Vauthierovy černé vize mezi Paříží a Las Vegas

Sledovat haute couture přes obrazovku je jako dívat se na michelinského kuchaře v době, kdy zrovna držíte přísnou dietu. O touze otevřít šekovou knížku a podepsat se pod číslici, nad níž by ledaskdo dostal přinejmenším náhlou zástavu dechu, lze bez emocí a osobního zážitku mluvit jen těžko. Když nemůžete slyšet šustění látky a netrpělivě vyhlížet další modelku v saku, bez kterého nemůžete existovat, je doslova až frustrující. Za více než rok se designéři naučili více méně pracovat s faktem, že jejich tvorbu naživo vidí jen opravdu pár desítek lidí a z toho většina se nějakým způsobem na výrobě osobně podílela.

U případě Alexandra Vauthiera ovšem stačí dobrý soundtrack, casting a fotograf. Jeho modely nepotřebují filmy s rozpočtem hollywoodského filmu ani zástupy známých tváří. Jedno rychlé video, dvacet fotek a jedna barva. That's all. A právě v tom to je. V jeho případě stačí opravdu málo – samotné oblečení. V kolekci podzim–zima 2021/2022 se návrhář zaměřil na techniky haute couture, a aby maximálně vyniklo křehké umění z nitek a korálků, vše udělal v černé. Nerozptyluje vás tak padesát odstínů růžové, neonová žlutá, ani záhony saténových růží, byť věrně kopírující odstín za svítání. 

Celá kolekce se pohybuje mezi pařížským klubem Folies Bergère a nasvícenými bulváry Las Vegas. Křišťálové třásně, pončo z peří, filtrované body a kožené bundy s výšivkami z ateliéru Lesage doplňují dramatické křivky pánského trojdílného obleku, výstřihy ve tvaru srdce a pruhy na transparentní šifonové blůze doplněné křišťálovou podprsenkou a sukní se sklady tak skvěle vyrobenými, že se na ně vydržíte dívat i několik minut a přemýšlet, jak by se právě tento kus vyjímal ve vašem šatníku. 

Není pochyb, že Vauthier je skutečně mistrovský krejčí a jeho oko se od dob učení u Thieryho Muglera a Jeana Paula Gaultiera perfektně vytrénovalo, stejně jako cit pro pařížský styl. V této kolekci dokázal vyvážit dramatickou opulenci, která ke couture neodmyslitelně patří, a sofistikovanou střídmost typickou pro francouzský styl. V čem je právě jeho tajemství? Je ne sais quoi.