Knihy

Od psychothrilleru po velkou lásku. České romány, které patří do vaší plážové tašky

Milujete léto u vody s dobrou knížkou v ruce? Namixovali jsme pro vás ideální čtení od českých autorek na pláž i na břeh rybníka.  
Autor: Profimedia
Foto: Profimedia

Lenka Chalupová: Hrbaté duše (Motto, 2026)

Lenka Chalupová: Hrbaté duše
Foto: Motto

Lenka Chalupová: Hrbaté duše

Děj románu se odehrává v letech 1941 až 1942, kdy se v Protektorátu Čechy a Morava ujímá moci Reinhard Heydrich a zavádí tvrdé represe. Autorka čtenáře zavádí do Bochoře u Přerova, kde krátce před válkou vzniklo strategicky významné vojenské letiště, ale také do samotného Přerova – do továrny na kufry Kazeto, do Máchovy ulice se sídlem gestapa i do Čechovy ulice, kde navzdory válečné době dál fungují malé obchody a krámky. Na osudech obyčejných lidí ukazuje, jak válka proměňovala mezilidské vztahy a stavěla jednotlivce před složitá morální rozhodnutí.
Příběh se soustředí především na život na vesnici, kde se sousedé snaží zachovat zdání normálnosti, přestože jejich každodennost stále více ovládají strach, nejistota a nacistický teror. Velkou předností románu je autentické vykreslení dobové atmosféry. „Chtěla jsem čtenářům co nejvěrněji zprostředkovat atmosféru doby a prostředí, v němž se příběh odehrává. Listovala jsem starými obecními i školními kronikami, pročítala noviny, které tehdy vycházely, a nacházela v nich nejen úřední sdělení, ale i drobné záblesky každodennosti,“ svěřila se autorka. Při práci čerpala také z materiálů Muzea romské kultury, kde se seznamovala se starými romskými tradicemi, hodnotami i způsobem života, které se do románu rovněž promítají.
Ambrož Ptáček, mistr v továrně na kufry, se kvůli milostné aféře ocitá v tíživé rodinné situaci. Zatímco se jeho život komplikuje, jeho žena Máří se ze všech sil snaží udržet domov a zajistit budoucnost pro jejich tři děti. Paralelně sledujeme osudy místní romské komunity vedené patriarchou Deziderem Horvátem i starosty Štěpána Lanče, který se navzdory rostoucímu tlaku nacistických nařízení snaží své spoluobčany chránit. Pro udavače a kolaboranty má jediné označení – hrbaté duše. Román je hlubokou sondou do lidských charakterů v době okupace a ukazuje, jak závist, zášť a škodolibost vedly některé lidi k udávání na gestapo. Jejich činy pak ničily životy celých rodin, včetně těch z romské komunity.

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza (Větrné mlýny, 2025) 

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza
Foto: Větrné mlýny

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza

Originální, místy až surrealistická novela zavádí svou vypravěčku do slovinského Mariboru, kam přijíždí na metalový festival s jasným úkolem – napsat literární bedekr města. Při toulkách ulicemi ho pozoruje z neobvyklé, téměř muší perspektivy, a hranice mezi realitou, sny, fantazií a halucinacemi se postupně stírají. Příběhem procházejí hypnotizér Svengáli, jeho družka Elis, diktátor Tito, moucha domácí, entomolog Uroš i osamělá paní Dáša, zatímco se do něj nenápadně propisují historické události bývalé Jugoslávie i současná politická situace. Zpočátku jde o sled zdánlivě nesouvisejících, rozostřených obrazů, které se postupně skládají do překvapivě soudržného celku. Stejně jako složené oko mouchy sice nevidí ostře, zato zachycuje pohyb ze všech stran.
Kniha oceněná Magnesií Literou je plná skrytých významů, nečekaných asociací a nápaditého jazyka. Krátké kapitoly dodávají textu svižné tempo a už samotná nádherná obálka láká k otevření. Je to přesně ten typ literatury, který čtenáře buď naprosto nadchne, nebo zcela mine. Pokud jí ale podlehnete, nejspíš zatoužíte vydat se do Mariboru a objevit jeho kouzlo na vlastní kůži.

Michaela Labáková: Příliš brzy, příliš pozdě (Cosmopolis, 2026)

Michaela Labáková: Příliš brzy, příliš pozdě
Foto: Cosmopolis

Michaela Labáková: Příliš brzy, příliš pozdě

Dvaatřicetiletá Gen vede vlastní tetovací studio a večery nejraději tráví v klubu s drinkem v ruce po boku svého nejlepšího kamaráda. Je ztřeštěná, sarkastická, nedokonalá a po sérii milostných zklamání už dávno přestala věřit na vážné vztahy. To se ale začne měnit ve chvíli, kdy do jejího studia vstoupí osmnáctiletý Dylan – cílevědomý mladík, který se chce stát lékařem a navzdory nulovým zkušenostem s láskou začne s Gen nesměle flirtovat. Zpočátku jí jeho zájem připadá spíš roztomilý, jenže oba postupně zjišťují, kolik toho mají společného, a jejich přátelství přeroste v lásku. Ale jakou šanci může mít vztah, který dělí čtrnáctiletý věkový rozdíl?
Příběh je poutavý, originální a až do poslední stránky nepředvídatelný. Díky formě deníkových zápisků se snadno ponoříte do myšlenek obou hlavních hrdinů a budete jim držet palce na každém kroku. Připravte se na pořádnou emoční horskou dráhu.

Veronika Opatřilová: Zpívat bříze (Prostor, 2026)

Veronika Opatřilová: Zpívat bříze
Foto: Prostor

Veronika Opatřilová: Zpívat bříze

Na odlehlém ostrově na severu Švédska žije světoznámá sochařka, která se už dlouhá léta straní okolního světa. Jídlo jí pravidelně přiváží loď a ke spokojenosti jí zdánlivě nic nechybí. Její pečlivě vybudovaný řád ticha a samoty však naruší nečekaná návštěva. Na ostrov přijíždí student Antonio, který zde má strávit několik měsíců a od umělkyně, jejíž tvorbu obdivuje, načerpat inspiraci. Jeho přítomnost převrátí její každodenní život naruby. Zpočátku mezi nimi panuje odstup a vzájemná nedůvěra, postupně se však odkrývají stará zranění, minulost i touhy, o nichž oba dlouho mlčeli. Antonio si s sebou přináší bolest z nešťastné lásky, zatímco umělkyně v jeho společnosti znovu nachází emoce, které v sobě už dávno pohřbila, i bolest, před níž kdysi utekla.
Zpívat bříze je příběhem dvou osamělých lidí, kteří se navzdory generačnímu rozdílu pomalu sbližují. Je fascinující sledovat, jak se jejich životní perspektivy míjejí a zároveň doplňují. Ona se ohlíží za minulostí a má pocit, že to nejdůležitější už prožila. On hledí vpřed a věří, že všechno podstatné ho teprve čeká. Právě každodenní drobné rituály – společná káva, tiché večery u moře nebo procházky severskou krajinou – mezi nimi postupně vytvářejí hluboké pouto. Autorka citlivě vypráví o naději, samotě i léčivé síle přírody. Vyniká především schopností zachytit emoce a nenápadné detaily: vůně, nálady i ticho. Děj plyne pomalu a dává prostor především atmosféře a vnitřnímu prožívání postav, což z románu činí mimořádně intimní čtenářský zážitek.

Jana Jašová: Zapalte hranici (Motto, 2026)

Jana Jašová: Zapalte hranici
Foto: Motto

Jana Jašová: Zapalte hranici

Příběh začíná během filipojakubské noci, kdy se podle lidových pověr probouzejí temné síly a zlo musí být spáleno na hranici. V Bučině v Železných horách se schyluje k tradičnímu pálení čarodějnic, pro Anetu však návrat na chalupu pod romantickou zříceninou znamená především návrat do bolestné minulosti. Právě tady kdysi udělala nejhorší rozhodnutí svého života a jeho následky ji pronásledují dodnes. 
Někdo totiž zná její dávno pohřbené tajemství a za mlčení si nechává platit. Aneta je odhodlaná zjistit, kdo za vydíráním stojí, a jednou provždy se postavit vlastní minulosti. Jenže čím blíž je pravdě, tím víc hrozí, že vyjde najevo i její vina. Co se tehdy skutečně stalo? Jaké tajemství Aneta tolik let skrývá? Držitelka ceny Magnesia Litera přichází s napínavým románem, který zaujme precizní psychologií postav, autentickými dialogy i citlivě budovanou atmosférou. Skvělé čtení pro všechny, kdo mají rádi psychologické příběhy plné tajemství.