Volnost a krása bez hranic: Pierpaolo Piccioli poslední kolekcí pro Valentino připomněl, o čem je haute couture

Týden módy haute couture v Paříži začal pod dojmem nejistoty nejen ohledně budoucnosti módy, ale i budoucnosti naší vlastní existence. Viděli jsme extrémy i mnoho kolekcí určených k tomu, aby byly v souladu s konzervativním smýšlením, ale také s estetikou neklidné doby, v níž žijeme. Couture byla v této sezoně příliš vážná a byla také velmi černá; poeticky ladila se současným a smutným stavem společnosti a odrážela ho téměř tak realisticky jako zrcadlo. V rámci takových situací naše mysl potřebuje cestu ven, a proto hledá idealistickou snovou scenérii, do které by se mohla ponořit. Něco, co by potěšilo naše srdce. Nějakou maličkost, která nás rozněžní. Co chybělo v couture? Krása, skutečná a čistá krása. To je to, co toužíme vidět. Překvapení, až dětinské vzrušení, které jsme zažívali, když jsme šli na vůbec první módní přehlídku, a které dávno odvál vítr. Po kráse je teď skutečný hlad. 

Pierpaolo Picciolo si včera večer vybral pro svou přehlídku Château de Chantilly. Nikoli samotnou budovu, ale spíše jako symbol, který je třeba analyzovat, zpochybnit a následně nově definovat. Funguje pro něj jako metafyzická entita, kontext, který může být sám rekontextualizován. Toto místo ukrývá jasné stopy životů těch, kteří jím prošli a kteří dříve ztělesňovali pojem elitářství. Dnes může Château odmítnout svou historii; bezejmenný a univerzální zámek může existovat jako místo pro každého, může se stát fórem nové rovnosti a oslavou krásy, jedinečnosti a svobody. Zámecká obrazárna s nejlepší sbírkou umění 16. století ve Francii mimo Louvre se proměnila v šatnu Valentino couture, kde pracoval designérův tým a kde on sám chvíli před přehlídkou přivítal blízké přátele a novináře, aby jim ukázal svou novou kolekci. 

Přehlídku zahájila ukázka uzemněné, ale naprosto působivé couture. Kaia Gerber se procházela proslulými zámeckými zahradami v bílé košili a džínách vyšívaných skleněnými korálky, které vytvářely efekt trompe-l'œil. Následovala modelka v bílých mini šatech s těžkou péřovou čelenkou, zatímco královsky modré pláště a bohaté výšivky následovaly jen proto, aby nám připomněly bohatou historii domu, pokud jde o umění tvorby oděvů. Den před přehlídkou jsem z Valentino týmu dostal radu: „Podívejte se na všechno co nejdůkladněji. I na fotkách. Přibližte si to a pochopíte.“ Veškeré kouzlo za jednoduchostí šatů se totiž skrývalo v detailech, které vytvářely módní paradox mezi složitostí a jednoduchostí. 

Kreativní ředitel Valentino nám v neformální (nebo ne tak neformální, soudě podle toho, jak se hosté oblékli) středeční večer dal přesně to, co jsme potřebovali vidět. Explozi štěstí a barev. Tu bezbřehou kreativitu, která proměňuje látku v mistrovské dílo. Přesně tak, jak to návrhář udělal s upcyklovanými džínami Levi's z roku 1966. 

Říká se, že umění je pro mysl a móda pro tělo, jak do toho ale zapadá haute couture? Výchozím bodem pro mnoho umělců při jejich osobním hledání inspirace je vytěžení krásy pro danou chvíli, zatímco pro jiné krása spočívá v neustálé proměně myšlenek. Pro Pierpaola je krása věčná. Nemá strukturu ani tvar. Překypuje emocemi, přesně tak, jak jsme viděli včera večer. Velkolepá přehlídka, která dokázala, že haute couture není jen o těle, ale má vyšší smysl v jádru společnosti. Jejím prvořadým cílem je dotýkat se našich duší, dojímat nás i vychovávat.