Vzpomínáte, jak jsme jako malí čekali, až budeme doma sami, abychom se mohli vrhnout na maminčiny šminky a potají na sebe patlat rtěnku, řasenku, tvářenku a jiné -nky, které nám nakonec přinesly víc bolesti než potěšení, protože jsme nevěděli, čím je smýt? Ne? Zřejmě jste nebyli gay, co vyrůstal na malém městě. Nevadí.

Co se snažím říct, je, že nastala ideální doba na to vrátit se do dětství a prozkoumat možná netušené možnosti svého vzhledu. To nejhorší, co se může stát, je, že na čas nebudeme moct mezi lidi. Což bychom stejně neměli. Aha?!

Při hledání inspirace jsem si za klíč zvolil filmové role Tildy Swinton, protože jsem přesvědčený, že Tilda Swinton je výborný klíč tak nějak ke všemu.

Začněme změnou, která je ze všech nejnáročnější. To jediné, co pro ni totiž musíte udělat, je nedělat nic.

Váš kolorista je „dočasně nedostupný“ a slečna, co se na vás v drogerii usmívá z krabičky slibující „přirozeně chladnou blond“, budí dojem, že domácí barvení zvládnete levou zadní a poslepu? Zachovejte přirozeně chladnou hlavu a odolejte. Usmívá se jenom proto, že jí koloristu dělá grafik.

Sledovat, jak se lidé v našem okolí nedobrovolně vracejí do podoby předepsané přírodou, nikdy nebylo tak napínavé.

Pokračoval bych starou dobrou foukačkou, neboť ta doslova pozvedne vlasy jakékoliv barvy. Pokud navíc nepoužijete tolik laku, že tím zvětšíte ozonovou díru, není nevratná.

K dokonalému výsledku budete muset někde vybojovat také tužidlo, kulatý kartáč, fén, tupírovací špičku a Falklandy.

Ofina. Říkáte si, že to nejhorší, co se vám může stát, je, že si ji budete zarovnávat tak dlouho, až ji budete mít krátkou jako Rooney Mara v Muži, kteří nenávidí ženy? Coby syn kadeřnice bych mohl napsat celou knihu o kadeřnicích, které nenávidí ženy, co si myslí, že když si doma samy ustřihnou ofinu, budou vypadat jako Rooney Mara v Muži, kteří nenávidí ženy. Víte proč? Protože možná opravdu budete. Ale spíš ne.

Na druhou stranu je reálná šance, že než se ke kadeřnici znovu dostanete, ofina vám doroste. Takže do toho.

Každý nicméně může vypadat jako Britney Spears, když jí v roce 2007 vytekly nervy. Sám jsem to zkusil. Myslím oholit si hlavu, ne píchat deštníkem do bezbranného auta. Bude to deset let, co moje vlasy neviděly hřeben a nůžky.

Babička vždycky v létě naříká, že kdyby mohla, nechala by se taky stříhat na ježka, obdivně přitom hladíc na mou hlavu, jako by to bylo Fabergého vejce. (Tak tvar by odpovídal.) Já jen nechápu, proč by nemohla. Vzhledem k nafialovělé barvě jejích vlasů – tolik oblíbené důchodkyněmi ze všech koutů světa – už beztak všichni víme, že je srdcem punkerka. Nikdo by se nad tím nepozastavil.

Je to praktické a osvěžující a nikomu nesluší náušnice víc.

Teď, když jste v podstatě Kožak, se zaměřme na make-up. Kdy jindy otestovat vlastní zručnost s Vogue coby předlohou?

Moje tipy:

Jako bonusový level vyhlašuju look ze strany 74 v letošním lednovém čísle účes nevyjímaje. Hodně štěstí, ty jo.

Největší kumšt je ovšem bezesporu líčení nahé. Podle mě to tak zařídil bůh, aby nás donutil o sebe lépe pečovat. Všichni víme, kolik potu a krve stojí za zdravou pletí, která make-up nepotřebuje, a ani to proti dokonale zvládnutému nahému líčení není nic.

Zdravá pleť vypadá ještě zdravěji, je-li sluncem políbená. Důraz na políbená. Zase nesmí působit, že si s ní slunce dalo one-night stand a potom už se nikdy neozvalo.

Řešením by mohl být samoopalovací krém. Povídá se, že existuje způsob, jak ho aplikovat, aniž by pak člověk byl oranžový, flekatý a jeho dlaně vypadaly, jako by právě vylouskal pytel ořechů. Troufnete si?