Co nosila uherská šlechta? Dobová móda se vystavuje na zámku v Čachticích

Draškovičov kaštieľ si nechal v roce 1677 postavit hrabě Mikuláš Draškovič, soudce a hlavní oravský župan, tedy správce oblasti. Panství, na kterém zámek stojí, získal sňatkem s hraběnkou Barborou Drugethovou, vnučkou Alžběty Báthoryové, neslavně známou jako Čachtická paní. Po smrti Mikuláše Draškoviče zdědila panství jeho dcera. Zámek pak přecházel z generace na generaci. Začátkem 20. století ale začal chátrat a sloužil jako noclehárna pro nemajetné lidi. Na muzeum se krásná budova proměnila v šedesátých letech 20. století.

Vplujte do útrob malebného zámku a nechte se vtáhnout do doby, kdy bylo Slovensko součástí Uherského království, mnohonárodnostního státního útvaru, ve kterém se úředně hovořilo maďarsky. Od 10. století do roku 1918 se Uhry rozkládaly na pomezí střední a jihovýchodní Evropy, pokrývaly území dnešního Maďarska, Slovenska a části dnešního Rumunska, Rakouska, Polska, Ukrajiny, Srbska, Chorvatska a Slovinska. Po dobytí hlavního města Budína v roce 1529 Turky bylo sídelní město přeneseno do Prešpurku, dnešní Bratislavy. Po spojení Budína a Pešti v roce 1873 se hlavním městem Uher stala Budapešť. Jak se ale v Uhrách žilo v 17. století? Jak se oblékala uherská šlechta a jak poddaní?

Výstavu připravila odbornice na historii módy a odívání Lenka Pajer a obdivovat tu můžete 24 unikátních dobových kostýmů. Dozvíte se, jak se oblékaly děti, mládež, aristokracie nebo měšťané, ale i to, co nosíval městský dráb nebo kojná. Nechybí ani skvostné červené šaty Alžběty Illesházi, rozené Ballasa, jedné z nejvýznamnějších postav uherských dějin. Jsou inspirované jejím portrétem ze sbírek Trenčínského muzea v Trenčíně.  

Každý z vystavených kostýmů vypráví svůj vlastní příběh – odráží dobu, ve které byl vytvořený, stejně jako společenskou úlohu jeho nositele. Móda v 17. století v Uhrách totiž nepojednávala jen o kráse a eleganci, ale nesla i svou vlastní symboliku. Každý kousek oblečení měl svůj význam a vypovídal o postavení člověka ve společnosti. Oblečení se tak stávalo nástrojem vyjádření moci a bohatství. Do detailů tu můžeme i prozkoumat, jak se oděvy měnily v závislosti od příležitosti. Jiné oblečení se volilo pro každodenní život, jiné na šlechtické slavnosti nebo na pohřební obřady.

Pokud nahlédneme více do minulosti, zjistíme, že mezi 11.–13. stoletím nosili muži i ženy jednoduché tuniky, které sahaly nad kolena nebo ke kolenům. Materiál? Len, konopí nebo ovčí vlna. Šlechta si mohla oproti prostému lidu dovolit kvalitnější, jemnější a barevnější látky. Mezi 14. a 15. stoletím a na začátku 16. století došlo na zdobnější módu. Krátké kabátce se zapínaly na knoflíčky. Doplňoval je opasek s měšcem nebo mečíkem. V ženské módě hrála hlavní roli gamurra – šaty, které se skládaly z vypasovaného živůtku a sukně, jež se oblékala přes košilku.

Na výstavě na nás ale čeká móda 17. století. V ní se oproti minulost uplatňovala i širší paleta barev a světlejší odstíny. Šlechta si potrpěla na drahé látky. Ty nejkrásnější se dovážely z Byzance. Největší zájem byl o samet, brokát, hedvábí a satén. Brokáty byly protkané zlatými a stříbrnými nitěmi. Oblíbené byly kožešiny, hlavně sobolí a hermelínové. Postupně se snižovalo množství vycpávek, oděv získal měkčí linii. Rozměrné, krajkou bohatě zdobené, okruží postupně ustoupilo pokládanému límci. Dámské šaty obohatila dekoltáž, někdy doplněná stojacím límcem. Rukávy dámských šatů postupně získaly balonový tvar, živůtek vybíhal do hluboké špičky. Šosy pánského kabátce se prodloužily, stejně tak i délka kalhot. 

Aristokratky v Uhrách volily mezi několika módními styly. Ze západu se k nim dostávala móda španělská a holandská, kterou si uherské šlechtičny upravovaly k obrazu svému. Vzniklo tak vzácné spojení, které je k vidění jen na portrétech z Uherska. Mezi uherskou aristokracii pronikala i móda ze sousedních Čech. Symbolem bohatství bylo nosit šaty z drahých materiálů se spoustou šperků ze zlata a perel. Živůtek byl výrazně utažený, frčely bohatě nabírané rukávy a drahými krajkami lemované hedvábné zástěry. V polovině 17. století se přestaly nosit košile zapnuté až ke krku a ženy odhalily dekolt a záda po vzoru francouzských žen. U Francouzek se inspirovaly i účesy, které vidíme na dobových portrétech. Ze španělské módy převzaly obručovou sukni, která šatům dodala objem a typický áčkový tvar.

Jak to měli muži? Preferovali uherskou módu ovlivněnou Osmany, a to dokonce i aristokrati, kteří proti nim vedli kruté boje skoro 200 let. Na výstavě vám určitě učaruje červený brokátový oděv. Je inspirovaný oděvem Mikuláše Esterházyho z doby, kdy byl uherským palatinem. Spodní brokátový dolomán má přepásaný šňůrovým opaskem a vrchní kabát s falešnými rukávy (tzv. delia) je podšitý kožešinou. Trendem v mužské módě ale bylo postupné zkracování dolománů. Odhalovaly se tak kalhoty, které byly dosud skryty pod oděvem. Jako první se zkrátily tzv. jezdecké suknice, které nosily hlavně mladí muži při jízdě na koni. Starší muži si nechávali delší oděv, podtrhovali jím svou důstojnost.

A barvy? Hitem byla červená. U dětí se věřilo, že je červená barva chrání, což vycházelo ještě z pohanských zvyků. U mládeže byla symbolem lásky, životní energie a ohně. Červenou milovali muži i ženy všech generací. Pokud přemýšlíte, kam vyrazit na víkend, což takhle prozkoumat elegantní a bohaté kostýmy, které dokonale vystihují společenský život Uherska v 17. století? To ale není všechno, co na vás na zámku v Čachticích čeká. Mají tu i vinný sklípek, ve kterém můžete ochutnat Elixír mládí nebo si prohlédnout interaktivní výstavu o životě krvavé hraběnky Alžběty Báthoryové.

 

Draškovičov kaštieľ v Čachticiach (@draskovicov_kastiel) • Fotky a videa na Instagramu