Od Pravé blondýnky až po Bílý lotos: Jak zraje Jennifer Coolidge?

Její role zrají jako víno, čehož si všímají i fanoušci. „O renesanci Jennifer Coolidge by se mělo učit jako o důležité součásti americké historie,“ poznamenal jeden z uživatelů Twitteru. Hereččina kariéra se i po letech roztáčí na plné obrátky, a my se jí proto rozhodli zeptat na několik zásadních otázek.

Dobrý den, Jennifer. Jak se dnes máte?

Mám se báječně. Užívám si slunečný den v Los Angeles.

Musím se vám svěřit. Celý týden hltám seriál The Watcher. Zajímalo mě, co vás na postavě Karen, která je realitní makléřkou, zaujalo. Je to hodně specifická role...

Spousta mých přátel z New Orleans pracují jako realitní agenti. Nevím, jestli jsem od nich něco odkoukala, ale všimla jsem si u nich jedné věci: jsou tak hrozně optimističtí. Kdykoliv se s nimi potkám, jejich náladu jim závidím. Ale vždycky mi rázem vlijí energii do žil. Samozřejmě, jsou to profesionálové, prodávají velké a drahé věci, takže v tom působení na druhé musejí být dobří. Zároveň je na tom ale něco děsivého. Při jejich prezentaci si coby klienti říkáte: Doufám, že všechno, co tvrdí, je pravda. Pak třeba zjistíte, že příjezdová cesta není součástí domu. Věřím ale, že existují realitní makléři, kteří jsou upřímní a rádi pro vás najdou ten pravý, kouzelný dům. Miluju dny otevřených dveří. Podívám se na dispozice domu nebo na něčí dvůr. Uctívám staré věci, v Los Angeles jich moc není.

Zbožňuju úvodní scénu z The Watcher, ve které Karen ignoruje své hosty a sotva zvedne oči od svého iPhonu.

Někteří lidé v rámci své práce dělají jen to, co je nezbytně nutné. Jsou neskutečně líní. Uklidňují se třeba tímhle: Proboha, to fakt musím číst tyhle formuláře? Třeba se vyspím s nějakým chlapem a on je přečte za mě. A tak to je. Karen by takhle mohla dělat cokoliv jiného. Představuje si, že všechnu práci za ní udělá někdo jiný, ale ona za to sklidí veškerou chválu. Nechce být realitní makléřkou, touží jen bydlet v luxusním domě.

Líbí se mi na ní i to, jak se prezentuje — oblečená do kostýmků Chanel. Kde myslíte, že opravdu nakupuje?

Myslím, že si potrpí na skvělé padělky. Podle mě by ale nikdy nepřiznala, že je nosí. Ráda vypadá nóbl. Opravdu soucítím s lidmi, kteří prahnou po přepychovém životě. A není divu, sotva zapnou televizi, jenom na padá, jak se ostatní mají dobře. Je přitom těžké říct si: Já chci mnohem míň. Sledujete Kardashianky, jak jezdí v nádherných SUV, vlastní krásné domy a krásné oblečení, a je prostě těžké říct: Já bych radši seděla ve svém tričku a krmila se fazolemi z konzervy. To se prostě nedá.

Předpokládám, že jste se o tom, jak prodávat nemovitosti, musela hodně naučit. Mohla byste nám popsat svůj vlastní dům — jako realitní makléřka?

Mám ráda svůj dům v New Orleans. Dýchá z něj jeho stáří. Když jste uvnitř, máte pocit, že jste v jiném světě. A kdybyste v mém domě měli známost na jednu noc, může vás napadat otázka: Opravdu chci znát zbytek rodiny, její historii? Můj dům je totiž docela děsivý. To by mi asi při případném prodeji moc nepomohlo. Je obrovský, postavený v 60. letech 19. století, na interiér se od té doby vlastně nesáhlo. To by dost lidí nezvládlo. Já ano, nevadí mi bydlet sama na místě, kde se rozléhá ozvěna.

The Watcher je strašidelný thriller a nás by zajímalo, jestli vy sama patříte mezi fanoušky hororů?

Ano, ale The Watcher dávám víc než Dahmera. Ten byl opravdu děsivý. Thrillery jsou mnohem napínavější, když v nich vystupují děsiví lidé. Nikdy jsem nepatřila k dětem, které by se bály příšer — nikdy ve mně nevyvolávaly obavy. Takoví úchyláci ale znepokojují daleko víc. V dokonalém světě bychom měli být všichni milí, pozorní a soucitní, a když zjistíte, že někdo takový není, zamává to s vámi. To je jedna z nejděsivějších věcí na světě — když někdo není tím, za koho se vydává. Budu teď sedět sama doma a dívat se sama na tyhle seriály? Ani náhodou. Budu se na ně dívat na notebooku při kempování? V žádném případě. Možná jen, kdybych stála v dopravní zácpě...

Jste prý velkou fanynkou Halloweenu. Jak ho slavíte?

Je to můj nejmilejší svátek a mám to tak už od dětství. Na Halloween se obvykle těším už od března. Moji přátelé a sousedé oplývají těmi nejpropracovanějšími a nejúžasnějšími kostýmy a všichni jsou nesmírně kreativní. To mě na tom baví.

Už jste někdy potkala někoho převlečeného za některou z vašich filmových rolí?

Lidé mi posílají nejrůznější fotky. Na Halloween dostávám mraky fotek gayů převlečených za Paulette z Pravé blondýnky nebo Sophii Kaczynsky ze seriálu 2 Socky. Loni mi pár lidí poslalo obrázky kamarádů převlečených za Tanyu. Halloween miluju, protože nemám moc ráda normální život. Kdybych mohla žít v New Orleans, obklopovat se kostýmy a už nikdy nemusela jít na obyčejnou akci, byla bych na vrcholu blaha. Chci nosit paruky, být přehnaně nalíčená. To je asi důvod, proč se spousta lidí stěhuje do New Orleans. Protože než si tady odbyde slavnosti typu Mardi Gras, Halloween a všechny další zdejší oslavy, může zůstat v kostýmu po většinu roku.

Máme za sebou premiéru druhé řady seriálu Bílý lotos. V první sérii se Tanya musela vyrovnat se svým hlubokým smutkem. Co můžeme od její role očekávat tentokrát?

Tanya je už tak trochu vdaná. Předpokládala, že Greg a zamilovanost všechno napraví, že se bude cítit součástí jeho světa a už nebude tak osamělá. Odjíždějí spolu na Sicílii a plánují si užít romantickou dovolenou. Někdy se ale vaše představa o zom druhém s realitou úplně nepotkává a přijdete na to brzy. Režisér Mike White je nejpůsobivější génius, jakého znám. Vypráví příběh tak brilantně, že si připadáte, jako byste byli jeho skutečnou součástí.

Na seriálu Bílý lotos se mi líbí, že prostředí působí téměř jako vedlejší postava...

Přesně tak se cítím ve svém domě v New Orleans. Mám pocit, že je to vlastní postava. Má svou vlastní osobnost, která funguje i beze mě. Mike nachází taková prostředí, která působí jako těžká deka, která vás zcela zahalí. Nemám pocit, že bych s tím měla problém. Prostě v něm jen hraju. Je to skoro, jako by vás samotné prostředí požíralo. Na místech, kam vás Mike postaví, se rázem stáváte zranitelnými. Vsadím se, že žádný jiný režisér nevybírá lokace tak pečlivě jako on.

Co jste si odnesla z natáčení na Sicílii?

Krása Sicílie je nepopíratelná. Stačí, když se podíváte na ty obrovské skalní útvary ve vodě, na kterých kvetou japonské třešně, co vypadají že ani nejsou skutečné... Je na nich něco velmi surrealistického. Sicílie rozhodně představuje dramatické místo, tedy aspoň místa, která jsme navštívili. Jste vysoko na vrcholku hory s kostelem, kde zvoní gigantický zvon, přižene se bouřka, a najednou jste obklopeni toulavými kočkami. Pak se ozve hromobití, vlny se rozbíjejí a narážejí do skal. Je to staré místo s neuvěřitelnou historií. I to nás s Mikem spojuje, máme podobný vkus. Milujeme staré budovy a krásnou architekturu, krásné lidi. Nikdy třeba nezapomeneme na některé Italy, které jsme potkávali v hotelech nebo restauracích — šlo o naprosto obyčejné lidi, ale udělali na nás  dojem. Odjezd byl smutný.

Bílý lotos je do značné míry týmová show. V čem se lišila dynamika obsazení první řady?

Měla jsem v tu dobu opravdu spoustu práce, takže když jsem se dostala na Sicílii, byla jsem už docela unavená. Schválně jsem si vyžádala pokoj na druhé straně hotelu, v té strašidelnější části. Původně šlo o klášter, který byl přestavěný na krásný hotel Four Seasons, pořád se ale jednalo o starobylou budovu. Snažila jsem se tu vše dospat, takže když se na to dívám zpětně, přála bych si, abych tehdy měla víc energie, protože většina herců pobývala na druhé straně. Při natáčení první řady Bílého lotosu jsem neměla na výběr. Fred Hechinger a John Gries bydleli přes chodbu. Zuřila pandemie, takže jsme byli zavření v hotelu na Havaji. Ale absolvovali jsme několik velkých večeří a všechny si je užili. Každý den po práci jsme také řádili ve vlnách. S kolegy jsme se při natáčení Bílého lotosu hodně spřátelila, což se nestává každý den.

Seriály The Watcher a Bílý lotos se natáčely těsně po sobě. Pojila Karen a Tanyu nějaká společná vlastnost? Bylo snadné je od sebe oddělit?

Neměla jsem s tím problém, jsou to dvě různé osoby. Jediné, co mi připadalo, že mají společné, bylo to, že ani jedna v sobě nemá kapku sebereflexe. Maximálně Tanya, na pár vteřin, tu a tam, ale Karen nemá žádnou. Karen žije jen pro daný okamžik.

Díky traileru z filmu Shotgun Wedding jste se stala součástí virálního světa — a to kvůli pětisekundovému klipu, v kterém střílíte z pistole.

Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Je to snad kvůli tomu, že mám na hlavě klobouk? Že vypadá strašně?

Myslím, že je to jednoduše proto, že jste od přírody vtipná. Ale zajímalo by mě, jestli jste cítili zadostiučinění, když jste díky těmto projektům mohla konečně odhalit své herecké kvality?

Ano! Má. Mike mi Tanyu svěřil před dvěma lety — je komplikovaná a náročná — a byl to takový dárek, protože někdy dostávám role, které jsou až příliš jednoduché. Nebudu odsuzovat žádnou práci, kterou jsem kdy dostala, ale Mike byl přesně ten člověk, v kterého věříte, že přeci jen existuje. Ten člověk, který přijde s výzvou, co změní váš život. Byla to skvělá příležitost. No a pak mi zavolal Ryan Murphy kvůli seriálu The Watcher. Za všechno jsem nesmírně vděčná. Jednu scénu z American Horror Story: Coven dokonce natáčel u mě na zahradě. Přesně si vzpomínám, jak mi problesklo hlavou, že bych mohla vylézt z domu a zeptat se ho, jestli by náhodou neměl roli i pro mě.

Na co se budete zaměřovat ve scénářích nebo vyžadovat na rolích do budoucna?

Ráda bych i nadále hrála problémové lidi. Mám pocit, že se s nimi dokážu ztotožnit. Nechtěla bych hrát nikoho, kdo je dokonalý; myslím, že mě více přitahují smutnější lidé. Komediální herci bývají smutní kašpaři. Já svůj život miluji, mám ráda své přátele a rodinu. Měla jsem v životě štěstí. Na světě existuje moře smutku, ten se dá jen těžko popřít. Fakt, že vezmu komediální roli a snažím se být potrhlá, je jen proto, abych lidem pomohla zapomenout na jejich strasti a trápení.