Betty a Vojta z MasterChefa: Jak se z prohry stala výhra

Už od malička ji bavilo cokoliv, co se týkalo jídla. „Místo večerníčku jsem sledovala Jamieho Olivera,“ říká rodačka z Prahy Alžběta Minaříková. Cíl měla jasný: nastoupila na VŠE, aby získala přehled a mohla si jednou otevřít vlastní restauraci. Posledních osm let se ovšem věnovala především marketingu, a to až do doby, kdy se rozhodla zúčastnit televizní soutěže MasterChef. Tam se mimo jiné potkala se svým nynějším partnerem Vojtou Urbanem. Kouč životního stylu a bývalý hokejista původem ze Vsetína se po střední škole přestěhoval do Prahy kvůli studiu. „Moje vášeň pro sport a práci s lidmi zvítězila,“ říká vášnivý sportovec, který se stal v roce 2019 Mužem roku. „Začal jsem jako osobní trenér a postupně jsem sestavil tým odborníků z oblasti výživy, pohybu, spánku i psychologie a s tímto komplexním přístupem pomáháme klientům i pracovníkům ve firmách být zdravějšími a spokojenějšími.“ 

Betty: Pro mě to bylo rozhodně hodnocení poroty. V podstatě mi bylo jedno, kam až se dostanu, ale hnacím motorem byla právě ta pochvala od těch nejlepších u nás. No a potom taky to, abychom v soutěži s Vojtou spolu zůstali co nejdéle.

Vojta: Také jsem chtěl, aby tam to naše dobrodružství trvalo co nejdéle, ale motivovalo mě i překonávat sám sebe. Na rovinu si můžeme říct, že tam bylo mnoho zkušenějších kuchařů než já, takže jsem se na sobě snažil během natáčení co nejvíce pracovat, abych to manko stáhnul, dokázal jim konkurovat a ukázal porotě, že neudělali chybu, když do mě na začátku vložila důvěru.

Betty: Pro mě to v soutěži určitě bylo to, když Vojta vypadl. Ale naštěstí byl pro mě právě on takovou podporou, že jsem motivaci zase brzo našla.

Vojta: Na začátku soutěže se mi příliš nedařilo a několik dílů za sebou jsem si od poroty vyslechnul poměrně tvrdé hodnocení. Bylo to ubíjející a dost mě to mrzelo, protože jsem do toho dával všechno, ale prostě to nestačilo. Naštěstí jsem tam měl oporu v podobě Betty a v jedné společné týmové výzvě jsme to pak zlomili a ta „deka“ byla pryč.

Betty: Já to vnímám velmi pozitivně. Soutěž mi dala strašně moc, hlavně odvahu skončit v původní práci a vrhnout se na společné projekty s Vojtou. Hlavně společné vaření, kterému se teď věnujeme.

Vojta: Upřímně, já to vyhrál. Nenapadlo by mě, že mi soutěž může přinést tolik nových příležitostí, ale hlavně životního parťáka a spřízněnou duši.

Betty: Teď hlavně vaříme, ale máme v plánu vaření propojovat právě se sportem a celkovým zdravým životním stylem, proto chystáme vícedenní kurzy a retreaty v přírodě.

Vojta: Nadále pokračuji ve své práci kouče životního stylu a trenéra, což mi zabere tak 3 pracovní dny. Všechen ostatní čas pak věnuji vaření a rozvíjení dalších našich společných plánů.

Betty: Byl to částečně risk, ale z mého pohledu není lepší načasování, než je právě teď. Pokud bychom tuto novou životní etapu nechytili za pačesy, myslím, že bychom si to vyčítali do konce života.

Vojta: Já už tuto situaci, kdy má člověk rok a je zkrátka potřeba se do toho opřít, jednou zažil po Muži roku, takže jsem trochu tušil, co to může obnášet. Někdy je to náročné, protože spolu jsme skoro nonstop, hostíme lidi u sebe doma a málokdy si dokážeme říct „padla“ a už nic neřešit, ale naštěstí na to mám opravdu skvělého parťáka.

Betty: To nejhorší, co se může stát, je to, že se člověk vrátí k tomu, co dělal. A když tomu věří, pořádně maká a udělá pro svůj sen všechno, myslím, že je malá šance, že to nevyjde.

Vojta: Na Valašsku máme takové přísloví: kdo se bojí, se*e v síni. Jako malý jsem se spíš držel při zdi, neriskoval jsem a „nešel s kůži na trh“. Nevím, kde se to ve mně vzalo (asi mladická nerozvážnost), každopádně když jsem po střední škole začal příležitostem říkat spíše ano, samozřejmě jsem se mnohokrát zmýlil a nabil si hubu, ale vždy mě to někam posunulo, formovalo mě to a hlavně jsem si díky tomu vytvořil takový „zásobník“ komplexních schopností a kontaktů, díky kterým jsou teď naše společné pracovní výzvy o dost snazší. Takže běžte do toho! Buď získáte to, co chcete, nebo se něco naučíte.

Betty: Pro mě je úspěch vnitřní spokojenost, zdravá rodina, dělat to, co mě naplňuje, a dělat to pořádně. A mým motorem je hlavně to, abych si na smrtelné posteli mohla říct, že jsem žila život podle svých představ a prostě naplno.

Vojta: Úspěch si podle mě musí každý z nás definovat sám a nesnažit se nasoukat do kritérií dnešní doby. Hlavním kompasem by měl být hlas srdce, pocit vnitřní spokojenosti a to, že člověk cítí smysl v tom, co dělá.

Betty: Co se týče vztahu, tam jsme si vyrovnanými parťáky a za to jsem fakt šťastná. V pracovních činnostech máme každý na starost svoje „oddělení“ (marketing a kreativa je na mně, Vojta vyniká hlavně v salesu a řízení naší mini firmy).

Vojta: V kuchyni je většinou kápo Betty. Já se tam spokojím s pozicí sous-chefa a vynahradím si to spíš v nějakých strategických a organizačních záležitostech.