Fejeton Martina Váši: Pár slov k bolestně neuniverzální kabelce

Pozor, příšerně dlouhé intro!

Mně průměrování nikdy moc nešlo. Tím myslím být průměrný. Jako by mým mottem bylo „všechno, nebo nic“, a kdykoliv jsem na to zapomněl, tvrdě jsem narazil. Na škole jsem míval z některých předmětů extaticky podtržené jedničky, zatímco z jiných jsem prakticky propadal. (Trojčlenka je pro mě dodnes synonymem pekla.) Nikdy jsem tak docela nepochopil kávu bez kofeinu. A když jsem si nedávno vybral v Levi’s džíny, které neměli v mé délce, nechal jsem si je nastavit tak moc, že bych je šoural po zemi, i kdybych si k nim vzal jedenácticentimetrové podpatky. Pokud by se tedy boty na jedenácticentimetrových podpatcích vyráběly v pětačtyřicítce. (Tímto apeluji na Matse Rombauta, který dělá biologicky odbouratelné, sexy devíticentimetrové podpatky, jež ovšem vypadají jako jedenácticentimetrové, a to ve velikostech až do 43, což je hodně, ale ne dost.) (Už se těším, až si je vezmu na nedělní oběd u prarodičů.)

Nebudu psát, že to nedělám naschvál. Dělám to naschvál. Dělám to naschvál, protože když si mohu vybrat, raději se bavím než nudím.

Pochopitelně tak mám slabost pro kabelky, které jsou vlastně spíš košíky, a na to, že jsou – vzato zeširoka – k ničemu, ztělesňují vše, co teď potřebujeme. Zdaleka nejsou univerzální. Můžete si je vzít na farmářský trh, kam sobotu co sobotu zapomínáte jít, protože se v režimu nízké spotřeby zotavujete z uplynulého týdne, anebo k vodě, pokud se vám tedy podaří vymyslet místo, kde a) není hlava na hlavě a b) nehrozí, že vám po pár minutách ve vodě sleze kůže. A to je plus minus všechno. Já bych si takový kabelkošík ještě mohl vzít do kanceláře, jenže já pracuju ve Vogue, kam byste mohli přijít v pytli na odpadky a kolegové by si mysleli, že to je koncept.

Proč ji tedy chtít? Proč ji značky Gucci, Jacquesmus, JW Anderson i Loewe, Prada a dokonce i Saint Laurent zahrnuly do svých kolekcí na aktuální letní sezonu? Protože je krásná formou i obsahem. Je to tak, i doplněk může nést význam, jestliže si zvolíte správný. Uvedu pár příkladů.

Vzpomínáte si, jak Marni udělalo takovou tu věc, co byla fakt hnusná a nikdo ji nechtěl? Já taky ne. Marni je prostě boží. A je boží, i když spojí síly s jinou značkou. Naposledy s Farfetch, on-line prodejcem vysoké módy. Výsledek? Kolekce Zooterico, v níž najdete vedle nábytku třeba i tyhle roztomilé košíky. Výběr materiálů probíhal tak, aby byly produkty v harmonii s přírodou, a mně něco říká, že budou i v harmonii s většinou šatníků. Každý kus je originál. Vyrábí je totiž kolumbijští řemeslníci, s nimiž Marni spolupracuje dlouhá léta.

Podporou řemesel, co jsou specifická pro určitou oblast, vyniká taky Montserrat Alvarez. Ta pod svou značkou Heimat Atlantica nabízí kabelky ručně tkané z rákosu, na jejichž vzniku se podílí řemeslníci z pobřeží Atlantiku, odkud Montserrat pochází. Jak můžete vidět, některé modely jsou zdobené talismany. Ty jsou zase dílem Sargadelos, tradiční firmy na výrobu porcelánu, který je stejně nedílnou součástí galicejského kulturního dědictví jako magický realismus. Ach, nic jako kabelka, co vám přinese lásku, štěstí… prostě cokoliv, čemu jste ochotní uvěřit, že vám přinese.

Módní dům Loewe zase pokračuje ve spolupráci s Platforma de Infancia, tedy španělskou aliancí různých organizací, jejichž cílem je vytvoření lepších podmínek dětí a adolescentů, jimž hrozí mimo jiné život na okraji společnosti. Za každý prodaný výrobek z kolekce Paula’s Ibiza tak putuje 40 eur na charitu.

Taky takovou kabelku, která je vlastně spíš košík, najednou chcete? Vybírejte pečlivě. A pak klidně utrácejte, jako by nebylo zítřka. Občas, ale opravdu jenom občas, to je totiž vyloženě pro dobro věci.