Remember the past, get ready for the future

Proč právě takový úvod do říjnového vydání? Protože žijeme ve zvláštní době. Potřebujeme aplikaci, abychom zjistili, jak jsme se vyspali. Generace Z věří Instagramu více než serióznímu zpravodajství a nejvíce se bojí neúspěchu. Umělecká díla vedle kurátorské selekce procházejí i sítem politické korektnosti a trendy se zaměňují se standardem.

Asi se shodneme, že čas je jednou z největších a nejkorektnějších hodnot. Nejde koupit a odměřuje každému stejným dílem bez ohledu na pohlaví, vyznání, národnost nebo společenské postavení. Až je s podivem, že něco tak mocného zatím nikdo nezpochybnil, nesesadil ani nenahradil. Král všech a všeho. Odjakživa. 

Čas sice kontrolovat můžeme (můžeme?), flow nikoli. Začnete‑li mít plynutí pod kontrolou, není to plynutí. A pak je velmi pravděpodobné, že z vás nikdy nic velkolepého nevypadne.

Pokud je říjnové vydání Vogue CS věnované času, museli jsme zákonitě vzdát hold archivům, protože „jsou nedocenitelnými referenčními body, které tvůrčí energii nezabíjejí, ale naopak ji živí. Jsou také nejúčinnějšími dudlíky, které dokážou utišit tu drobnou součástku v našich hlavách, která tak často přebírá vládu nad našimi životy. Říká se jí ego a je třeba s ní zacházet velmi opatrně.“ 

Pokud bych dále použila část textu Piotra Zachary ze strany 28, stejně jako se Vivienne Westwood toužila stát kreativní ředitelkou módního domu Dior ne kvůli slávě nebo penězům, ale hlavně a především pro jeho archivy, pak i já za největší benefit práce pro Vogue považuji skutečnost, že se můžeme dostat do míst přísně střežených a hlídaných více než trezory světových národních bank. 

Jen díky tomu si pro naši říjnovou cover story v Paříži oblékla zpěvačka Dara Rolins korzet, který deset let ležel v archivu a který před třiceti lety na světovém turné Blond Ambition neproslavil nikdo jiný než Madonna. 

Kromě korzetu se slavnou kónickou podprsenkou měla Dara k dispozici i další looky, které ze svých archivů vybral jejich autor, Jean Paul Gaultier. Například slavný overal z podzimní kolekce Cyber z roku 1995 nebo look číslo 50 z haute couture kolekce 2012, který jsme zvolili pro naši říjnovou obálku. 

Dařina kariéra je sice o něco kratší než úspěch francouzského designéra, ale je podobně kontinuální. A obdivuhodné jsou i archivy, které pro ni už čtyřicet let spravuje starší sestra Jana. Dara nás stejně jako monsieur Gaultier nechala nahlédnout do svých pokladů, a v čase se tak můžeme vrátit hned několikrát. 

Zatímco Daru Rolins zachytil v Paříži Lucian Bor 7. září, objevovat vintage vesmír jsme se vydali i v druhé cover story. Obálka s Lineisy Montero, kterou fotil Nagi Sakai, vznikla v New Yorku o týden dříve. Šaty, punčochy a boty pocházejí ze sbírky slovenského rodáka Dominika Halase. Jeho archiv kreací Helmuta Langa sice logicky není tak obsáhlý jako Gaultierův nebo Dařin, ale jeho příběh a práce souvisejí s časem a plynutím úplně stejně.