Jackson, Brian, Miranda i nepřijatelná nevěsta. Dubnové kino premiéry 2026 nabízejí hlavně zábavu. I když místy nekorektní

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Nejočekávanější letošní film z prostředí módního časopisu je konečně tady (v Česku dokonce pár dní před americkou premiérou) a spolu s ním čtveřice Meryl Streep, Anne Hathaway, Emily Blunt a Stanley Tucci. A stovky vintage i aktuálních modelů a doplňků od všech značek, na jaké si jen vzpomenete. Pokračování kultovního snímku Ďábel nosí Pradu se vrací po téměř dvaceti letech do newyorských ulic a velkorysých kanceláří módního časopisu Runway, jemuž stále vládne Miranda Presley, která svět poučila mj. o odstínech modré a jak to vlastně v módě celé funguje (vaše volba šatníku opravdu není náhodná). Do hvězdného castingu tvůrci tentokrát přizvali také Lucy Liu, Simone Ashley, Kennetha Branagha, Justina Therouxe a chybět nebude ani Lady Gaga, Ciara a Karolína Kurková. Takže pokud jste se dosud nenaučili vyspelovat slovo Gabbana a pořád nemáte styl ani smysl pro módu, je načase s tím rychle něco udělat, než se uvidíme v kině. 

P. S.: Co si vezmete na sebe? Sukni Calvin Klein, blankytně modré sako Saint Laurent nebo snad červené lodičky Valentino?

Kateřina Špičáková, managing editor: Jsem moc ráda, že téma mateřství má ve filmech čím dál častěji střízlivější a díky tomu autentičtější podobu. Že se postavy matek stávají plastičtějšími a věci jako poporodní deprese nebo fakt, že i když vlastní dítě milujete, někdy vás může i vyloženě s*át, už nejsou tabu a můžou se říkat nahlas. Režijní debut Mary Bronstein Kdybych měla nohy, tak ti nakopu vypráví právě takový příběh samoživitelky (Rose Byrne). Svět jí padá na hlavu a ke všemu, co musí řešit (dceru, objíždění doktorů, práci a extrémně otravné kolegy) jí přibyde ještě obří díra ve stropě. Film stojí na hereckém umu Byrne, která byla za svůj výkon nominovaná ve všech zásadních filmových cenách, přičemž proměnila Zlatý glóbus. Ideální program na volný večer, kdy takříkajíc „hlídá tatínek“ (nebo babička).

Jana Patočková, fashion features editor: Nebudu lhát: je mi vcelku jedno o čem snímek Drama pojednává. Úplně mi totiž stačí, že v hlavních rolích můžu něco málo přes sto minut sledovat dva z nejvíc hot lidí na planetě, Zendayu a Roberta Pattinsona. A myslím, že nebudu jediná. Ostatně na internetu koluje nespočet memů o tom, že bisexuálům hrozí při sledování Dramatu přehřátí mozku. Každopádně, tito dva jako snoubenci, kteří si týden před svatbou začnou procházet krizí, bude určitě nejen skvělá podívaná (hot!), ale i herecký koncert. Což je slovní spojení, které se sice hodí spíše pro Jiřinu Bohdalovou a Josefa Dvořáka, ale lepší mě teď nenapadá. Možná proto, že se poočku nenápadně dívám na video, kde tito dva předávají na letošních Oscarech jednu z cenných zlatých sošek. A i u toho vypadají milionově a jejich chemie je cítit i přes screen. No nic, na Drama se prostě těším. A mám k tomu minimálně dva důvody. Ale to už bych se opakovala.

Kristýna Jandová, online editor: Michael Jackson je pro mě ikonou, a proto jsem opravdu zvědavá, jak jeho životní příběh pojme film Michael. Režisér Antoine Fuqua, známý svými vizuálně silnými a napínavými snímky jako Training Day nebo The Equalizer spolu s Oscarem oceněným scenáristou Johnem Loganem (Gladiátor, Skyfall) slibují portrét, který ukáže nejen hudební legendu, ale i člověka za ní. V hlavní roli se objeví Michaelův synovec Jaafar Jackson, který se snaží postavu strýce pojmout s respektem a autenticitou. Po jeho boku uvidíme Colmana Dominga jako Joe Jacksona, Niu Long jako Katherine Jackson a Milese Tellera v roli Johna Brancyho. Tvůrci slibují třináct ikonických hitů, které film promění v hudebně i vizuálně silný zážitek. I když se proti projektu zvedly poněkud nečekané hlasy (Paris Jackson, zpěvákova dcera, se veřejně ohradila proti tomu, že by byla do filmu jakkoli zapojená, a označila ho za „sugar‑coated Hollywood biopic“), přesto je snímek Michael šancí znovu prožít zpěvákův talent, charisma a odkaz, které z něj učinily nesmrtelnou legendu.

Natalie Debnárová, online editor: Mám radost, nebo spíš cítím až téměř dětské nadšení z návratu filmu Život Briana do kin. Je to pro mě jeden z těch vzácných titulů, ke kterým se člověk neustále vrací a pokaždé v nich najde něco nového. Humor britského uskupení Monty Python mě vždy fascinoval svou drzostí i inteligencí, ale vidět film znovu a na velkém plátně slibuje úplně jiný, téměř slavnostní zážitek. Možná je to i lehká nostalgie, možná touha na chvíli zpomalit a sdílet smích v temném sále s cizími lidmi, jisté ale je, že tenhle návrat vnímám jako malý kulturní svátek, který si nechci nechat ujít. A zase tam určitě objevím nějakou scénu, která mi předtím unikla. Hurá.