Cesta do pekla je dlážděná soucitem

Být sám sebou a zároveň si uchovat image správňáka není vždy snadné. Anton, poručík rakousko-uherské armády a hlavní postava psychologického románu Netrpělivost srdce od Stefana Zweiga, o tom ví své. Příběh díla je zasazen do období těsně před první světovou válkou. Anton je pozván na večeři do zámku místní honorace, kde vyzývá k tanci dceru hostitele. Bohužel netuší, že okouzlující Edita je zmrzačená a od pasu dolu prakticky ochrnutá. Faux pas. Při pokusu vše napravit se sám ztrácí ve změti vlastních provinilých lží, jimiž ovšem v dívce budí lásku. Není cesty zpět. Tento cit totiž Anton opětovat nemůže a nechce. To jediné, co může nabídnout, je lítost…

Fascinující příběh, který umně vykresluje myšlenkové pochody člověka v ne zrovna příjemných situacích, přichází na jeviště Stavovského divadla, zdramatizovaný a režírovaný Danielem Špinarem, uměleckým ředitelem Činohry ND.

Poprvé jsem Netrpělivost srdce otevřel, když mi bylo dvacet čtyři let a vzpomínám si, jak silně na mě jeho četba zapůsobila. Byl jsem vychovaný v křesťanském prostředí, které bylo plné nánosů a pro mě často nesmyslných pravidel, a já jsem vůbec nevěděl, kdo vlastně jsem. Právě díky Zweigovi jsem si uvědomil, že nebudu-li umět ve svém životě říkat ono obtížné „ne“, budu si patřit méně a méně. Že je nutné věřit svým instinktům, být k sobě otevřený a v této otevřenosti být k druhým naprosto nesmlouvavý. Od té doby říkám vždy pravdu, třeba sebekrutější. Když člověk říká pravdu, nemusí mít dobrou paměť, a taky může kráčet ve svém životě tou nejupřímnější cestou k poznání sebe sama, může objevit svůj talent a něčeho dosáhnout – jak osobně, tak pracovně. Vlastnit svůj život a vlastnit svoji pravdu, jak málo toto lidé umí!

Jednak je Zweig skvělým autorem literárním, pak je také skvělým psychologem, a navíc umí napsat napínavý a strhující příběh, který se dotýká nás všech. To celé v působivých kulisách předválečného Rakouska. Usiloval jsem o uvedení tohoto díla na jevišti více než deset let a právě teď přišla správná chvíle. Jsem rád, že to bude právě ve Stavovském divadle. Lepší prostor si ani nedokážu představit.

Soucit je opravdu jedním ze zásadních témat tohoto příběhu. A falešný soucit zvlášť. Přemýšlím nad tím, kdy je pomoc a láska k bližnímu opravdovým citem a kdy je spíše motivována snahou se zavděčit či vypadat před druhými dobře a soucitně. Jak říká jedna postava z tohoto příběhu: „Se soucitem je to zatraceně dvousečná věc – kdo s ním neumí zacházet, ať dá od něho ruce a především srdce pryč!“ A cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Jako režiséra mě zajímá každá složka. Kromě herců a samotného textu je to především scénografie, kostým, hudba a světelný design. Mým úkolem je propojit vše v komplexní dílo, nic nesmí trčet, vše se musí doplňovat ve jménu myšlenky a konceptu. V Netrpělivosti srdce například poprvé v životě používám divadelní točnu s několika pokoji, které připomínají hotelovou halu či luxusní cukrárnu. Celá scénografie tak evokuje „freudovské“ pokojíčky, do kterých hlavní postava utíká. Vše se točí jako svět či hotelový turniket.

Vstupenky si můžete zakoupit také na webu Národního divadla.