Janis Joplin: Rocková hvězda s nezkrotnou duší

Zpěvačka s řezavě chraplavým hlasem i sex-appealem se dožila pouhých sedmadvaceti let, a přesto se stihla proslavit jako královna bílého soulu, ovládnout hitparády a dominovat titulním stránkám jak Newsweeku, tak časopisu Rolling Stone nebo Mojo. Její hudba i ona samotná se posluchačům i muzikantům zaryly pod kůži natolik, že dodnes inspirují. I v Čechách existuje kapela Janis Joplin Revival Band. Je tu však ještě jeden výčet: litry a litry alkoholu, kvanta drog, zástupy milenců a milenek. Od předčasné smrti Janis Joplin letos uplyne pětapadesát let.

Janis se narodila 19. ledna 1943 v texaském přístavu Port Arthur kontrolorovi a archivářce obchodní školy. Rodiče byli konzervativní republikáni, matka učila v nedělní škole křesťanského spolku. Děti vedli k odříkání, ovládání se a k odporu k alkoholu. Janis se od puberty nedržela ani jednoho. „Byla dobře vychovaná, někdy nás ale doslova šokovala. Když jsem vozila děti do školy, vykládala v autě sprosté vtipy,“ vzpomínala rodinná známá. Už tehdy se tedy pokoušela nějak vybočit z hranic bigotní výchovy. Neustále se v ní střetávaly dvě protichůdné tendence – bezděčná touha po uznání, po klidu a současně sebevražedná potřeba torpédovat všechno, co by mohlo vést k naplnění těchto potřeb. 

V pubertě přibrala a byla samý pupínek. Jizvy, které Janis po nich zůstaly, měla nejen na tváři, ale i na duši. Tento handicap řešila po svém: když se vám nelíbím, tak si trhněte. Spolužáci se jí pošklebovali. Janis se ale chovala, jako by si v pozici odmítané libovala. Stala se z ní rebelka. Koncem padesátých let, když studovala na střední škole, se o ní vykládaly ty nejdivočejší zkazky, které alespoň zčásti odpovídaly pravdě. „Po škole se šuškalo, že se toulá a pije. Tehdy si pokazila pověst,“ svěřil se její bývalý spolužák (Holly George-Warren: Janis: Her Life & Music; Simon & Schuster, 2019). 

Bolest z toho, že ji spolužáci zavrhli, se snažila utišit stále většími dávkami alkoholu. Už v sedmnácti se proto musela podrobit léčbě. Bezvýsledně. Lahev whisky s názvem Southern Comfort se stala jejím poznávacím znamením. „Svým výsměchem mě vystrnadili ze školy, z města a z celého Texasu,“ prohlásila Janis později trpce o chování svých spolužáků. V létě roku 1961 zamířila s požehnáním rodičů do Los Angeles. Neuchytila se tam však, a tak se na zimu vrátila domů. Tehdy se odehrál její pěvecký debut. Svým energickým projevem však publikum dost zaskočila, a proto na nějaký čas na zpívání zase zapomněla. O to víc se věnovala jiným radovánkám: kromě alkoholu hlavně sexu. Brala kohokoli, jejími milenci se stávali povaleči, řidiči kamionů i umělci, muži i ženy. Když se přesunula do Austinu, aby tam studovala na univerzitě, začala zpívat s místní kapelou. Janis uchvátilo blues, ve kterém mohla nejlépe vyjádřit všechnu svou bolest a touhu po lásce. V tomhle ohledu se často přirovnává k černošské bluesové bohyni Bessie Smith. 

Vydala se prorazit do San Franciska. Zpívala po kavárnách, hlavně ale fetovala. „Měla problémy s amfetaminy. S trochou ironie by se dalo tvrdit, že ji zachránil heroin,“ vzpomínal jeden hudebník. (Holly George-Warren: Janis: Her Life and Music; Simon & Schuster, 2019). Spíš ale vytloukala klín klínem. Janis se dostala na dno: drogy kouřila, lízala, cucala, píchala si je a spala za ně s každým, kdo jí je nabídl. Tělesně chátrala. Když už vážila jen pětačtyřicet kilo, přátelé se jí složili na letenku a poslali ji zpátky k rodičům. Zachránili jí tak život. Prozatím. 

Doma ji přijali s nadšením a Janis se pokoušela žít tak, jak se čeká od slušné dívky – střízlivé oblečení, studium a nalinkovaná kariéra. Nevydržela to ani rok. Janis začala zase zpívat a vracela se ke starým zvykům. Jednou třeba vystupovala v přestavěné benzince za dva dolary a tolik piva, kolik ho jen zvládne vypít. Když se objevila nabídka konkurzu na zpěvačku sanfranciské kapely, hned po ní sáhla. Šlo o Big Brother & Holding Company. Nadupaná rocková skupina se hodně lišila od folkařů a country hudebníků, kteří Janis dosud doprovázeli. Elektrické kytary, basa, bicí, prostě pořádný rachot a nálož energie. Janis tenhle styl vyhovoval a při koncertech ze sebe dokázala vydávat všechno. „Během těch čtyřiceti až padesáti minut, co stojím na pódiu, vždycky přijdu do stavu, kdy si připadám, jako bych měla stovky orgasmů s někým, koho miluju,“ svěřovala se zpěvačka.

Velkého zájmu o její kapelu využila malá nahrávací společnost z Chicaga. Naivní muzikanti podepsali neuvěřitelně nevýhodnou smlouvu a natočili první album. Vyšlo až o rok později, když se Janis a Big Brother skutečně proslavili. Druhá deska, Cheap Thrills, znamenala průlom, ale i konec spolupráce. Janis zatoužila po sólové dráze. Prorazila až s druhou doprovodnou kapelou, Full Tilt Boogie. Album Pearl, které spolu nahráli, je nejlepší v celé její diskografii. Pochází z něj jak hit Mercedes Benz, tak píseň Me and Bobby McGhee. Nestačila ho ale dokončit – v jedné písni už její vokál chybí. Janis přitom uvažovala o tom, že skoncuje s drogami, vdá se a bude žít jinak Bohužel si 3. října 1970 píchla až příliš kvalitní heroin. Srdce jí selhalo o den později. „Až umřu, chci, aby nikdo nesmutnil. Udělejte pořádný mejdan!“ Janis na něj ve své závěti pamatovala 2500 dolary. Její popel pak rozprášili do moře. V roce 1995 byla uvedena Rock-and-rollové síně slávy. Od její smrti se prodaly miliony kusů jejích alb. 

Tip: Ve filmu Růže (Rose) z roku 1979 hraje Bette Midler rockovou star, jejímž předobrazem se stala Janis Joplin. Za svůj herecký výkon byla Bette Midler nominovaná na Oscara.