Přehlídky

Maria Grazia Chiuri: Surrealismus vás nutí snít, stejně tak couture

V exkluzivním rozhovoru přes Zoom se kreativní ředitelka Maison Dior rozpovídala o významu představivosti v době krize, roli filmu v budoucnosti módy a svých nových múzách. 
Když Maria Grazia Chiuri čelila výzvě, kde představit novou haute couture kolekci na sezonu AW20, bylo jasné, že zvolí právě Théâtre de la Mode. Ještě před samotným odhalením se s námi spojila přes Zoom, aby pohovořila o kreativitě v době krize, průkopnických surrealistkách, které inspirovaly návrhy, a významu filmu v budoucnosti módy. 
Foto: COURTESY OF DIOR
Proč jste si jako místo pro prezentaci kolekce vybrala právě Théâtre de la Mode?
Protože nese důležitý odkaz a vždy propagovalo kulturu v těžkých dobách. Pro návrháře a umělce je místem, kde se můžou spojit a dát světu najevo, že couture v Paříži stále žije. Na miniaturních figurínách jsem vytvořila celkem 37 loků, které budeme rozesílat našim couture klientům po celém světě. Dostanou pochopitelně také modely v životní velikosti. 
Během krize jsme hodně mluvili o online podobě. Digitální prostor je důležitý, ale zároveň existují detaily, které prostě není možné ocenit na videu nebo fotkách. V případě couture si musíte osahat materiály, na vlastní kůži je cítit. Řemeslo je tradice, která by neměla zmizet ani v těžkých dobách. 
Na spolupráci jste oslovila Mattea Gerroneho, režiséra filmu Pinochio (2019) a Tale of Tales (2015). Právě on má na svědomí film, který představíte publiku. Co vás na jeho stylu tak baví?
Matteo je velký snílek. Jeho styl režie je velmi specifický a tradiční. Všechno bere krok za krokem od obsazení až po místo, kde se bude natáčet. Film mě vždy inspiroval a dost často jsem ho využívala, abych představila příběh haute couture kolekcí, ale jsem návrhářka, takže nemám schopnost sama ho zrealizovat. Matteo a já hovoříme stejným jazykem a k tvorbě máme podobný přístup. 
Foto: COURTESY OF DIOR
Foto: COURTESY OF DIOR
Co chcete filmem vyjádřit?
Chtěla jsme spojit tvůrčí proces s pohádkovým sněním. Film trvá deset minut, takže je krátký, ale i tak dokonale vykresluje mytologii módy. Proč je to důležité? Protože slovo couture znamená fantazie. 
Co se týče samotných návrhů, inspirovala jste se surrealistickými umělkyněmi. Co vás přivedlo k tomu, že jste se zaměřila na práci fotografek, jako je Lee Miller, Leonora Carrington, Jacquelina Lamba a Dora Maar?
Ženské surrealistky jsou méně známé než muži a často jsou považovány jenom za múzy. Byly velmi moderní, na svou dobu nekonvenční a způsob, jakým se prezentovaly pomocí oděvů, mě opravdu nadchnul.
Hodně se mě dotkly fotografie Lee Miller, jako mladá žena se přestěhovala do Evropy z USA, aby zdokumentovala druhou světovou válku. Byla neskutečně talentovaná a její tvorba ukazuje, že lidskost může přežít i v těch nejtěžších dobách. 
Jak se jejich tvorba konkrétně promítla do jednotlivých modelů?
Carrington měla nádhernou barevnou paletu, která ovlivnila podobu látek. Fotky Miller mají zase specifický finiš, který se odráží na sametu jedné róby. Další šaty jsou vyšívané slovy Blanche et muette, habillée des pensées que tu me prêtes, což znamená Bílá a němá, oblečená v myšlenkách, které jste mi propůjčili. Je to trochu ironické, protože právě tahle fráze pochází od belgického básníka Marcela Mariëna, jehož hlavní myšlenkou bylo sdělit, že ženy nejsou jenom múzy, ale i umělkyně. 
Během pandemie jsme zkrátka hodně přemýšleli a více snili. Surrealismus vás nutí snít, stejně tak couture.