Novinky
Světový den boje proti AIDS: Milujte se a testujte se
Veronika Štefanová1. 12. 2018
Doby, kdy se princezna Diana nechala vyfotit při tom, jak hladí člověku nemocnému AIDS ruku, aby lidé pochopili, že dotekem se virus HIV skutečně nepřenáší, jsou naštěstí pryč.
1. prosinec jako Světový den boje proti AIDS ale stále připomíná, že jde o pandemickou smrtelnou nemoc, povzbuzuje v boji proti ní, a je také příležitostí k další osvětě. Ohrožení jsme totiž opravdu všichni, nejen narkomani, nebo gayové, jak se s oblibou traduje. To potvrzuje i odborník, kterého jsme oslovili, aby nám osvěžil některá fakta. Svůj příběh s námi pak sdílel také jeden odvážný člověk nakažený virem HIV.
Odpovídá Július Szabó z České společnosti AIDS pomoc, z.s.
Jaká jsou poslední data v počtu nakažených HIV celosvětově a v ČR? Stoupají nějakým alarmujícím způsobem nebo by se dalo říct, že se situace ustálila?
Ke konci října 2018 bylo v České republice diagnostikováno celkem 3781 nakažených osob. Za stejné období loňského roku je to asi o 92 osob méně. Zatím z toho ale neusuzujeme na klesající trend, za což bychom byli samozřejmě rádi, protože v zemích západní Evropy již čísla klesají několikátý rok po sobě. Dá se říci, že v zahraničí to souvisí velkou měrou s dobře realizovanými preventivními kampaněmi, s billboardy a různými citylighty. Například v Německu se s nimi setkáte na každém rohu a v každém klubu. U nás tohle v takové míře nikdy nebylo, prevence je dlouhodobě podfinancovaná, přitom ta je vždy levnější, než řešení následků.
Mění se díky osvětě nějak sexuální chování lidí? Třeba v gay komunitě?
Jakou změnu chování máte na mysli? Komunita MSM, tedy mužů majících sex s muži, je dlouhodobě skupinou, která se nechává nejčastěji testovat, tedy je nejvíce protestovaná, navíc nic nenasvědčuje tomu, že by MSM např. byli oproti heterosexuálním mužům více promiskuitní. Mechanismus styku ale více nahrává přenosu nejen HIV, proto jsou MSM tzv. osoby ve zvýšeném riziku. Stejně jako například ženy a muži v sexbyznysu nebo injekční uživatelé drog. U nás ale tyto osoby do jisté míry mají k dispozici služby, které riziko šíření viru snižují a ve velké míře je využívají. Rozhodně tu není moralizování na místě.
Nebezpečný je ten, kdo o svém zdravotním stavu neví, to je velmi důležité si uvědomit. A to jsou právě především ti, kteří na test nejdou, protože jich se to přeci netýká.
Co se vlastně děje/dá dělat, když člověk zjistí, že je HIV pozitivní?
Předně je důležité říct, že čím dříve se na to, že je člověk HIV pozitivní, přijde, tím lépe. Proto je tak důležité chodit na testy, nejdříve tři měsíce po nechráněném styku. Je dobré chodit na testy řekněme alespoň jednou ročně, pokud má člověk aktivní sexuální život, byť se stálým partnerem nebo partnerkou.
Místa, kam zajít na test v Česku, a také více informací o viru HIV a o onemocnění AIDS najdete na www.hiv-prevence.cz.
Miroslav, 32 let, HIV pozitivní 9 let
Víte, jak jste se nakazil?
Bylo mi dvacet tři a odjel jsem do Anglie, kde jsem si chtěl "léčit" zlomené srdce z mého prvního vážného vztahu, ve kterém jsem měl poprvé také sexuální zkušenost. A v Anglii jsem udělal přešlap, měl jsem úlet na jednu noc, při kterém jsem se bohužel nechránil. Pamatuji si, jak jsem se druhý den cítil nepříjemně z toho, co jsem udělal, ale potom jsem to vypustil. A tady je pro mě největší "message," z toho, co se mi stalo. Chtěl bych, aby si lidé uvědomovali, že se to může stát komukoliv. Vím, že si za to samozřejmě můžu sám, nechci se zříkat zodpovědnosti, na druhou stranu jsem byl vždycky spíš takový hodný kluk z dobré rodiny, který nežil nijak bláznivě. Určitě nemám v krvi být nějak promiskuitní, a tohle byl můj první riskantní sex, mladý zlomený kluk chtěl nějak zapomenout, a ani ve snu by mě nenapadlo, jaké to bude mít následky. Je ale důležité si uvědomit, že ta nemoc mezi námi lidmi zkrátka je.
Jak jste tedy přišel na to, že jste nemocný?
Můj kamarád se účastnil soutěže Gay Man roku a my jsme ho šli s kolegy podpořit. Byli jsme trošku v náladě po nějakém drinku a skončili jsme u stánku, kde testovali z kapky krve z prstu. Tak jsem si ji nechal vzít, čekal jsem deset minut a najednou mi ty slečny říkaly, že to vypadá, že jsem HIV pozitivní.
Byla to bizarní situace, uprostřed party, a pro ty slečny, jak mi později prozradily, to byl také první případ, kdy "to" někomu vyšlo a moc nevěděly, co s tím.
Daly mi každopádně vizitku Domu Světla, kam jsem se objednal na další testy, na které jsem pak čekal dva týdny. Pro výsledky jsem si přijel osobně, zavezli mě do HIV centra Nemocnice Na Bulovce, kde mi je teprve oficiálně sdělili. A od té doby s tím žiju.
Co vás napadlo jako první?
Že to nemůže být pravda. Následně, to bylo zajímavé, se mi vybavil ten nepříjemný pocit, který jsem měl to ráno po úletu v Anglii, a ta třetí, nejhorší myšlenka byla, jestli jsem někoho nenakazil. V té době jsem měl partnera a představa, že jsem zničil život i jemu, byla příšerná. Ale naštěstí se nenakazil. Také jsem oslovil své další bývalé partnery s tím, aby se šli otestovat, naštestí to u všech dopadlo dobře. Začátek byl hodně složitý, všichni víme, že to není chřipka. Musím ale říct, že jsem si začal užívat víc života a přestal řešit hlouposti, nějak hluboce mi došlo, že opravdu nevím, jak dlouho tady budu.
Jak to vzali vaši blízcí?
Mí rodiče to neví, rozhodl jsem se, že jim to neřeknu, nikdy by už asi neusnuli normálním klidným spánkem, a to si nepřeji. Ví to jen můj bratr, který mě moc podpořil, takže teď vím, že se na něj můžu obrátit, kdyby se něco stalo. S přítelem jsme se tenkrát rozešli. A potom přišla ta strašná myšlenka, že zůstanu do konce života sám.
Jste tedy sám?
Ne, mám přítele, už tři roky, zdravého. Když jsem se pokoušel navazovat další vztahy, byl jsem od počátku úplně upřímný. Vždy jsem ale narazil na strach. A můj přítel byl ten, který se nezalekl, možná je to i tím, že pochází ze Skandinávie, kde je to v tomto ohledu trochu otevřenější. Vědí tady, že když se člověk léčí, riziko nákazy se snižuje. Samozřejmě za předpokladu, že neprovozujete riskantní sexuální praktiky a dáváte si pozor třeba při líbání, když máte na puse nějakou ranku, nebo něco se zuby a podobně.
A jak je to podle vás v české společnosti?
Myslím, že lidé jsou o něco informovanější, než před těmi zhruba šesti lety, takže to teď cítím mnohem otevřeněji. Na druhou stranu, děje se možná trochu opačná věc, která mě děsí. Lidé si uvědomují rizika a je jim to jedno, protože už vědí, že jsou na to léky, se kterými se dá žít. To opravdu nechápu, zrovna v tomto by měla být informovanost větší.
Vogue
Doporučuje
Knihy
5 knih pod stromeček: Životní příběhy lidí, kteří změnili osud lidstva
Romana Schützová14. 12. 2024
Vogue Vánoce
Slavnostní účes snadno a rychle: mašle jako hlavní hvězda
Anežka Lišková14. 12. 2024
Vogue Vánoce