Šest filmů, které vás vtáhnou do snů magického realismu

Ptáče režisérky Andrey Arnold se odehrává v malém městě ve východní Anglii. Hlavní hrdinka, dvanáctiletá Bailey (Nikiya Adams), žije ve squatu se svým nezodpovědným, ovšem milujícím otcem Bugem (Barry Keoghan). Není to nejhorší domov na světě, ale ani ten nejlepší. Jednoho dne do Baileyina života vstoupí tajemný cizinec s orlím nosem jménem Bird (Franz Rogowski), který se znenadání vyloupne bůhvíodkud. Posléze se ukáže, že hledá svoje rodiče, kteří ve stejném městě údajně žili „kdysi před lety“. Bailey se rozhodne Birdovi pomoct a navzdory podivné auře, která ho obklopuje, se postupně sbližují. Díky tomu sama Bailey nakonec dokáže přijmout některé skutečnosti – ne jako naštvaná holčička, ale jako dospívající žena, která si pomalu, ale jistě dovoluje roztáhnout pomyslná křídla. Arnold vytvořila veskrze magický coming­‑of­‑age film založený na skvělých hereckých výkonech a perfektním sound­tracku, kde se originální skladby od Buriala mísí s písničkami od Blur, Fontaines D. C. nebo Sleaford Mods. Užít si tenhle film můžete na HBO Max nebo na KVIFF.TV.

Pokud existuje královna současného magického realismu ve filmu, pak je to italská režisérka Alice Rohrwacher, pro niž je míchání sociálního realismu s kouzelně snovými prvky definicí jejího tvůrčího jazyka. Ve snímku Šťastný Lazzaro z roku 2018 spojuje obojí prakticky půl na půl. Zatímco v první polovině filmu se magický realismus objevuje jen zřídka, například v podobě zvláštního úkazu, kdy jsou postavy schopny vlastním foukáním vyvolat vítr, druhá část se spoléhá primárně na symbolismus. V první části režisérka řeší odvrácenou stranu kapitalismu a své oblíbené téma lidí žijících v chudobě – v tomto případě jde o obyvatele tabákové farmy Inviolata, uměle udržované v izolaci a vykořisťované jistou markýzou De Luna (Nicoletta Braschi). Mezi nimi je i Lazzaro (Adriano Tardiolo), jemný mladík, který v příběhu funguje jako ztělesnění nevinnosti. Když tajemství farmy prosákne na veřejnost, Lazzaro spadne ze skály a na nějakou dobu zmizí. Uplyne mnoho let, než se znovu objeví. Vypadá pořád stejně, zatímco jeho souputníci zestárli a živoří na městské periferii, protože po prvotní mediální senzaci se o ně nikdo nepostaral. Příchod Lazzara jim navrátí jakousi ztracenou naději, že život může být i krásný, avšak jen na chvíli. Lazzarova bezelstná povaha se totiž ukáže jako neslučitelná s moderní společností.

Zkušenosti lidí z okraje společnosti se Alice Rohrwacher věnuje také ve filmu Chiméra z roku 2023. Vypráví o těch, kteří neustále něco hledají. V případě Arthura (Josh O’Connor) je to ztracená láska, ale i smysl života. Angličan, který mezi Italy nikdy úplně nezapadl, má zvláštní schopnost – dokáže vycítit přítomnost cenných starověkých artefaktů. Díky tomu ho mezi sebe přijme parta gangsterů, ale i ta jej spíše využívá k vlastnímu zisku. Spřízněnou duši Arthur nachází ve svobodné matce Italii (Carol Duarte), která k němu přistupuje bez předsudků a zdá se, že dokáže vidět a ocenit jeho pravé já včetně vší hanby a smutku, jež ukrývá. Ale ani to mu nepřinese vykoupení. Snímek najdete na KVIFF.TV nebo na DAFilms.

Ve francouzském filmu Maminka (2021) režisérka Célie Sciamma využívá magický prvek jako způsob, jímž se jeho osmiletá protagonistka vyrovnává se ztrátou a díky němuž se zároveň učí chápat i zármutek druhých, který se může projevit docela jinak než ten její. Nelly (Joséphine Sanz) právě přišla o babičku, maminku své maminky Marion (Nina Meu­risse), a zatímco rodiče vyklízejí dům, kde stará žena žila, dívka prozkoumává jeho tajemné okolí. Marion nevydrží tíhu vzpomínek a hned druhý den odjíždí neznámo kam. Krátce nato Nelly potká v lese nedaleko rodinného sídla svoji vrstevnici a brzy se dovtípí, že je to její matka v dětském věku (Gabriel­le Sanz). Čím déle společně tráví čas, tím více začíná Nel­ly chápat skutečnou hloubku emocí i vzájemné vztahy, jež dosud vnímala jen rámcově, což jí nakonec pomůže zpracovat stesk po babičce a prohloubit pouto k mamince.

Britské drama Všichni moji cizinci (2023) režiséra Andrewa Haigha sleduje osamělého Adama (Andrew Scott), který žije v téměř prázdné moderní bytovce v Londýně. Víkendy tráví v domě, kde vyrůstal, v živých hovorech se svými rodiči (Jamie Bell a Claire Foy). Ti vypadají úplně stejně jako před třiceti lety, kdy zahynuli při autonehodě. Adam se s nimi vrací do vlastního dospívání a dostává se mu něčeho, co většina z nás nemá – s odstupem může uzavřít neuzavřené s těmi, kteří dávno odešli. Setkání se sousedem Harrym (Paul Mescal) pak otevře Adamovo pomalu se hojící srdce světu a za znění Power of Love od Frankie Goes to Hollywood se blýská na lepší časy. A Adam se mimo zdi svého bytu konečně dokáže někomu plně odevzdat a důvěřovat mu. Film je na Disney+ a v nabídce Apple TV.

V roce 2021 pak thajský režisér Apichatpong Weerasethakul natočil snímek Memoria, jenž získal Cenu poroty na festivalu v Cannes a který je možná tou nejlepší ukázkou magického realismu ve filmu za dlouhé roky. Jeho hlavní hrdinkou je Jessica (Tilda Swinton), expatka žijící v Kolumbii, již jedné noci ze spaní probudí hlasitý zvuk. Pídí se po jeho původu, ale zjistí, že nikdo jiný jej neslyšel. Ona ho ale slýchá čím dál častěji a vydává se na cestu, na jejímž konci ji čekají tak nezvyklé schopnosti, že na moment pocítí absolutní empatii ke všemu živému. Weerasethakul v tomto filmu dokonale vystihl, jak snadno se dá narušit naše vnímání reality, které jsme považovali za jasné a pevné, jak nás to může odizolovat od našich nejbližších, ale také nečekaně svést dohromady se zcela odlišnými lidmi – a samozřejmě i pomoct lépe poznat sebe samé. Snímek hledejte na Prime Video, Apple TV nebo MUBI.