Proč si Česka vážím tím víc, čím jsem starší a čím déle žiju v zahraničí

Žádný pocit není silnější než ten, když se vrátíte, odkud pocházíte. Můžete zažít ty nejhezčí věci na světě, ale doma se budete cítit vždycky nejlépe… to asi všichni víme. Což ale neznamená, že život v zahraničí není skvělý. Jen vás naučí vidět krásu domova z nové perspektivy.

Teprve když jsem začala žít jinde, uvědomila jsem si, kolik věcí jsem dřív brala jako samozřejmost. Klid, humor, české fráze, ten pocit, když si dám obyčejný chlebíček na benzínce, to všechno má najednou úplně jinou váhu. 

A tak jsem si uvědomila, že je pár věcí, které dělají Česko výjimečným a na které bychom si měli čas od času vzpomenout, abychom zůstali vděční za to, odkud pocházíme.

Jedna z nejhezčích věcí na Česku je, jak leží všechno nadosah. Není náhodou, že je naše země nazývána srdcem Evropy. Na víkend se dá spontánně vyrazit do hor, k rybníku nebo na víno, a to všechno stále v naší zemi, nemluvě o blízkosti krásných sousedních zemí, jako je Rakousko, Německo nebo i Itálie. I obyčejný víkend se může ze dne na den proměnit v malý luxus.

Mňam! Už jen když o tom píšu, mám chuť se vrátit domů… Knedlíky, svíčková, pivo a klasický štrúdl nebo bábovka, všechny tyhle malé radosti prostě nikde jinde na světě nechutnají tak dobře. Stačí ochutnat jedinou položku z tohoto výběru a hned se cítím jako doma. Přitom zároveň v České republice máme i moderní světové věci, jako jsou bistra, matcha, trendy kavárny, takže si opravdu můžeme užít to nejlepší z více zemí.

Ať už jsem kdekoliv a dělám cokoli, kdykoli se vrátím do Česka, cítím se přirozeně klidně a doma. Něco na tom je, když se můžu procházet po uličkách, kde jsem strávila své dětské dny, nebo usednout na lavičku u svého oblíbeného parku a jen tak pozorovat svět kolem sebe. I Praha, město plné života, má své tiché kouty. Tenhle český klid, který se dá najít i uprostřed ruchu, je něco, co v jiných zemích často chybí.

Rodina je pro mě symbolem jistoty a klidu. I po letech v zahraničí je to právě ona, kdo mi připomíná, odkud jsem a kam patřím. Čím déle jsem pryč, tím víc si uvědomuju, jak moc si vážím rodiny a všech těch malých věcí, které z nás dělají celek. V zahraničí je nejvíc podobné zážitku z rodiny, když si najdete přátele, kteří se vám po čase stanou jakousi druhou rodinou. To je ta nejhezčí dočasná náplast na vzdálenost.

Pro kohokoliv, kdo mluví jiným jazykem, je asi jasné, jak výjimečný je rodný jazyk. Čeština, její slovní hříčky a typický suchý humor, které nelze napodobit, tvoří něco naprosto jedinečného. Nejtěžší (a zároveň docela vtipné) jsou chvíle, kdy se směju něčemu, co mi máma vypráví po telefonu, a moje americká kamarádka se ptá, čemu se tak směju. Ten vtip se totiž prostě nedá přeložit. Některé věci mimo češtinu ztrácejí své kouzlo.

Procestovala jsem mnoho zemí a řekla bych, že některé z nich svou historií a krásou mohou s Českem trochu soutěžit, ale nic se nevyrovná tomu, co máme my. Naše kultura má hloubku, historii a duši – a to není jen fráze. Ať už jde o architekturu, hudbu, nebo tradice, všechno v sobě nese takový přirozený klid a eleganci. Teprve když žijete někde jinde, začnete to víc oceňovat.