Jeanne Lanvin. Módní návrhářka, která geniálně vydělala na svém mateřství

Pěvkyně Marguerite, dcera módní návrhářky Jeanne Lanvin, právě slaví třicáté narozeniny a její matka si už nějakou dobu láme hlavu s vymýšlením originálního daru. A protože je obdařena citlivým nosem a už dřív zkoušela míchat vůně, rozhodne se, že pro dceru vytvoří nový parfém. Flakón nechá vyzdobit zlatou kresbou, inspirovanou starou fotografií, na níž se v plesové toaletě naklání ke své dcerce. Marguerite dárek nadchne. Přičichne ke směsi se stopami ambry, mechu, hřebíčku, růže, jasmínu a mýdla a vydechne: „Jako bych slyšela rozložený akord!“ A protože rozložený akord se francouzsky řekne arpège, nový parfém právě dostal jméno. Dnes se ho prodávají miliony lahviček ročně a je vedle Chanelu No. 5 nejznámějším na světě.

Vůbec první ženská návrhářka vůní se narodila v Paříži 1. ledna 1867 jako nejstarší z jedenácti dětí. Matka se motala kolem potomků a otec byl novinář na volné noze, ale málokdy se mu podařilo udat článek, a tak rodina žila v chudobě. „Musela jsem se naučit pořádně se ohánět a starat sama o sebe a mladší sourozence,“ vzpomíná Jeanne. (Agata Toromanoff, Pierre Toromanoff: Jeanne Lanvin: Fashion Pioneer; teNeues, 2023). V dětství ji bavilo navrhovat šaty pro mladší sestry, už jako třináctiletá pracovala v kloboučnictví Félix a doručovala dámám klobouky. Protože chodila všude pěšky, aby co nejvíc ušetřila, vysloužila si přezdívku „malý omnibus“. Během pěti let posbírala dohromady částku sto franků a pronajala si byt v okolí módní ulice Saint-Honoré, kde vyráběla apartní kloboučky. Sklidila úspěch! A protože tyhle pokrývky hlavy zrovna letěly v celé Evropě, rozhodla se Jeanne přesunout načas do Barcelony. Tušila, že tam se klobouky z Paříže stanou trhákem, a nemýlila se. Zpátky si dovezla balík peněz a jako dvaadvacetiletá si otevřela na Saint-Honoré své budoucí impérium.

V roce 1895 se vdala se za hraběte Emilia di Pietra, italského aristokrata, s nímž se seznámila na dostizích. Za dva roky přišla na svět dcera Marguerite. V manželství to sice drhlo, zato mateřství si užívala. Holčičku oblékala do módních kreací, které sama navrhovala. Děvčátko, oblečené jednou v plisované sukýnce s nádhernými aztéckými výšivkami, jindy ve volánkových šatech přepásaných saténovou stuhou, brzy zaujalo i ostatní matky. O dětské šatičky ve stylu haute couture, tedy vysoké krejčoviny, se strhla lavina zájmu a Jeanne rozšířila podnik i o dětské oblečení. „Měla mimořádné grafické nadání i cit pro barvy. Nikdy se nepodřizovala trendům, a možná i proto si vydobyla skutečný úspěch. Nedělala rozdíl mezi ženskou a dětskou módou, navrhovala mladistvé oblečení pro obě věkové skupiny, čímž se odlišovala od přísně dámského či naopak přísně dětského oblečení, které se v té době nosilo,“ vzpomínal bytový architekt Albert Armand Ratteau, její přítel a spolupracovník. V podnikání se Jeanne dařilo, s manželem se však rozvedla. Sama ale nezůstala dlouho. Seznámila se s novinářem Xavierem Meletem, který se vypracoval až na francouzského konzula ve Velké Británii. Vzali se v roce 1907.

Po dětech a kloboucích věnovala Jeanne pozornost i dámské módě. Její barevné a pestré modely pak určovaly nové trendy a neomrzely se až do konce druhé světové války. Podnikavá žena byla přijata do Syndicat de la couture, čímž získala známku té nejlepší krejčovské kvality. V roce 1910 ušila pro mola šaty útlého empírového střihu se zlatě vyšívanými perskými motivy, zatímco většina kolekcí hýřila historizujícími náměty. V modelech večerní garderoby nechyběly opičí kožichy, pštrosí peří, ocelové korálky, sametové stuhy a hedvábné střapce. Poptávka válcovala nabídku a úspěšná návrhářka nabrala nové zaměstnance.

Začátkem dvacátého století už měl Jeannin podnik 800 zaměstnanců a každý rok předvedl tři sta modelů. Oblékala Marlene Dietrich i šlechtičny. Do impéria Jeanne Lanvin spadala kromě klobouků, dětské módy, ženské módy včetně kožichů a spodního prádla také továrna na barviva a síť obchodů s vybavením pro domácnost. O tři léta později přibývaly i butiky s módou pro muže, čímž se Jeanne stala úplně první návrhářkou, která oblékala celou rodinu.

Prorazit na poli parfémů zkusila nejdřív s voňavým výtvorem provokativního názvu Mon péché neboli Můj hřích, ten však ve Francii propadl. Jeanne svou kompozici šeříku, narcisů a konvalinek bryskně přejmenovala na My Sin a slavila s ní úspěch v Americe. Vzápětí přinesla legendární parfém Arpège, jehož složení zůstává přísně tajné. Pověstný uzávěr flakónu v podobě černého knoflíku se dodnes vyrábí ručně. Z dívenky, která šetřila každý frank, se Jeanne stala zámožnou ženou. Vlastnila podnik, byt v Paříži a dva domy na venkově. O jejich zařízení se postaral Albert Armand Rateau, rodinný přítel, s nímž spolupracovala na designu svých parfémů. Část těchto originálních interiérů najdete v Musée des arts décoratifs. Určitě se tam při návštěvě Paříže nezapomeňte zastavit!

„Ženy ať oblékají nádherné barvy, aby vypadaly celý život mladě!“ hlásala jedna z nejvýraznějších návrhářek dvacátého století. Zemřela v Paříži 6. července 1946. Bylo jí 79 let. Po její smrti přešly otěže vedení na dceru Marguerite, která sklízela slávu jakožto operní pěvkyně. Celý život se oblékala jen do šatů značky Lanvin a od dětství ji svět považoval za módní ikonu. Vdala se za francouzského hraběte, zemřela však bezdětná. Dnes vede nejstarší módní značku soukromá investiční skupina, jasné tóny jí však zůstaly. V roce 2006 módní dům vyrukoval s novou barvou – pomněnkovou. Jeanne by měla určitě radost. Protože „Bleu Lanvin“ neboli lanvinovská modrá znamená ve světě módy pojem. Jeanne Lanvin se inspirovala tóny modré barvy, které viděla na obrazech renesančního malíře Fra Angelica.