Delší – lepší?

Mezi exponáty výstavy Marche et démarche v pařížském Muzeu dekorativních umění můžete vidět i střevíce z roku 1792, které patřily Marii Antoinettě. Tehdy jí bylo třicet sedm. Jsou dlouhé dvacet jedna centimetrů, široké pouhých pět. Skutečná velikost nohy, dá se tušit, nebyla rozhodujícím kritériem. Radost jít si v nich zaběhat.

Přicházející (nebo vracející se?) trend nabízí opačný extrém – boty se špičkou tak dlouhou, že nevíte, kde končí.

Bota nikdy není jenom bota. V jiné botě jinak chodíte a jinak se cítíte a jinak se chováte. A potom, jakou zprávu asi mají komunikovat? Odvahu? Ani v jejich případě nepůjde o praktičnost. Osobně bych se bál, že mi tu špičku přivře tramvaj do dveří.

Ale jak jsou dlouhé, tak jsou lákavé, a na nohou návštěvníků týdnů módy byly k vidění relativně často. Třeba nejsou horkou novinkou a třeba nakonec ani nebudou hitem jara. Pokud se vám líbí a cítíte se v nich třeba právě odvážněji, sejde na tom?