Ano, jde to. Česko-slovenské návrhářky zazářily na středoevropském fashion weeku

Spousta míst o sobě tvrdí, že se v nich potkává východ se západem, na módní scéně to jednoznačně platí o maďarské metropoli, která dvakrát do roka hostí středoevropský fashion week. Na tom posledním se prezentovalo 39 značek a mezi nimi sehrály jasný prim kolekce z Česka, Slovenska, Polska a Ukrajiny. V silném maďarském zastoupení rozhodně nesplynuly, ale skutečně vynikly propracovaností, silným konceptem a estetikou odkazující na vlastní kořeny v kontextu dnešní globální kultury.

Budapešť se už v minulých letech ukázala jako místo s velkým potenciálem pro módní tvůrce, vždyť právě odsud pochází jedna z nejvíc cool (ačkoliv to slovo úplně nemám ráda, ale vystihuje ji přesně) značek současnosti, Nanushka. Pak tu máme neméně úspěšný Aeron s jeho minimalistickou estetikou v přírodních odstínech. Nebo Tomcsanyi, Katti Zoob a Abodi. Organizátorská agentura si rychle vybudovala silné partnerství s milánskou Camera Nazionale Della Moda Italiana, otevírá tak tvůrcům dveře na Milan Fashion Week a stejně jako minulé ročníky i tento přilákal do metropole desítky mezinárodních nákupčích a módních novinářů. Ale zpátky k samotným kolekcím. 

Kolekci jaro–léto 2024 pojala Tereza Rosalie Kladošová jako příběh o malé mořské víle a sirénách. Samotné moře si vzala jako prvopočátek všeho; syrové, drsné, nevlídné, ale také životadárné a okouzlující. Pracovala s motivy spirály, poetické mořské pěny, která se promítla do střihů, a mušle se staly hlavním stavebním kamenem celé kolekce. Spojila se s Markétou Kratochvílovou ze studia Bold, která vytvořila efektní kovové komponenty evokující archeologické nálezy mytických Etrusků. Překvapením pro ty, co pečlivě sledující práci této designérky, byla barevná paleta, o poznání střídmější než v minulých letech.

Pevný denim v kontrastu s lehkým mušelínem a bavlnou symbolicky i doslova spojily provazy, přitom si jednotlivé oděvy ponechaly poetickou auru romantického příběhu vše obětující lásky. Jednoduché minišaty s výraznými detaily v podobě průstřihů, nabíraných rukávů a masivních zlatých knoflíků Kladošová prostřídala s kalhotami s vysokým pasem a midisukněmi. Od prvního do posledního modelu na sebe plynule navazovaly jednotlivými detaily, odkazovaly jeden na druhý a společně vytvořily esteticky silnou řadu s nepřehlédnutelným příběhem, který sice končí pro malou mořskou vílu tragicky, ale pro Terezu jednoznačně na výbornou.

Slovenská designérka Petra Kubíková navázala na svou předchozí kolekci, kterou také prezentovala v Budapešti, tentokrát ovšem roztáhla křídla a představila celkem 21 looků, což jí umožnilo skutečně sdělit myšlenku a rozvinout zajímavý koncept své vize moderního šatníku. Původně podzimní sako se v kolekci jaro–léto 2024 proměnilo ve vestu, těžkou vlnu nahradily lehké, vzdušné látky. Ladění jednotlivých oděvů tón v tónu dalo celé kolekci příjemné drama.

Úvodní look, cihlově rudý trenčkot s asymetrickým spodním lemem a vysokým leskem, nastavil pomyslnou laťku dost vysoko. Ovšem autorka ji nejen zvládla, ale několikrát i přeskočila. Kubíková má silně vyvinutý smysl pro harmonii a zároveň se nebojí celek zbořit, aby na jeho troskách vystavěla nový look s ještě silnějším nábojem. Pokud hledáte kreativní business dress code, milujete městskou klasiku a zároveň vyžadujete nápadité detaily a moment překvapení, pak je Kubíková tou pravou volbou.

Tady si dovolím být více osobní. Při pohledu na novou kolekci Gudu, jejímž autorem je charismatický gruzínský návrhář Lasha Mdinaradze, jsem zcela pochopila, jak se cítila Isabella Blow na absolventské přehlídce jistého Leea McQueena předtím, než si jeho kolekci koupila celou. Od prvního do posledního looku. Během přehlídky, o které mi designér ještě před jejím začátkem dramaticky oznámil, že nemá látky, energii ani čas, jsem si uvědomila, jak moc bych si přála být Isabellou. Mdinaradze přivezl na fashion week dramatickou, energickou, sexy kolekci, v níž najdete všechno, o čem jste kdy snili a co ve svém šatníku potřebujete. Alespoň tak jsem to cítila na samotné přehlídce, a i teď s odstupem několik dní, když si procházím fotky a videa ve svém telefonu.

V první řadě nelze nezmínit saka. Saka s velký S. Návrhářův smysl pro precizní detaily a výrazné střihy, které mimořádně lichotí postavě, z něj učinil jednoho z nejvýraznějších tvůrců na celém evropském kontinentu. Kéž by takto vysokou laťku a tolik energie měli všichni designéři, zejména ti působící u velkých značek. Mdinaradze si také vzal na paškál motorkářskou bundu, která se pod jeho rukama proměnila v korzet. A pak tu máme dvojité kalhoty. Když je vidíte v pohybu, okamžitě zatoužíte do nich vklouznout. Jeho experimentální přístup ke střihům se naplno projevil v sekci koktejlových a večerních šatů, které v jeho podání nenesou ani špetku patosu. Po svém si zpracoval quiet luxury, naked dress a i bez barev se mu povedlo stvořit dopamine dressing. Ač v černé, přesto dokáže pořádně nakopnout dávku pozitivních emocí. A to je velký kumšt. 

Boho avantgarda. Že to nedává úplně smysl? V podání polské návrhářky Inez Vicher to ale jasnou logiku má. Její kolekce jaro–léto 2024 se zmítá na hranici několika stylů, chvilku klidná a pohodová, následující okamžik divoká, nonšalantní, avantgardní. Ručně plisované látky, kterými se Vicher etablovala na středoevropské módní scéně, proložila lesklou kůží, zlatými plíšky, které vzápětí nahradila bílými šaty s dominantní kapucí. Ty na přehlídkovém mole vystřídal lesklý černý kalhotový kostým se širokými zvonovými nohavicemi následované mikrošortkami, balonovými rukávy a denimovou mikro sekcí. Do celé skládanky ještě přisaďte šifonové šaty, malé černé s výraznou linií ramen, asymetrické smokingové sako. Ač výčet jednotlivých modelů působí chaoticky a neuspořádaně, celá kolekce dobře drží pohromadě a nemá slabší nebo silnější momenty.

Tím, že se nedrží v zavedených škatulkách jednotlivých střihů, dává potenciálním zákazníkům velkou svobodu s oděvy si pohrát, experimentovat a vložit do nich svou osobnost a fantazii. Kdo chce, vidí novodobou Johanku z Arku v lesklém brnění, prakticky založenou sportovkyni, holku z klubu, milovnici „starých mistrů“ (zejména Yvese Sainta Laurenta a Marka Bohana). Do současného neukotveného světa vlastně ideální řešení. Let them be what they want.