Ticho jako lék. A$AP Ferg o tom, proč je někdy nejlepší neposlouchat nic

Je skvělé. Trávím teď čas v Evropě, potom se vracím do Harlemu a částečně i do Brooklynu. Léta v New Yorku jsou vždycky výjimečná, ale jsem moc rád, že mám možnost cestovat, poznávat nové lidi a kultury – než zase zakotvím doma.

Darold je malíř. A$AP Ferg je bavič. Oba tvoří pro lidi, ale jiným způsobem. Darold je víc vizuální umělec – jemnější, podprahový. A$AP Ferg je přímější, zábavnější. Vyzařuje z nich podobná energie, ale rozdílné přístupy. Jsou to dva různí umělci ve mně samém.

Hnutí, které podporuje jedinečnost. Čím víc individuality, tím víc barev ve světě. A čím víc jsme sami sebou, tím víc máme šanci se jako lidé uzdravit. Už se to vlastně děje – podívej se, jak se dnes umělci v hip-hopu vyjadřují, oblékají, lakují si nehty, jsou androgynní… Jsou svobodní. Riskují. Ale všechno to začíná u jednoho: být sám sebou.

Ambiciózní.

Originalita. Když je někdo sám sebou, je to jako chyba v systému, ale v tom nejlepším slova smyslu. Vyruší tě to. A to mě baví.

Ticho. Máme ho málo. Jsme obklopeni nekonečným množstvím informací – ChatGPT, YouTube, Netflix, sociální sítě… pořád něco přijímáme. A často si nedovolíme projít tou vnitřní bolestí, protože ji prostě přehlušíme. Jenže právě ta chvíle ticha – to místo, které se snažíš zaplnit – tě může někam posunout. Když se v něm naučíš být, otevřou se ti v hlavě nové dveře. Budeš kreativnější, silnější, jistější.