Alexandra Gnidiak a její intimní inspirace pro kolekci představenou na MBPFW

Je pro mě hodně osobní, i když vychází z cizího, neznámého příběhu. V antikvariátu jsem objevila svazek starých fotografií a zaujala mě žena, která se na nich neustále opakovala. Její kostýmky, kabátky a celkový půvab mě inspirovaly k vytvoření celé kolekce. Je to trochu hra na domýšlení její identity, ale zároveň i pocta obyčejnému životu, který v sobě skrývá kouzlo.

Měla jsem před očima obraz noční ulice nad ránem. Vzduch voní po cigaretách a pudru, z dálky doléhá zvuk podpatků a tichý zpěv z baru. Tu melancholickou, trochu zasněnou náladu jsem se snažila převést do střihů, barev a materiálů. Každý kousek by měl nést stopu určitého tajemství a nechat prostor pro fantazii.

Jednoznačně vlněnou látku připomínající „sůl a pepř“. Má krásnou strukturu a skvěle komunikuje s ručně pletenými svetry a šaty, které jsme pro kolekci vytvořili. Experimentovali jsme s vrstvením přízí tak, aby pletenina přirozeně navazovala na tkaninu. Díky tomu působí jako součást jednoho celku, nikoli jako oddělený prvek. Vznikla tak nadčasová linie, kterou lze variabilně kombinovat.

Ráda pracuji s lidskými příběhy. V minulosti to byla například Toyen nebo Heda Bartáková, řečená Hraběnka či Srdíčko. Tentokrát ale nejde o konkrétní osobnost, nýbrž o anonymní ženu, která se stala zrcadlem mých vlastních představ. Myslím, že to ukazuje další polohu mé práce, totiž kombinaci krejčovského řemesla, citlivého zpracování a schopnosti uvést oděv do kontextu, který ho přesahuje.

Je to moment, kdy se celý příběh uzavírá, od nálezu fotografií v antikvariátu až po představení kolekce na přehlídkovém mole jedné z nejdůležitějších módních událostí v Česku. MBPFW je pro mě platforma, kde mohu dialog se svou inspirací nabídnout širšímu publiku a vidět, jak na něj reaguje. Je to příležitost ukázat, že i z něčeho zdánlivě obyčejného může vzniknout kolekce, která má sílu vyprávět.