Móda

Přehlídka Valentino Couture byla poctou zesnulému tvůrci i opulentním valčíkem historických odkazů

Módní přehlídka Valentino Haute Couture, první po odchodu zakladatele tohoto tradičního módního domu, vypráví o Hollywoodu časů, kdy ještě nebyl Hollywoodem, jak jej známe dnes. Přítomné publikum celou show totiž sledovalo skrze kaisepanorama, optický přístroj, jež tu byl ještě před kinematografem...
Kolekce haute couture jaro - léto 2026, VALENTINO
Foto: Launchmetrics

Kolekce haute couture jaro - léto 2026, VALENTINO

Přehlídku Valentino Haute Couture na jaro - léto 2026 zahájil hlas samotného Valentina Garavaniho, zakladatele tohoto módního domu, který nás 19. ledna opustil. Šlo o úryvek z dokumentu Matta Tyrnauera Valentino: The Last Emperor, v němž návrhář vypráví o svém snu – o módě. Současný kreativní ředitel domu Alessandro Michele vzdal s ohledem na show poctu zesnulému mistrovi takto: „Valentino pro mě byl mytologickou postavou, základním stavebním kamenem, nevyhnutelným referenčním bodem, jenž i nadále působí jako začátek i jako měřítko. Dnes je jeho nepřítomnost skutečná, hmatatelná, otevírající hlubokou, bolestnou prázdnotu. Přesto jako by tu i dál byl, jeho odkaz pociťujeme.“ Přehlídku s názvem Specula Mundi otevřel první look, který nemohl být vyveden v jiné barvě než v odstínu Valentino Red.
První novinka sezony se však netýkala oděvů samotných, ale show jako takové i způsobu prezentace. Diváci totiž přehlídku sledovali prostřednictvím tzv. kaiserpanoramy, původně německého stereoskopu z konce devatenáctého století. Jde o kolektivní optický stroj tvořený kruhovou dřevěnou konstrukcí s malými průzory. Diváctvo se rozmístí kolem dokola a skrze průhledy pozoruje pohybující se stereoskopické obrazy, které se uvnitř míhají. Jen v tomto případě pozorovalo modelky. Díky tomu si publikum mohlo prezentované modely vychutnat beze spěchu a soustředit se na každičký detail. Mezitím se klasická hudba střídala s technem v neustálém dialogu mezi minulostí a současností takovou, jakou ji vidí Alessandro MicheleSpecula Mundi.
Modely, jež show dostaly do pohybu, ležely mezi jednoduchým color-blockingem a čirou přehnaností. Nechyběly odkazy na literární svět, například look odkazující na knihu Orlando Virginie Woolf. Mimochodem, zajímavost: šaty, které se vztahují k podobnému inspiračnímu zdroji už Michele vytvořil při příležitosti akce Vogue World Hollywood, kde Alex Consani vynesla couture interpretaci kostýmů navržených Sandy Powell pro film Orlando z roku 1992, kde zazářila Tilda Swinton. 
Modelky se během přehlídky proměnily v téměř svaté ikony připomínající hollywoodské divy. Ideu „svatých obrázků“ ještě zesilovaly ozdoby ve vlasech připomínající ozubené svatozáře. A nechyběla ani pocta Katherine Hepburn ve filmu Break of Hearts z roku 1935. Nikomu z přítomných taky nemohl ujít odkaz na krasobruslení, tentokrát ve verzi couture. Mnoho sametu, velké límečky, límce a ještě větší mašle. To vše dodalo kolekci ještě divadelnější pel. Protože, slovy Maison Valentino, Specula Mundi nemá ambici ukazovat skutečnost takovou, jaká je, ale chce podnítit k otázce, co ji umožňuje. Jde o kolekci, která jasně říká, že i móda je v živém společenském a kulturním dialogu – úplně stejně jako divadlo, kinematografie nebo literatura.
Článek vyšel v originále na vogue.it