Stylové české filmy Michala Pudelky

Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel)

Postižený Otík se vydává za prací z venkova do hlučného města a špatně to snáší, protože se mu stýská nejen po klidu, ale i po svérázných obyvatelích vesničky mé střediskové. Jen málo filmů, snad ještě Homolkovi a Slunce, seno, jahody, dokázalo vykreslit českou národní povahu tak trefně, ironicky a zároveň smířlivě právě jako Vesnička. Není divu, že to Menzel tenkrát dotáhl až k nominaci na Oscara.

A jak to vidí Michal, najdete na straně 297 prvního vydání Vogue CS.

Morgiana (1972, režie Juraj Herz)

Hororů v českém filmu moc nenajdeme, protože čistě žánrovým filmům se u nás nikdy moc nedařilo. Ale dva skvělé natočil Juraj Herz. Kromě kultovního Spalovače mrtvol to je Morgiana vyprávějící o dvou sestrách, z nichž jedna byla zlá a druhá hodná. Nebo to bylo právě naopak? Jistě si kromě skvělé Ivy Janžurové vzpomenete i na nádherné kostýmy Ireny Greifové a Miloslavy Šmídové.

A jak to vidí Michal, najdete na straně 320.

Holky z porcelánu (1974, režie Juraj Herz)

Herz ale netočil pouze horory a dramata, šly mu i komedie. Tou pravděpodobně nejlepší a divácky nejoblíbenější jsou Holky z porcelánu aneb co se stane, když do skladu křehkého zboží vpustíte tři neřízené střely, z nichž jednou je i bývalá (v té době samozřejmě budoucí) první dáma Dáša Veškrnová. 

A jak to vidí Michal, najdete na straně 300.

Valerie a týden divů (1970, režie Jaromil Jireš)

Jedním z výtvarně (právem) nejobdivovanějších filmů československé historie je toto pohádkově filmové mystérium natočené podle předlohy Vítězslava Nezvala, z něhož nejste schopni spustit oči, a už na něj nikdy nezapomenete. Nejjasněji odkazuje k Alence v říši divů. A za zrcadlem. 

A jak to vidí Michal, najdete na straně 333.

Konec srpna v hotelu Ozon (1966, režie Jan Schmidt)

Na svou dobu velmi odvážný film natočil Jan Schmidt a vypráví v něm o tom, jaké by to bylo, kdyby svět postihla katastrofa, již by přežilo jen pár z nás. Nečekejte sci-fi, toto je kontaktní boj "oko za oko, zub za zub". Navíc jen mezi dívkami. 

A jak to vidí Michal, najdete na straně 315.

O slavnosti a hostech (1966, režie Jan Němec)

Jaký náš film znají moc dobře i v zahraničí? Například Němcovo podobenství O slavnosti a hostech, které minimalistickými prostředky dokáže barvitě vykreslit to, co se z nás může stát, podlehneme-li od A do Z blbcům. I dnešní době film víc než aktuální. A pravdivý. 

A jak to vidí Michal, najdete na straně 302.

Sedmikrásky (1966, režie Věra Chytilová)

A který z těchto filmů milujeme ze všech nejvíc? No přece opulentní, zběsilé a zvrácené Sedmikrásky Věry Chytilové. Nebýt výtvarnice Ester Krumbachové, jedné z nejvýraznějších postav Československé nové vlny, nepřišel by tento film Věry Chytilové nikdy na svět. Nebo by minimálně nevypadal tak skvěle, jak vypadá.

A jak to vidí Michal, najdete na straně 317.