Robert Wun ve své nové kolekci haute couture oslavil tvůrčí odhodlanost a vytrvalost

Název kolekce Roberta Wuna Valor: The Desire to Create, and the Courage to Carry On (volně přeloženo Chrabrost: touha tvořit a odvaha pokračovat, pozn. red.) by dal tušit, že půjde o téma hrdinské oběti nebo přinejmenším existenciální úzkosti. Přehlídka se konala v Lidu, legendárním kabaretu proslulém burleskou, opulentními francouzskými večeřemi a hektolitry šampaňského. Jeden by tedy přirozeně čekal peří, flitry a trochu chaosu ve stylu Moulin Rouge. Wun měl však úplně jiné priority. „Potřebuju místo dost velké na to, abych tam mohl promítnout videa bouřek,“ vysvětloval v backstagi, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Wun bouřky miluje. Pochází z Hongkongu, kde jsou tajfuny poměrně běžnou záležitostí, takže bouřka je v podstatě jen drobnost v pozadí. Jeho představa zábavy je být doma a pozorovat bouři řádící za okny. Tak trochu jako Netflix, jen s lepším sound designem. Kromě svého nadšení z meteorologických úkazů Wun v tříaktovém příběhu ohledával emocionální horskou dráhu tvorby jako takové.

Úvodní kapitola Library (Knihovna) představovala tu nejčistší formu snění zrozeného potichu na stránkách knih ve striktně černobílém provedení. Inspiraci čerpal i ze svých starých školních skicáků – vidíte, úkoly se vždycky vyplatí dělat. Dřív nebo později na ně totiž dojde. Výsledkem byly sošné monochromatické siluety, na Wunovy dramatické poměry nezvykle střídmé, s precizními konturami, těsně přiléhavými korzety, mohutnými zaoblenými bolerkovými rameny a dlouhými, rozšiřujícími se sukněmi. Look, který ostatní přesahoval, byla gigantická kolová róba pokrytá skleněnými mikrokorálky. Kus, který vážil „ležérních“ čtyřicet kilo, zhruba tolik, jako drobný dospělý člověk. Modelka jej ovšem vynesla s klidnou nepřítomností, jako by toto závaží nebylo nic neobvyklého. Nakonec – všechno je o odvaze, ne? A také o silných břišních svalech. 

Přehlídka okouzlila také Cindy Kerberovou, Beauty director & Head of digital content Vogue CS, která byla samozřejmě na místě a podělila se s námi o své dojmy a reflexe: „Vyzdvihla bych look, jenž poukázal na Wunovu mistrovskou práci s vrstvením za průběžného narušování tradičních pravidel pánského šatníku. Jde o look, který bych strašně ráda viděla na květnovém MET Gala.“ Tento model s umně nařasenou, výraznou taftovou kolovou sukní pak podle Kerberové „...ukazuje umění houte couture a jeho emoční stránku. Na první pohled je to zdánlivě minimalistická kreace, v níž se snoubí opulence 80. let se surovostí devadesátek. Vidím v ní skvělou interpretaci dneška: ostrá ramena a nebezpečně špičatý límec vypadají jako metafora dnešního stylu komunikace. Ovšem nic není, jak se zdá. Zadní část už tak okázalého saka představuje precizní šněrování tvarující postavu, zdůrazňující její přednosti a krásu, a to paradoxně velmi křehkým způsobem.“

Druhá kapitola se jmenovala Luxury: Confrontation of Reality (Luxus: střet s realitou), což v překladu z jazyka haute couture znamená, že sníte o tom stát se návrhářem, abyste vzápětí narazili hlavou do zdi velmi vysokých provozních nákladů. Přijdou chvíle, kdy se ideály potkávají s fakturami. Vaše kreativita je pod tlakem světa luxusu, kde se úspěch nese ve znamení prchavosti, oslnivosti, a tahle zkušenost bývá traumatická. 

Wun se zde snažil vypořádat s konceptem drahocenných předmětů a s ním spojenou nepříjemnou otázkou: Kdo rozhoduje o tom, jakou má co hodnotu, a proč to stojí víc než malý byt? Na mole se jeho úvahy vtělily do průvodu bizarních stvoření v tvarovaných korzetech připomínajících stojany na luxusní šperky: přesně ty, které bývají střeženy nejmodernějšími alarmy v nejluxusnějších klenotnictvích. A zatímco se diamantové náhrdelníky nadpozemsky třpytily, bílé masky pokryté krystaly dokonale vymazaly poslední kousky lidské identity. Nic totiž nekřičí luxusem tolik jako anonymita zabalená v diamantech. Korzety se zašpičatělými prsy, ostré a v zářivých barvách, majestátně seděly nad nařasenými sukněmi s vrstvenými vlečkami, jež se tvářily jako dramatický dovětek.

Třetí, závěrečná kapitola s názvem Valor (Chrabrost) ukázala Wunovo hrdinství. Jeho slovy tento závěrečný akt oslavil odhodlanost tvůrců a tvůrkyň, těch, kdo jsou většinou schovaní za oponou a dennodenně svádějí své vnitřní i vnější bitvy obrněni jen a jen vytrvalostí, posedlostí a velmi mistrným krejčovským umem. Zbraně se zde stávají metaforami, protože, jak to tak vypadá, to nejchrabřejší, co můžete udělat, není jít bojovat s příšerami, ale pokračovat v módní tvorbě i přes to, že se vás celý svět neustále ptá proč. 

Na scénu vstoupilo skutečné brnění z lesklého stříbra, nechyběl ani meč – lehce znepokojivá vize. Model vyneslo na první dojem hrozivé stvoření, ale šlo naprosto klidně a neochvějně. Vlastně mělo jen další běžný den ve světě haute couture. Následovala postava v overalu s potiskem černobílé anatomické skici impozantně svalnatého nahého těla. Za doprovodu blesků na pozadí show vyvrcholila příchodem zahalené bytosti v obrovské róbě kompletně pošité flitry v odstínech rozbouřeného nebe. Pomalu přešla scénu a zmizela v temnotě, protože žádné finále haute couture není úplné bez pocitu, že místnost právě opustilo cosi mýtického.

Wun vysvětlil, že kolekce sleduje tři stadia emocí: inspiraci, touhu a nakonec sbírání odvahy vyrazit kupředu. Ve světě, jenž čím dál častěji pochybuje, zda couture ještě pořád odráží, kdo jsme, Wun argumentuje, že móda přežije právě proto, že odráží, kým bychom být chtěli. V jeho pojetí je couture sen ruku v ruce se tvrdohlavým odhodláním ve snění pokračovat. To vše jen díky tvůrčí odvaze a čistému, lehce divokému impulzu tvořit bez ohledu na okolnosti.

„Robert Wun v této kolekci neprezentuje šaty, ale psychologii tvorby. Valor je jako intimní, intenzivní a vnitřní monolog o pochybnostech, touze i odvaze pokračovat, když už potlesk dávno utichl,“ popisuje Cindy Kerberová. „Klade nepohodlnou otázku, totiž ne kým dnes jsme, ale kým bychom si přáli být. Právě proto dává couture stále smysl. Pomáhá uvědomit si, kam bychom se chtěli posunout, kdybychom se nebáli. V jeho podání funguje couture jako zbraň i štít: je křehká, precizní, ale ve svém poselství nekompromisní. Rozhodně to není romantická óda na umění haute couture, ale překvapivě realistický portrét odvahy pokračovat bez ohledu na to, jak nepříjemné to může být. Neoslavuje úspěch, ale vytrvalost. A to je dnes nejluxusnější postoj,“ uzavírá Cindy Kerberová.