Tři autoři, tři světy, jeden iPad: Vogue Curator’s Lounge na Designbloku

Letohrádek královny Anny se stal jedním z nejživějších míst letošního Designbloku. Historické prostory, obklopené podzimní zahradou, zaplnila energie tvůrců, hostů i přátel magazínu Vogue, kteří přišli nahlédnout do zákulisí projektu Curator’s Lounge, autorské expozice Vogue Czechoslovakia vytvořené ve spolupráci s iWant.

Vydavatelka Vogue CS Michaela Seewald přivítala hosty s přípitkem šampaňského MUMM a uvedla odpoledne věnované dialogu mezi uměním a technologií. V několika krátkých rozhovorech s tvůrci se ukázalo, že digitální nástroje mohou být stejně intuitivní jako tah rukou po skle nebo látce.

Linda Procházková, sklářská umělkyně a designérka, představila svou skleněnou kouli z ručně foukaného hutního skla. „Je to myšlenka, která se narodila v digitálním prostoru a dostala hmotnou podobu,“ popsala proces, při němž iPad sehrál roli kreativního skicáře i experimentální laboratoře.

Tobias Schubert, módní návrhář a konceptuální tvůrce, představil silikonový korzet inspirovaný digitální identitou. „Technologie mi umožňuje překročit hranice těla i materiálu,“ svěřil se během rozhovoru s Janem Boublíkem.

Jakub Mikuláštík, ilustrátor a vizuální vypravěč, vytvořil pro Noviny Vogue poetickou mapu Designbloku 2025, která zachycuje festival jako živý organismus, spleť lidí, míst a příběhů. V krátkém rozhovoru s Róbertem Kováčem přiblížil, jak mu práce na iPadu umožnila posunout grafické myšlení za hranice klasické ilustrace a přenést mapu Designbloku do interaktivní, živé formy.

Po rozhovorech se hosté přesunuli k instalaci Vogue Curator’s Lounge, kde si mohli prohlédnout výsledná díla i doprovodnou expozici: kolotoč s Novinami Vogue x Designblok a tři monitory se smyčkou videí z tvorby autorů.

Na hosty čekalo víno Cibulka, šampaňské MUMM a občerstvení od Bistra Sisters a Foodway Cateringu, o servis se postaraly hostesky z Phenomen Models. Atmosféra byla živá, plná inspirace, přesně taková, jaká k Designbloku patří.

Když se podvečerní světlo odráželo od skleněných objektů a obrazovek v instalaci, bylo jasné, že hranice mezi digitálním a fyzickým světem se dál rozpíjejí. Technologie tu nebyla jen nástrojem, ale i múzou a důkazem, že kreativita dnes může mít dotyk obrazovky i skla zároveň.