Vogue Daily

Statečný boj Milady Horákové

Dnes uplyne 70 let od justiční vraždy právničky, političky a feministky Milady Horákové, která byla v padesátých letech minulého století během politických procesů odsouzena k trestu smrti za vykonstruované spiknutí a velezradu. Nebylo by však hodno její památky vzpomínat na ni pouze jako na oběť komunistického režimu, byla to především pozoruhodná a statečná žena, která až do poslední chvíle zůstala oddaná své rodině, své zemi a svým ideálům. 
Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.
Foto: Archiv bezpečnostních složek, sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV
Milada Horáková
Jako Milada Králová se narodila na pražských Královských Vinohradech v rodině oddané ideálům prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Už na gymnáziu, v roce 1918, se účastnila protiválečných demonstrací, což jí vyneslo první postih v podobě vyloučení ze školy. Později, během studia na Právnické fakultě, se aktivně zasazovala za ženská práva a stala se blízkou spolupracovnicí a přítelkyní zakladatelky Ženské národní rady Františky Plamínkové. V roce 1929 začala pracovat na pražském magistrátu, kde se zaměřovala na sociální otázky, a vstoupila do strany národních socialistů. Pokračovala však také v Ženské národní radě, připravovala mimo jiné legislativní návrhy, které měly zlepšit postavení neprovdaných žen či nemanželských dětí, a byla členkou dalších organizací, mezi nimi například Československého červeného kříže.
Během nacistické okupace byla aktivní v antifašistickém odboji, což nevyhnutelně vedlo ke krutým výslechům gestapem. S manželem Bohuslavem Horákem, redaktorem a později programovým ředitelem Československého rozhlasu, se kterým měli dceru Janu, byli navíc mezi lety 1940 až 1945 uvězněni. 
Foto: Archiv Jany Kanské, z knihy Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou (Zeď, 2020)
Manželé Horákovi s dcerou Janou
Foto: Archiv Jany Kanské, z knihy Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou (Zeď, 2020)
Svatební fotografie novomanželů Bohuslava Horáka a Milady Horákové
Foto: Archiv Jany Kanské, z knihy Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou (Zeď, 2020)
Rodinná momentka Horákových, dcera Jana se chystá do tanečních.
Po konci druhé světové války vstoupila Milada Horáková do obnovené České strany národně sociální, od prezidenta Edvarda Beneše přijala mandát v Prozatímním národním shromáždění a později byla zvolená poslankyní. Kritizovala komunistickou politiku, zejména činnost poválečných lidových soudů, čímž si vysloužila pozornost Státní bezpečnosti. V roce 1948 se odmítla podílet na převzetí moci komunistickou stranou, což vedlo k jejímu vyloučení ze všech veřejných funkcí, které v té době zastávala. V den smrti Jana Masaryka se rozhodla demonstrativně vzdát svého poslaneckého mandátu, přesto byla i nadále politicky aktivní. Podporovala lidi usilující o emigraci, ačkoliv sama opustit svou zemi odmítla. 
Události přelomu roku 1949 a 1950 jsou dodnes živé. Ve vykonstruovaných politických procesech přišla o život řada lidí. Proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti odsouzenými, který nařídil dokonce přímo Klement Gottwald, je ostudnou a nesmazatelnou skvrnou, která ulpěla na každém, kdo se na něm podílel. Navzdory tomu, že jejich osud už byl zpečetěn, našla Milada Horáková i ostatní sílu se vzepřít a do přesně daného scénáře vnesli také svá vlastní slova a poselství. 
Foto: Archiv bezpečnostních složek, sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV
Milada a Bohuslav Horákovi se státními vyznamenáními za protinacistický odboj v roce 1946
Milada Horáková odmítla žádat o milost, učinila tak však její dcera a společně s ní za ni orodovala také řada význačných osobností, mezi nimi Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Winston Churchill nebo Eleanor Roosevelt. Dne 27. června 1950 byla ona a spolu s ní Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl popraveni. Nejvyšší soud sice v roce 1968 nezákonný rozsudek zrušil, k plné rehabilitaci však došlo až po roce 1990. V roce 1991 byla Milada Horáková in memoriam vyznamenána Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, kterého celoživotně obdivovala, a v roce 2006 oceněna americkou Medailí svobody. 
Milada Horáková se díky své osobní statečnosti stala symbolem boje za svobodu a ideály. Poslední týdny života mapuje kniha Politický proces s Miladou Horákovou & spol. z roku 2019, jejímž autorem je historik Karel Kaplan. Ten sesbíral a okomentoval především dobové dokumenty, které jsou svědectvím vykonstruovaných procesů. Letošní novinka publicisty Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou se naopak věnuje osobnější rovině příběhu života této mimořádné ženy a představuje také její rodinu prostřednictvím doposud nezveřejněných strojopisných vzpomínek jejího manžela Bohuslava Horáka a osobních rozhovorů s jejich dcerou Janou Kánskou (oba nakonec emigrovali do USA). Jana Kánská se podílela rovněž na přípravě filmu debutujícího režiséra Davida Mrnky Milada z roku 2017, který v roce uvedení proměnil dvě z deseti nominací na Českého lva. Na spolufinancování snímku, jehož příprava trvala deset let a který obsahuje rovněž dobové archivní záběry, se podílet Netflix a je přístupný celosvětově.
Deset dopisů, které Milada Horáková napsala v cele smrti, se na veřejnost dostalo až po sametové revoluci v roce 1989 a podle literární historičky Libuše Heczkové patří k jedněm z nejsilnějších literárních textů dvacátého století. Historik Jan Synek, autor knihy Mám klid ve svém svědomí, kterou letos vydal Ústav pro studium totalitních režimů, upozorňuje, že Milada Horáková by měla být připomínána jako aktivní žena se silným odhodláním, sociálním cítěním a akcentem na ženskou rovnoprávnost. Ve středu událostí se v roce 1950 neocitla náhodou, byla významnou osobností politického a společenského dění od útlého mládí až do posledního okamžiku. Významně se zasadila o zlepšení postavení žen a dětí a podílela se na kultivaci politické kultury mladého československého státu. 
Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí.