Voices of Ukrajina: Vstoupila jsem do armády, abych ochránila samu sebe, rodinu a vlast, říká nejúspěšnější horolezkyně současnosti

V šesti letech začala lyžovat. Svou první horu pokořila v roce 2013, když prohrála sázku a musela vylézt bez jakýchkoliv příprav na vyhaslou sopku Kazbek (5047 m n. m.) v Gruzii, třetí nejvyšší horu Kavkazu. Dnes Irina patří mezi nejúspěšnější horolezce světa a drží hned několik prvenství. Jenže 24. února 2022 se jí, stejně jako milionům dalších lidí, obrátil svět vzhůru nohama...

Vedle ukrajinské metropole střídavě žije v Mukačevu a Frankfurtu nad Mohanem. „Můj manžel je německým občanem, ale miluje Ukrajinu a chce žít jedině v Kyjevě. Nechceme nikam odcházet, tohle je náš domov. Jen služební cesty nás mohou donutit opustit tuto zemi,“ vysvětluje Irina, kterou válka zastihla právě v Kyjevě. „Hned první den jsem vstoupila do ukrajinských ozbrojených sil, prošla plným bojovým výcvikem,“ vzpomíná úspěšná sportovkyně, podnikatelka a nově také módní designérka. Pro své rozhodnutí má jasné vysvětlení. „Myslím, že to musí udělat každý Ukrajinec, který neopustil zemi. V první řadě je to schopnost ochránit sebe, pak svou rodinu a svou zemi.“

Po pěti měsících vojenské služby se vrátila k podnikání a také povinnostem, které se vážou k funkci poslankyně Zakarpatské oblastní rady. „Nyní je opravdu důležité investovat na Ukrajině. Je to země prosperity a my jí musíme pomoci.“ 

V běžném životě jsem úplně jiná. Jsem žena stojící po boku silného muže, líbí se mi to. Miluji krásné věci a komfort. Ale když jsem v horách, stává se ze mě železný muž. Nevím, jak to funguje, možná je to můj dar. Díky horám jsem se změnila. Stala jsem se nekompromisní a začala si sebe i svého života vážit, milovat ho ještě víc. Teď trávím každý den prospěšně, nikdy totiž nevíte, co vás čeká zítra. 

Zatím žádné plány nemám. Když jste Ukrajinec a máte skvělé fyzické a duševní zdraví, dostatek peněz a chuť riskovat život, zamíříte do ozbrojených sil, ne do hor. 

Motivují mě myšlenky na vítězství. Víra, že dobro zvítězí nad zlem, že i vesmír je na naší straně. A také mi pomáhají příběhy statečných Ukrajinců. Vždycky jsem věděla, že lidé dokážou všechno, jen je třeba hodně chtít. 

Ukrajinské značky podporuji už dlouho, jejich oblečení zabírá 80 % mého šatníku, na což jsem neskutečně hrdá. Všechno je totiž velmi kvalitní a stylové. Takže když přišla taková nabídka, okamžitě jsem řekla ano. Je to skvělá příležitost podpořit v těžké době ukrajinskou produkci.

Je to módní a stylové, teď jsou navíc takové barvy aktuální v zimních kolekcích — a sluší každému. 

Tradiční ukrajinský oděv je vždy odrazem regionu, kde byl vyroben. Každý region má svůj ornament a ten v kolekci pochází z lokality, kde jsem se já narodila.

V dětství jsem nosila velké kalhoty s kapsami a široká trika po tátovi. Pak jsem ale začala cestovat a objevovat zajímavé a krásné věci. Tak se začal formovat můj vkus. A samozřejmě mi pomohl magazín Vogue. V každé zemi, kam jedu, si vždycky koupím aktuální vydání, abych načerpala inspiraci. 

Myslím, že se v budoucnu budeme věnovat dalším projektům. Ale zatím je předčasné o tom mluvit.

Myslím, že to všichni máme stejně — normální život ve svých domovech s milovanou rodinou. Bez toho nemohu být ty pravé svátky. Ale vím jistě, že Ukrajina má svůj vlastní cíl — otevřít celému světu oči před tím velkým zlem. Musíme s ním skoncovat, zničit ho. Musíme žít pro záchranu a rozvoj naší planety. 

Další rozhovory ze série Voices of Ukrajina najdete zde.