André Aciman o pokračování knihy Call Me By Your Name

Film i kniha asi ve všech zanechaly touhu po tom, aby se k sobě milenci vrátili, nebo se alespoň setkali. Find Me tuto výzvu přijímá, avšak prostřednictvím širšího zkoumání jejich lásky, zranitelnosti a vzpomínek. 

Proč jste se rozhodl napsat pokračování?
Hlavní hrdinové vás nikdy neopustí. Nesčetněkrát jsem se snažil napsat pokračování jejich životů. Vždy jsem začínal s Eliem, jako hlavní postavou, ale jak jsem si později uvědomil, byla to velká chyba. Pak jsem čistě náhodou začal psát o jeho otci. Věděl jsem, že se v příběhu Elio znenadání objeví. A najednou z toho byla kniha. Byla to jen otázka správného načasování. Nakonec z toho máme události, které se odehrávají 10 let poté, 15 let poté a 20 let poté, tedy přesně v částech, které otevřel první díl Call Me By Your Name.

V prvním díle jste popisoval jejich první lásku, Find Me pojednává o lásce v pozdějším věku, kdy se Eliův otec zamiluje do mladší ženy, a také o postavě Michaela, staršího muže, do kterého se Elio zamiluje ve třiceti letech. 
Ano, obě starší postavy si najdou mladší polovičky. To mě baví. Mám rád, když mladší z páru vnáší do vztahu energii a ten starší zase dodává stabilitu, moudrost a zkušenosti, které přicházejí s věkem. Myslím, že je to mnohem zajímavější, než mít stejně starého partnera.

Jaké to bylo přehodnotit Elia a Olivera? Jak se jejich vztah vyvíjel?
Jsou dospělejší a vědí, jak křehký život může být. Oba měli jiné vztahy a vědí, že musí být opatrní, protože další odloučení by pro ně bylo zdrcující. Find Me je pro mě takovým uzavřením jejich kapitoly. Život je pochopitelně plný překvapení, nesnází a špatných rozhodnutí. Tady však příběh Elia a Olivera končí.

Když jste poprvé viděl film Luca Guadagnina, splnil vaše očekávání? 
Ano i ne. Trochu jsem se bál konce, protože jsem slyšel, že film bude končit záběrem na brečícího Elia. Říkal jsem si, že to bude moc sentimentální. Pochopitelně nebylo. Myslím, že to bylo skvěle natočené. Režisérovi jsem řekl, že jeho konec filmu je lepší než konec mé knihy.

Pak je tady ta slavná scéna s broskví. Někteří byli zklamaní, že ji Armie Hammer nesnědl, zatímco ve vaší knize se tak stalo. Vadí vám to?
Ne. Když jsem scénu psal, bavil jsem se. Když však něco napíšete, je to jiné. Ve filmu by konzumace broskve byla už moc. Líbilo se mi, jak byla scéna natočená. Nepotřeboval jsem vidět, jak ji sní a ani intenzivní sex. Bylo to v pořádku. 

Jaká byla podle vás reakce na film?
Ve Státech si knihu koupil téměř milion lidí, což by se bez filmu nikdy nestalo. Najednou jsem se stal nejprodávanějším autorem podle New York Times, což byla ta poslední věc, kterou jsem čekal. Netušil jsem, že se z toho stane celosvětový fenomén. Film vzbudil silné emoce.

Chcete, aby byla kniha Find Me zfilmovaná?
Ano, moc bych si to přál. Dokonce bych byl rád, kdybych se mohl podílet na psaní scénáře. Jakmile vyšel první film, všichni herci mluvili o pokračování. Nevím však, jestli se o tom mluví i teď. Všichni jsou velmi zaneprázdnění.

Homosexuální vztahy jsou často popisovány jako tragédie. Mnoho lidí z LGBTQ+ komunity oceňuje právě fakt, jak povznášející je váš příběh. Bylo to úmyslné?
Psal jsem o přitažlivosti jednoho člověka ke druhému a konečném naplnění této přitažlivosti. Nechtěl jsem psát o šikaně, posměchu, násilí či AIDS. Vyloučil jsem všechny tyhle darebáky, kteří se vyskytují v každém příběhu o gayích. Chtěl jsem Romea a Julii bez Kapuletů a Monteků.

Dokonce ani v 80. letech, kdy se příběh odehrává, se hlavní hrdinové nesetkávají s homofobií.
Ne! Nechtěl jsem to tak. Okolí tuší, že jsou gayové, ale nikdo o tom moc nepřemýšlí. Tak by to mělo být a musím říct, že ve světě, ve kterém žiji, to tak skutečně je.