Přehlídky

Hugo: značka tak mladá, že budete lhát o svém věku

V Berlíně byla představena kolekce Hugo na jaro/léto 2019. Fashion Feature Editor Martin Váša se proto vydal do německé metropole, aby mladšího bráchu značky Hugo Boss poznal o trochu lépe.
Řidič zastavuje. Zvedám hlavu od pracovního e-mailu a dívám se nejdříve na hodiny (osm minut po deváté večer), pak z okénka. Ve výhledu na cihlové zdi Motorwerku, velké industriální haly, kolébky berlínského techna, mi brání dav lidí. Vystupuji a snažím se zjistit důvod nepřestávajícího hromobití fotoaparátů. K mému zklamání jím není můj příjezd. V dáli totiž poznávám modelku Winnie Harlow. Když se o něco později objeví i model Lucky Blue Smith, hádám, že dnes večer bude zde celebrit mnohem, mnohem více. Prakticky každý, kdo (aspoň v Německu) něco znamená, se sem přijel podívat na přehlídku jarní kolekce pro příští rok značky Hugo, mladší linie Hugo Boss.
„Lidé znají Hugo Boss,“ říká mi můj doprovod, když si razíme cestu dovnitř. „Představí si byznysmena v obleku. Ale je zvláštní, že Huga moc lidí nezná.“ Rozhlížím se. Málokdo zde má oblek. Většina lidí se spíš oblékla, jako by šla do klubu. Poměrně trefně, zjišťuju vzápětí: Potemnělý prostor, hlasitá hudba a strategicky rozmístěné bary uvnitř atmosféru party podtrhují. Jako na kterémkoliv jiném večírku si jdu najít místo, kde bych si mohl sednout a počkat, až se něco bude dít. Vše je dokonale zorganizováno, a tak se od hostesky dozvídám, že takové místo na mě někde čeká. Je označené A – a – 3. Hned u pódia s DJem. Wunderbar. Netrvá dlouho a světelné efekty avizují začátek přehlídky.
Kolekce pojmenovaná Mixmasters by se dala popsat dvěma slovy: hedonistická a nostalgická. Devadesátá léta znovu na scéně. Stahovací šňůrky, saka s velkými rameny, klopáky. Neonové a řvavé barvy kontrastují s neutrálními odstíny stejně osvěžujícím způsobem, jakým syntetické materiály doplňují přírodní vlákna. Objemný pánský oblek v kombinaci s teniskami spíš než „jsem CEO“ říká „je mi sotva pětadvacet, ale už jsem plátcem DPH“. Střídá ho dámská transparentní sportovní souprava doplněná lodičkami. Jediné kardio, které si v ní umím představit, je vylupování slávek na terase Soho House. (Má Soho House terasu?) Hugo nabízí cool uniformu pro novou, mladou klientelu.
Přehlídka volně přechází ve skutečnou party s Wiz Khalifou rapujícím na jevišti hned přede mnou o černé a žluté. Asi jeho oblíbené barvy, nevím. V tu chvíli ani nevím, o koho jde. Zjistím to až později v hotelu a melodii známého hitu si budu broukat ještě celý druhý den. Jsem marný. Abych svou marnost dovedl k dokonalosti, prchám po raperově třetím „hoe“. V autě uvažuji, jaký by Hugo byl, kdyby byl skutečný člověk. Značka byla založena roku 1993, což by vlastně klidně mohl být jeho věk. Je to dítě devadesátých let. Tohle město mu koluje v žilách. Určuje, co poslouchá (Techno. A Wiz Khalifu.), kde snídá (V Roamers? Na stůl ale stopro nečeká, samozřejmě tam dělá jeho kámoš.), jaká je jeho oblíbená kniha (Děti ze stanice Zoo) i čeho by chtěl v životě dosáhnout (Něčeho. Ještě neví čeho, ale určitě to bude huge.). Má názor. A půl milionů followerů na Instagramu. A já jsem jedním z nich. Nemůžu si pomoct, tenhle kluk mě zajímá. Chci sledovat, jakým směrem se jeho život bude ubírat.