Pod maskou masopustu

Masopustní průvody, fašanky či karnevaly patří k nejstálejším projevům lidové kultury, ve kterých se mísí pohanské oslavy zimního slunovratu, římské bakchanálie i středověké svátky bláznů. Masopusty se slaví po celém světě. U nás tento rozjařený pramen lidového veselí vytryskne uprostřed třeskuté zimy, a zpestří tak dlouhé období mezi vánočním a velikonočním půstem. „Masopust jako bujará oslava nového roku starořímské společnosti přestala v novém pořádku juliánského kalendáře platit,“ upozorňuje etnografka Jiřina Langhammerová a dodává: „Ale toto koření života, tato neodolatelná síla oslavy návratu života na zem, spolu s reminiscencí na někdejší římské bakchanálie, v podvědomí společnosti zůstala.“ 

Nedílnou (a mezi lidmi také nejoblíbenější) součástí masopustu jsou takzvané obchůzky, tedy maškarní průvody s tradičními maskami, které se po mnoho generací nezměnily. Masopustní karnevaly však svého času bývaly i přehlídkou „posledních trendů“ a „módních novinek”. Na středověkém „přehlídkovém mole” defilovaly modely, které se inspirovaly nejen bujnou domorodou fantazií, ale třeba i exotickými etniky a jejich tradicemi: „V roce 1453 Turci dobyli Konstantinopol. Turecké motivy se dostávají do módy: kavalkády a průvody hýří orientálními prvky. O karnevalu jsou v ulicích vidět nádherné družiny mužů na koních překrásně vystrojených, v živých barvách, kteří jako dobyvatelé zesměšňují přihlížející a tanečníky,” vzpomínal historik Jacques Heers.         

Pro karnevalovou kulturu je typické obracení obvyklých pořádků vzhůru nohama. Zesměšňuje se vážné, ponižuje vysoké a šašci jsou prohlášeni za krále. Stranou nezůstává ani lidské tělo — jeho anticky úhledný, uzavřený a harmonický ideál získává opačnou podobu: vše vnitřní a skryté, nevzhledné a živočišné bezostyšně vystupuje na povrch jako na obraze Boj mezi masopustem a půstem od Pietera Brueghela staršího. „Masopustní přestrojení,” upozornil spisovatel Lawrence Durrell, „umožňuje člověku rozplynout se v bezejmenném davu. Pod karnevalovým hábitem čekají zárodky svobody. Svobody, v jakou se člověk jen zřídka odvážil vůbec doufat. V onom převleku už mu nic nebrání udělat, cokoli se mu zachce…”