Everything In Its Right Place

Březen 2003. Mladá novinářka sedí na recepci lifestylového vydavatelství a dívá se do tváře Brada Pitta. Oční kontakt narušuje něco jako náhubek, který má Brad na obličeji, ale ani ten nezabrání novinářce v navázání rozhovoru. Koneckonců má za sebou desítky interview, včetně setkání s premiérem a několika ministry. Proč by měla mít trému z někoho, kdo pracuje… kde vlastně? A může vůbec říci, že pracuje?

„Co přesně obnáší práce blogera?“ pronese tiše k Bradovi z plakátu a opatrně si stáhne ke kolenům sukni, kterou blogerka určitě nechá popravit ještě před začátkem rozhovoru.

Yesterday I woke up sucking a lemon, zní písnička z rádia.

„Jak asi takový bloger nebo blogerka vypadá?“ vysloví otázku nahlas. Setkala se s politiky, podnikateli, umělci, sportovci. Psala rešerše a scénáře pro ředitele galerie. Národní. S blogerkou bude dělat rozhovor poprvé. Brad mlčí a recepční raději zesílí rádio.

There are two colors in my head
What is that you tried to say?

Na recepci sebevědomě vejde dívka v bokových džínách, úzkém tílku a se širokým úsměvem. 
„Vy musíte být Andrea! Z České televize, že?“ 
Jak to poznala? 
Veřejnoprávní sukně?

Try to say
Everythiiiiiiing

Z rozhovoru nakonec nebylo nic. Blogerka nedorazila, protože si špatně poznamenala termín. V tom lifestylovém vydavatelství jsem ale už zůstala.

Mezi dnešní dobou a lety 2000 až 2009 je určitá podobnost. Globalizace způsobila demokratizaci informace. Designéři, redakce časopisů, ale i celebrity museli reagovat na to, že vše je náhle instantní. Objevil se nový živočišný druh – bloger. Blogeři zprostředkovali všechno a okamžitě, tištěná média proti nim neměla šanci. Později během krize sehráli v módě důležitou roli, podpořili trendy vzešlé z nedostatku peněz: vintage, do it yourself.

Co bylo považováno za masovou kulturu nebo dokonce nevkus, začalo být přijímáno i velkými módními domy. Zrodila se nová estetika, kterou ztělesňovala například Paris Hilton (dnes zase Kim Kardashian). Začaly se objevovat výrazy jako „it“ girl a fotografie inspirované paparazzi stylem se dostaly až na stránky italské Vogue. Vysoká móda se nechala ovlivňovat tou z ulice.

Stejně jako tehdy i dnes jsou média plná teroristických útoků, válečných konfliktů a přírodních katastrof. Tehdy i dnes hledáme únik a zachraňujeme planetu. Mimo jiné skrze módu.

Blogery sice vystřídali influenceři a fotky celebrit z ulice nahradil street style z týdnů módy, princip je ale podobný. Když máme z médií každý den pocit, že svět končí, a navíc nevíme, čemu věřit, utíkáme k lehkým, povrchním informacím. Dávají nám pocit, že se nic neděje.

Za skladbu první dekády 21. století byla několika hudebními časopisy vyhlášena Everything In Its Right Place. Frontman skupiny Radiohead Thom Yorke ji napsal koncem devadesátých let po turné k megaúspěšnému albu OK Computer. Po jednom z posledních koncertů v Birminghamu sestoupil z pódia a cítil se kompletně vyhořelý. Skupina slavila obrovský úspěch, Yorke si připadal bezmocně a jako oběť. Trpěl deziluzí z rockové scény a bojoval s tvůrčím blokem.

Písničku složil krátce poté na svém pianu a stala se první skladbou v pořadí nového alba Kid A, kterým se kapela odklonila od rocku a začala se věnovat elektronické hudbě. Fanoušci tu změnu nejdřív nechápali, nový hudební směr však skupinu ještě více proslavil.

V časopisech pracuji šestnáct let. Miluji je a vždycky budu. PRINT IS THE NEW BLACK. Kéž by naše edice Vogue byla pro své čtenáře tím, čím je Everything In Its Right Place pro posluchače. Vybočující, ale i když nemá jednoduchou melodii, z hlavy ji jen tak nedostanete.

P. S. V roce 2000 se narodila Teri Hodanová. I jí patří nové vydání říjnové Vogue CS. Proč? Zjistíte na straně 96.