Vogue editorial: srpnové vydání Vogue CS ve znamení ulít­losti jako formě krásy

Nedávno jsem četla o jednoduché technice, jak zpracovávat strach a úzkost. Každý den ve vy­hrazený čas (ideálně pokaždé ve stejný, aby vznikl nový návyk a hlava nebyla roztříště­ná ještě víc) si vyhradit přesně deset minut na negativ­ní myšlenky. Vědomě je rozvinout, prožít – a pak nechat odejít. A během dne se k nim už nevracet. A když se přece jenom objeví vtíravá myšlenka, říct jí: „Nene, stop, teď tě nevnímám, ohlaš se až ve 13.30, chvíli po obědové pau­ze, to se ti budu moct věnovat.“ Zaujalo mě to. Zkouším to. Ale zároveň jsem si při tom všimla ještě něčeho. Jak moc jsme dnes trénovaní ve vyprazdňování, filtrování a ladění všeho, co v našem vnitřním světě vyčnívá nebo se nevejde. Jaký tlak společnost vyvíjí i na to, jak ideálně a normalizovaně vše prožívat.

A tak jsem si řekla: co kdybychom tenhle model sou­časně otočili? A vyčlenili si i dalších deset minut denně na přesný opak – na to, být divní. Jiní. Praštění. Mimo. Nastavit si do kalendáře ještě jednu denní připomínku. Asi spíš na podvečer, kdy nebudeme na očích kolegům z práce, a dát prostor té vnitřní Podivínce či Podivínovi. Opakovaně, samozřejmě. To by pro mě byla skutečně vy­rovnaná hygiena duše přinášející harmonii!

Tím „weird“ nemyslím nic teatrálního. Spíš právě ty drobné, nestandardní zvláštnosti, které z nás dělají obyvatele vlastních světů. Vzpomněla jsem si na Kate­řinu Šedou a její Národní sbírku zlozvyků. Tolik absurd­ních detailů, které jsou v podstatě plné radosti. Někdo si pravidelně píše na dlaně recepty, jiný vyndává ponožky jen levou nohou, další mluví se zrcadlem nebo si povídá s lednicí. To nejsou vady, to jsou ozvy osobnosti. Billie Eilish říká, že být weird znamená vlastně být upřímná, pravdivá. A já s ní souhlasím. Potlačovat, co je negativní a škodí? Ano. Ale zároveň trénovat to originální. Pěsto­vat, co je jen naše, nepraktické, legrační, zvláštní.

Tohle číslo Vogue CS je tak trochu právě o tom. O ulít­losti jako formě krásy. O lidech, kteří jsou divní i mno­hem déle než oněch deset minut. A oni i okolí jsou s tím v pohodě. O jinakosti, která není pózou, ale podstatou. Buďme divní. Náš kalendář to zvládne. A my taky.

Danica Kovářová
Editor-in-Chief