Sarah Paulson a Cynthia Nixon o novém seriálu Ratched na Netflixu

Radhika Seth29. 9. 2020

Dvě držitelky ceny Emmy Sarah Paulson a Cynthia Nixon o jednom z nejočekávanějších seriálů roku 2020.

Dvě populární herečky spojil nový seriál Ratched z produkce streamovací společnosti Netflix. Režíroval ho Evan Romansky a scénář napsal Ryan Murphy. Děj mapuje život jedné z největších záporných hrdinek – zdravotní sestry Mildred Ratched. Postava je z oscarového filmu Miloše Formana z roku 1975 Přelet nad kukaččím hnízdem, který je natočený podle románové předlohy spisovatele Kena Keseyho.

1 / 7

Ratched

Foto: Netflix

Příběh začíná v roce 1947, kdy Mildred (hraje Sarah Paulson) nastupuje jako zdravotní sestra do psychiatrické léčebny v Kalifornii. Sleduje, jak lékaři provádějí experimenty na lidské mysli a pokoušejí se zvrátit vše od mánie až po homosexualitu. Během svého působení se setkává s celou řadou výstředních postav, jako je Judy Davis coby náladová zdravotní sestra a Sharon Stone, která hraje bláznivou dědičku. Nejvíce ji oslní Gwendolyn Briggs (Cynthia Nixon), lesbická tajemnice guvernéra státu.

Jakmile se spřátelí, Gwendolyn se do ní zamiluje, ale Mildred neví, jak reagovat. Přidejte k tomu napínavou atmosféru ve stylu American Horror Story, rozsáhlé záběry na tichomořské pobřeží a máte dokonalý trhák na dlouhé podzimní večery.

U příležitosti uvedení seriálu Ratched jsme se sešli s hlavními protagonistkami, abychom s nimi probrali vše od současné politické situace až po detaily z natáčení.

Kdo vás kvůli Ratched oslovil jako první, scenárista Ryan Murphy?

Cynthia Nixon: O projektu jsem slyšela už nějakou dobu a věděla jsem, že by tam mohla být postava, pro kterou bych mohla být tou pravou. Poté mě skutečně Ryan oslovil, abych hrála Gwendolyn. Její postava předběhla svou dobu. Je to lesbička a také někdo, kdo nechce být jen v zákulisí politiky. Dost velká výzva.

Sarah Paulson: Ryan za mnou vůbec nepřišel. Můj agent mi zavolal a ptal se, jestli už mě Ryan seznámil s projektem Ratched. Hned jsem mu volala a on řekl, že si nebyl jistý, zda by mě to bavilo. „V American Horror Story byla tvoje role v každé řadě jiná. Nevím, jestli chceš hrát stále stejnou postavu.“ Odpověděla jsem: „Možná jo a měl ses mě zeptat!“ Pak jsem ale trochu znejistěla. Nevěděla jsem, zda dokážu vzít roli, kterou proslavila úžasná Louise Fletcher. Mohla by to být ta nejšílenější věc, kterou v životě udělám. Bylo to příliš lákavé na to, abych odmítla.

Sestra Ratched je kultovní záporná postava. Co vás na ní zaujalo?

SP: Film Přelet nad kukaččím hnízdem Miloše Formana jsem viděla, už když jsem byla mladá a nemohla jsem ji vystát. Když jsem snímek viděla podruhé, udělala jsem si na ni jiný názor. Snažila jsem se jí dostat do hlavy a říkala si, že tato žena je prostě obětí patriarchální struktury nemocnice. Otázkou je, zda bychom Mildred Ratched tolik nenáviděli, kdyby ji hrál muž... Máme vžitou představu, že žena, která je zdravotní sestrou, musí být za každou cenu milá a mít mateřské pudy. Pokud naše očekávání nesplňuje, je to jen zrůda.

Foto: Netflix

Mezi Mildred a Gwendolyn to jiskří už při prvním setkání. Jak jste obě budovaly tento vztah?

CN: Sarah a já jsme skvělé kamarádky a známe se dlouho. Nemusely jsme předstírat, že se známe. Miluji hned první scénu, kdy jsou samy a Gwendolyn se rychle zeptá, jestli s ní nechce jít na rande. Obdivuji to, jak se umí prodat. Je těžké někoho neustále přesvědčovat, že k němu cítíte něco víc, když vás hned plácne přes prsty. Je to ještě těžší, když jste žena, která je zamilovaná do druhé ženy v roce 1947.

SP: Strašně jsem se těšila na spolupráci s Cynthiou. Mildrediny obavy a úzkost neplynou ze strachu z vlastní sexuality, ale z toho, že by ve svém životě měla nějakou radost, což je něco, čeho měla vždy tak málo. Cítila jsem to v každé scéně. Během jedné mi dokonce režisér řekl, že jsem se červenala. Se Cynthiou máme skvělou chemii.

Je pravda, že během natáčení v Los Angeles došlo k incidentu se střelcem na útěku?

CN: Bylo to dost divoké. Natáčeli jsme v centru LA a na ulici se střílelo. Všichni jsme tak v podstatě byli na několik hodin zavření v restauraci. Nakonec vše dobře dopadlo a nikdo nebyl zraněn.

SP: Naše kostymérka Sarah nám namíchala koktejly. Pár jsem jich vypila a pak jsme rychle natočili scénu. Pokaždé, když ji vidím, připadám si opilá. Byla to sice šílená situace, ale byli jsme všichni spolu. V té době jsme ještě neřešili koronavirus. Byli jsme v uzavřeném prostoru bez masek, povídali si a pili skvělé drinky. Dost mi to chybí.

V seriálu jsou obsazené skvělé herečky, kterým je přes čtyřicet, padesát i šedesát let, jako jsou Sharon Stone a Judy Davis. Cítíte, že v Hollywoodu konečně nastává změna?

CN: To je trochu moc optimistická myšlenka. Ratched rozhodně není příkladem toho, jakým směrem se v současnosti Hollywood ubírá. Ryan zjistil, že existuje mnoho skvělých hereček, kterým je přes čtyřicet a nedostávají už tolik rolí. Tyto ženy nehrají jen vedlejší role matek a manželek. Mají své vlastní příběhy a životy.

SP: Doufám, že se věci mění, ale pokud se tak nestane všude, změna rozhodně nastala ve světě Ryana Murphyho. Dal skvělé role Jessice Lang, Kathy Bates a mně. Vytváříme jiný obsah a diváci si tak zvyknou, že na obrazovce nejsou jen dětské tvářičky.

Foto: Netflix

Ratched

Foto: Netflix

Ratched

Kostýmy v seriálu jsou úchvatné. Jakých detailů by si měl divák všimnout?

SP: Nejvíce jsem se zamilovala do kostýmu v úvodní scéně na benzinové pumpě. Mám na sobě krásný klobouk a brož s písmenem R. Tato éra nám dala tolik věcí, které miluji, jako jsou vycpaná ramena, úzký pas a velké sukně.

CN: Gwendolyn má dva looky, jeden profesionální a druhý více uvolněný. Naší kostymérce jsem pro inspiraci poslala fotky Loreny Hickok, která byla milenkou Eleanor Roosevelt. Byla novinářka a netajila se svou sexualitou. Přesto musela být ve čtyřicátých letech dostatečně opatrná. Nechcete, aby každý na první pohled poznal, že jste lesba, ale zároveň to chcete ostatním ženám naznačit.

V seriálu je lesbismus považován za nemoc, která by se měla léčit stejně jako mánie a deprese. Jak to podle vás ovlivní debatu o duševním zdraví v současné době?

CN: Velkou chybou je, že duševní nemoc dost často vnímáme jako morální selhání než jako zdravotní stav. Některé způsoby léčby, které se používaly v minulosti, se stále praktikují a zaměřují se na potrestání jedince. Potlačit část své osobnosti, bez toho, aniž bystě ji skutečně zkoumali, nikdy nefunguje. Nezáleží tedy na tom, jaká duševní choroba vás trápí, nebo jaký rys v sobě mátě, klíčem je přistupovat k sobě laskavě.

Jaké máte naděje do budoucna během této bouřlivé doby?

SP: Doufám, že volby vyhraje Joe Biden a že se věci začnou ubírat správným směrem.