Society

Fejeton Martina Váši: Na dvoudenním výletě s paní Pejskou

Nedávno jsme se s přítelem a naší paní Pejskou rozhodli vyrazit na výlet do Švýcarska. Protože nás tlačil čas, rozpočet a nejedno koronavirové opatření, zvolili jsme Švýcarsko České.
Aspoň jim ukážu, co je dobré, říkal jsem si, coby děčínský rodák znám sever naší země jako svoje boty. Ukázalo se, že o svých botách nic nevím.
Stejně tak toho moc nevím o autech, takže jsem rád, že to, které jsme si půjčili, má svou značku vyvedenou kapitálkami na čumáku, a já jsem proto nemusel pátrat v temnotách vlastní paměti, kdykoliv se někdo zeptal: „Páni, co to máte za auto?“
Sami auto nevlastníme. Jak vám potvrdí každý obyvatel Letné, Praha se skládá z Prahy 7 a jejích okrajových částí. Pokud nemusíme, neopouštíme ji. Tudíž jsme si vyřídili vízum, cestovní pojištění a očkování, abychom mohli navštívit tak exotickou krajinu, jakou severní Čechy bezesporu jsou, a vyměnili jsme kola za Range Rover. Ten prakticky řídí za vás, je pohodlný a sexy. Jestli čekáte bližší technická specifika, zklamu vás. Tohle je Vogue.
Na severu jsme byli hned. Navigace nám z elegantní palubní desky jako nápověda ve Stavovském párkrát kulantně naznačila, že jsme idioti, Sam Smith párkrát odzpíval cover Hotline Bling a už jsme parkovali v Ústí nad Labem.
První poznatek? Kritéria krásy se za poslední roky změnila natolik, že se Ústí přesunulo z kolonky „ošklivé“ do „industriální“. A tak zatímco přítel nadšeně googloval, zda v místních silech probíhají exkurze (Neprobíhají.), já pátral po historii Zdymadel T. G. Masaryka, na nichž si člověk připadá jako ve skandinávské detektivce. Byla vybudována už za první republiky, a to hned pod hradem Střekov. Ten se datuje do raného 14. století. Výhled z něj Goethe prý popsal jako jeden z nejkrásnějších ve střední Evropě. 
Foto: Archiv paní Pejsky
Zdymadla T. G. Masaryka v Ústí nad Labem
Foto: Archiv paní Pejsky
Nad Labem, pod Labem, voda nesmí stát, nebo nebudu hrát
Foto: Archiv paní Pejsky
Libouchecký kůň, kterého snad češe Mirka Myšička
Takový popis výhledu nás sice lákal, ale ne tolik jako pohled na Gastonův memoriál, který začínal opodál. To je plavecký maraton z Ústí do Děčína pořádaný na počest lachtana, který při povodních v roce 2002 uplaval z pražské zoo po Vltavě a Labi až do Drážďan, kde ho sice konečně chytli, ale záhy zemřel na vyčerpání. S přítelem jsme při čtení tohoto srdceryvného příběhu pobrekávali a slíbili jsme si, že příští rok se memoriálu zúčastníme taky. Ale spíš ne. Hynu vyčerpáním jenom z té představy.
Foto: Archiv paní Pejsky
Neměli by správně plavat z Tróji do Drážďan?
Foto: Archiv paní Pejsky
Rozhodl jsem se realizovat jako umělec
Foto: Archiv paní Pejsky
Range Rover Evoque a kopec, jehož jméno stejně nikoho nezajímá
Oběd jsme si dali na Větruši, což je zámeček dohlížející na Ústí z druhého břehu. Sídlí v něm hotel s restaurací, samozvaná oáza relaxu a luxusu, což nemohu potvrdit ani vyvrátit. Zato mohu doporučit místní germknödel, což je obří knedlík s vanilkovou omáčkou a mákem.
Z Ústí jsme pokračovali do Tisé. Není na škodu vzít to přes Libouchec, vesnici, o níž jste dosud nikdy neslyšeli. Já tedy ano. Žije v ní teta se strejdou. Když mi bylo patnáct, zúčastnil jsem se tam veselky, při níž mě vyzvala k tanci místní kadeřnice. Když jsem s díky odmítl, poslala mě do p*dele. Divoký západ? Divoký sever! V Libouchci je nicméně hezký zámek s hezkými pávy a hezkými koňmi. Pokud vás baví golf, můžete si ho za zámkem zahrát. Mě golf nebaví. Baví mě koně. Jejich focením jsem strávil dvacet minut, a přesto na snímcích vypadali jako takové ty hlady umírající kočky v chorvatských ulicích, takže jsem si na Instagram nakonec dal fotku, co vyfotil přítel, a na níž koně vypadají jako majestátní bytosti, kterými jsou.
Tisé dominují Tiské stěny – skalní městečko s pískovcovými útvary jako od Pixaru. Kdo se nebojí, může si vylézt jednu z více než sto lezeckých cest, anebo se jenom projít po okraji skalisek, která představují solidní přístav naděje pro všechny, koho už netěší život. Mě ještě těší, takže jsme skály obdivovali nejprve prosklenou střechou auta, později z terasy hotelu a restaurace Ostrov, troufám si tvrdit skutečné oázy relaxu a luxusu, neboť se zde člověk nachází uprostřed hlubokých lesů, nedotčené přírody a (proto) bez signálu. Zatímco paní Pejska v rybníčku opodál působila kachnám celoživotní trauma, já si dal hovězí na smetaně s karlovarským knedlíkem a domácím brusinkovým kompotem. Lituju, že jsem si odpustil kulajdu s lesními houbami, křupavými bramborami, pošírovaným vejcem a koprovým olejem. Styděl jsem se, že bych byl v očích maminky a přítele za žrouta bez záklopky. Kterým jsem.
Foto: Archiv paní Pejsky
Hovězí na smetaně s karlovarským knedlíkem v restauraci Ostrov
Foto: Archiv paní Pejsky
Kachnožrout divoký
Foto: Archiv paní Pejsky
Tiské skály z bezpečí
Z Tisé jsme se vydali do Děčína, kde jsem si opět fotil sexy auto. Místní zámek je ale taky docela sexy, až na tu zfušovanou střechu, která je flekatá jako šunkofleky, takže to zámku víc sluší na černobílých fotkách. Pokud se do tohoto centra Českého Švýcarska vydáte, můžete zaparkovat třeba na plácku před restaurací U Přístavu, kde vám Evoque nebude pípat strachem, že ho škrábnete, jako to dělá doslova na jakémkoliv jiném parkovišti. Navíc tam smějí parkovat jenom hosté restaurace, takže vás možná odtáhnou a postarají se tím o další bod na vašem už tak dobrodružném programu.
Po nábřeží je hezká procházka k Tyršovu mostu, přes něj dál do Křížové ulice a na ní navazující Dlouhou jízdou až na nádvoří zámku, odkud šunkofleky nejsou vidět. Za návštěvu stojí také růžová zahrada, v níž není ordinace, a jižní zámecké zahrady, kde pobíhají pávi. My seveřané máme pro tohle ptactvo zřejmě slabost.
Foto: Archiv paní Pejsky
Zámek s flekatou střechou a auto s průhlednou střechou
Foto: Archiv paní Pejsky
VSL
Foto: Archiv paní Pejsky
Germknödel v restauraci Větruše
No a pak, pak vám nejspíš nezbyde než se vrátit, protože víkend není nafukovací, a vy byste ještě rádi stihli Ikeu, když už máte půjčený ten Range Rover…
Text vznikl ve spolupráci s  Land Rover.