Ne každá žena chce být matkou a není na tom nic špatného

Ginia čekala celé roky na to, až se u ní objeví mateřský instinkt. Alespoň si tedy myslela, že se musí objevit.

Děti sice měla ráda, ale nikdy netoužila po tom, aby měla svoje vlastní, dokonce ani poté, co potkala toho správného muže. Dnes je jí 42 let, a přestože má občas obavy z toho, že bude svého rozhodnutí v budoucnu litovat, je spokojená a žije svůj život naplno.

„Kdybych byla jako ostatní ženy, které se při kontaktu s dítětem rozplývají a mluví dětinsky, možná bych rodinu zvažovala, ale nikdy jsem taková nebyla,“ říká Ginia, která si přála z osobních důvodů změnit jméno. „V určité chvíli jsem si nebyla úplně jistá, jestli se chci vzdát bezdětného života: časté cestování, krásné oblečení a luxus, že si můžu v sobotu přispat.“ Její přátelé neustále hovořili o svých partnerech, kteří se o dítě adekvátně nestarají, a to v ní averzi vůči početí jen podpořilo. V manželství byla šťastná a chtěla, aby to tak bylo i nadále. 

Ginia je sice možná v okruhu svých přátel jediná bezdětná, ale rozhodně v tom není sama. Celosvětová porodnost rapidně klesá, zatímco nerozhodnost žen pořídit si dítě stoupá. Studie Global Burden of Disease z roku 2017 uvádí, že celosvětová míra plodnosti se od roku 1950 snížila o polovinu, zatímco další analýza zjistila, že zhruba jedna pětina až jedna třetina těhotných si není jistá, jestli dítě vůbec chce. Míra porodnosti je v USA na historicky nejnižší úrovni, stejně tak v Jižní Koreji. Nedávno deník Financial Times oznámil, že počet nově narozených dětí v Číně již druhý rok po sobě klesá i přesto, že země teprve nedávno zrušila politiku jednoho dítěte.

Důvody, proč ženy nechtějí mít děti, jsou různé. Jedním z nich je fakt, že jsou nákladné: podle zprávy USDA z roku 2017 rodiče v Americe utratí za děti od narození do 17 let v průměru více než 230 000 dolarů. Také vědecké studie už dlouho poukazují na to, že mít dítě je do značné míry nejhorší věc, kterou můžete pro životní prostředí udělat. Podle švédského výzkumu rodiny s jedním dítětem ročně ušetří téměř 60 tun emisí uhlíku. 

Přesto mnoho žen nechce mít děti z čistě praktických důvodů. „Moji přátelé by mě označili za ideální typ na mateřství,“ říká 29letá londýnská umělkyně Lotte Andersen. „Moje matka zemřela, když jsem byla hodně mladá, takže jsem se musela postarat o sourozence. Teď si dělám, co chci. Cítím se svobodná.“ Volá z Limy, kde pracuje na aktuálním projektu. Miluje svou práci a chce cestovat. „Zní to možná sobecky, ale musím být neustále v plném pracovním nasazení,“ říká. „Odmala mě trápilo, že budu muset kvůli dítěti odejít na mateřskou. Má práce je teď mé dítě.“ Ačkoliv je o svém rozhodnutí přesvědčená, nemůže se ubránit pocitu, že ji okolí odsuzuje.

A možná má i pravdu. Ačkoliv je přístup k rodině stále liberálnější, bezdětné ženy stále obklopují předsudky kvůli tomu, že se nechtějí podřídit diktátu společnosti. Ty si pak můžou připadat méněcenné, protože nesplňují očekávání.

„Spousta lidí se mylně domnívá, že ženy, které nechtějí děti, je nemají rády, což většinou není pravda,“ říká psycholožka Sarah Gundle. „Mají zkrátka více možností a pro mnohé z nich je to rozhodnutí jako každé jiné. Společnost má však stále zažité, že každá žena by měla rodit, pokud se však rozhodne jinak, je pro většinu lidí podezřelá,“ dodává s tím, že to rozhodně není fér: „Rodičů se taky neptáme, proč se rozhodli mít děti, tak proč bychom měli zpochybňovat motivy bezdětných?“

Studie z roku 2017 publikovaná v časopise Sex Roles zjistila, že mnoho lidí považuje rozhodnutí vzdát se rodičovství nejen za abnormální, ale i morálně špatné. „Bezdětní lidé vyvolávají morální vlnu rozhořčení, hněvu, odporu a zklamání u těch, kteří děti mají,“ říká doktorka Leslie Ashburn-Nando. Jinými slovy, většina z nás očekává, že dobrovolně bezdětní lidé budou žít neúplné a nešťastné životy. 

Ironií zůstává, že pokud si pořídíte dítě, váš život nebude šťastnější. Studie z roku 2016 publikovaná v časopise American Journal of Sociology se zaměřila na rodiny ve 22 zemích a zjistila, že páry, které mají děti, jsou ve srovnání s těmi, které je nemají, podstatně méně šťastné. 

Možná to bude tím, že někteří rodiče o svých vlastních motivech pochybují. Doktorka Sarah Gundle říká, že mnoho párů má o svých dětech smíšené pocity i poté, co se narodí. Může za to nátlak na ženy, aby byly dokonalé a aby děti upřednostňovaly před sebou. „Mateřská ambivalence je běžná, ale jen zřídka se o ní mluví, protože je často spojena s hanbou,“ říká Gundle. „Tlak na rodiče, aby vychovali děti správným způsobem, je obrovský.“

Lotte Andersen si myslí, že její rozhodnutí je zodpovědné a nesobecké. „Spoustu věcí mám ráda víc než sebe. Jen si myslím, že mám určité privilegium. Když můžu cestovat do Peru a tvořit umění, je to rozhodně lepší využití času než kojení. Přála bych si, aby si tohle uvědomilo více žen. Je důležité vědět, že jdou věci dělat i jinak.“