. V naší firmě vývojáři často samostatně vedou vývoj celých systémů. Sami rozhodují, ale zároveň za svá řešení nesou plnou zodpovědnost. Ukazuje se, že díky tomu firma funguje efektivněji a lidé mají ze své práce mnohem větší radost a pocit smyslu.
Foto: Michal Fanta
Eva Balejová
Když dnes sledujete rychlost, s jakou se AI vyvíjí, co vás fascinuje nejvíce a co ve vás naopak vyvolává otázky nebo obavy?
Největší potenciál vidím v řešeních, která reálně rozšiřují lidské možnosti. Třeba svět, kde robotika a AI pomáhají lidem s pohybovým omezením znovu získat nezávislost a nebýt tak odkázaní na pomoc okolí. To je pro mě technologie v té nejsmysluplnější podobě. Mám ale i obavy ze světa, kde nás technologie nutí být jen rychlejší, efektivnější a zahlcenější. Doufám, že nám AI bude čas a pozornost spíš vracet, než aby nás o ně připravovala.
Vedle světa algoritmů a neustálého zrychlování máte svou japonskou zahradu, kde nic nelze uspěchat. Co vás práce s půdou a přírodou učí o čase, trpělivosti a možná i o vedení firmy?
Velmi mě oslovuje japonský přístup k estetice a umění vidět krásu v nedokonalosti, v přirozeném plynutí času a vědomí, že věci nemusí být nové a okamžité. Zahrada zkrátka nevzniká lusknutím prstu, ale dozrává a roste spolu s člověkem.
Práce s půdou mě tak učí pokoře vůči procesům, které nelze uspěchat. Můžete vytvořit skvělé podmínky, ale růst samotný si nevynutíte, a přesně to mi připomíná budování firmy. Příroda je totiž neuvěřitelně moudrá a pro každý typ světla či půdy má rostlinu, které se tam bude dařit. S lidmi je to stejné: úkolem lídra není vtěsnat všechny do jedné univerzální šablony, ale najít pro každý jedinečný talent to správné prostředí.
Kdybyste si mohla představit ideální podobu vztahu mezi člověkem a umělou inteligencí za deset let, jak by vypadal svět, ve kterém byste chtěla žít vy sama?
Chtěla bych žít ve světě, kde je technologie téměř neviditelná. Je všudypřítomná a užitečná, ale nestojí v centru naší pozornosti. Podle mě za deset let už ani nebudeme vědět, že jsme nějaké rutinní činnosti vůbec dělali, bude to pro nás naprosto samozřejmé. Doufám, že díky tomu získáme víc času na to podstatné.
Vogue
Doporučuje
Cuisine
Nová edice šampaňského Ice Impérial. Pití, o kterém se bude mluvit celé léto
tým VOGUE17. 6. 2026
Vogue Leaders
Fashion, Business and Beyond: Kdo promluvil na Vogue Summitu 2026
Natálie Debnárová9. 6. 2026
Vogue Leaders