Public versus private

Andrea Běhounková21. 10. 2020

Kdybyste museli, zvolili byste si krásnou, nebo pohodlnou židli?
Kdybyste nemuseli, chodili byste do práce?
Kdybychom měli přímou volbu pro znovuzavedení karantény, jak byste hlasovali?

Možnost volby. Zkusili jste někdy spočítat, kolik rozhodnutí denně uděláte? Některá automaticky, jiná odkládáme. Z mnoha důvodů. Možnost volby je synonymem svobody, ale také blahobytu, prosperity, a hlavně zodpovědnosti. Jakmile si nemůžeme vybrat, cítíme se omezeni a zahnáni do kouta. Paradoxně když si můžeme (nebo musíme) vybrat, začneme váhat. Buď, anebo. Buď, a nebe.

Je 8. října, 20.10. Touhle dobou jsem měla sedět v Národním muzeu na galavečeři pořádané Nadací Be Charity. Jak se znám, určitě bych váhala, co si obléci, a zcela jistě bych měla sociální dilema, protože v redakci by celý můj tým do noci dodělával listopadové vydání. Nová protikoronavirová opatření však rozhodla za mě. Akce se konat nemohla a od zítřka se omezení kvůli nárůstu pozitivně testovaných ještě zpřísňují. Můžu hnízdit v redakci do aleluja.

Kino, nebo divadlo? Netflix. Večeře doma, nebo v restauraci? Pokud je slovo večeře odvozeno od slova večer, tak není co řešit. Půjdeme k nám, nebo k vám?

Foto: MORELLI BOTHERS PRO VOGUE CS

Irina Shayk v milánském domě Gianniho Versaceho

Asi nikdy neměly naše byty, domy a domovy větší užitný význam než poslední měsíce. Strávili jsme v objetí svých obývacích pokojů celé jaro a vše nasvědčuje tomu, že dlouhé chvíle doma budeme mít i na podzim.
Před téměř čtyřiceti lety poslala do světa lifestylová marketingová odbornice a futuroložka Faith Plotkin, známá pod jménem Faith Popcorn, pojem cocooning. Přestože dnes je toto slovo součástí anglického slovníku, český ekvivalent se hledá stěží. Zahnízdění. Zavrtání se. Žena, která údajně patří mezi spoluautorky jednoho z největších marketingových nesmyslů na světě – prodeji balené vody (nápad prodala v roce 1981 nápojovému gigantu Coca‑Cola) –, de facto definovala sociální separaci. Faith ve svých studiích následně popsala tendenci zůstávat doma jako módní trend budoucnosti a v roce 1986 dokonce použila v časopise The New Yorker pro naše domovy výraz „shell of safety“. Tradice trávení času doma byla na světě.

Hned druhá polovina osmdesátých let dala Faith za pravdu. Všichni stále více a více pracovali. Všichni byli více a více unavení. Každý se těšil, až se doma posadí do měkoučkého křesla a pustí si film přes satelit nebo na novém VHS přehrávači. K autistickému eskapismu docházelo i v našich zeměpisných šířkách, a sice v podobě chataření a chalupaření. Zatímco u nás rostla obliba Přemka Podlahy, na západ od našich hranic rapidně stoupaly prodeje mražených polotovarů a designového nábytku. A ani módní průmysl nezůstal pozadu. V roce 1989 vyšel v New York Times článek s názvem Lounge Wear for Cocooning a popisoval vznik linií oblečení určeného na povalování doma. Outfity, které jsou méně formální než sportovní, ale jsou více oblečení než pyžamo.

A tak zatímco se po módních molech proháněly vichřice a revoluce v podobě přehlídek Alexandera McQueena, Jeana Paula Gaultiera anebo Martina Margiely, díky rozmachu bezdrátového internetu a vývoji technologií se cocooning v první a druhé dekádě jednadvacátého století proměnil na super‑cocooning, pandemie a globální změny zase definovaly uber‑cocooning. A sama Faith vymyslela nedávno nový výraz – bunkering.

Ať už si tedy následující řádky čtete zabunkrovaní kdekoli, vězte, že my jsme uber‑zahnízdění v redakci. My ve Vogue totiž moc nevěříme na home office ani na zoom call. Virologové ani epidemiologové ze mě asi nadšení nebudou, já ale trvám na tom, že kreativita stejně jako láska potřebují osobní kontakt. Sdílení. Napojení. Telefon sice může vibrovat, ale vibrace mezi lidmi nikdy nepřenese. Stejně jako polibek.

Z vlastních domovů jsme sice prchli, ale listopadové vydání jsme domovům věnovali. Výjimečným dom(ov)ům. Vydali jsme se na minimalistický sever i opulentní jih. Poslední kolekce jsme fotili v Kodani, Turíně a Miláně. S nápadem mít v naší edici Irinu Shayk sice přišla Eva Herzigová už začátkem roku, ale kvůli jarnímu lockdownu a návazným opatřením se focení odsouvalo na neurčito. Až když jsme v Praze začali chystat toto vydání, přiletěla Irina na 120 hodin do Evropy na milánský fashion week a ve svém napěchovaném programu si našla celých šest hodin na focení pro Vogue CS.
Náhoda? Ale kdepak. Eva se tak rozhodla, a tak se také stalo. Kreativní ředitel Jan Králíček v minutě vymyslel, kde budeme fotit. Mimochodem, neznám nikoho, kdo by se uměl rozhodovat rychleji a efektivněji než on. Irina, Eva i Morelli Brothers byli s jeho bleskovým výběrem spokojeni. Donatella také. Vy se můžete rozhodnout na straně 152.

Je 9. října 8.10 ráno a tohle vydání odchází do tisku. Na mobilu mi vyskočila notifikace od oblíbeného e‑shopu: Stay‑in‑style Loungewear that’s worth staying home for.
Náhoda? Určitě ne.
Let’s build our private bunkers. But with fashion of course.