Chanel uprostřed výstavby budoucnosti: Matthieu Blazy představil kolekci podzim–zima 2026/2027

Zdá se, že Grand Palais je stále v rekonstrukci... Alespoň tak působil impozantní scénografický koncept přehlídky Chanel podzim–zima 2026/2027, kterou zde představil Matthieu Blazy. V samotném srdci monumentální haly se tyčily monochromatické jeřáby – červené, zelené, žluté, modré i bílé – a staly se nedílnou součástí scénografie celé show. Návrhář tak naznačil, že jsme svědky procesu. Svědky práce, která je stále v pohybu, a budoucnosti, která se právě teď staví. Budoucnosti samotného designéra, jenž zde představil svou čtvrtou přehlídku pro slavný francouzský módní dům.

Matthieu Blazy vystavěl kolekci na metafoře, která byla blízká samotné Gabrielle Chanel. Podle ní je móda „zároveň housenkou i motýlem“, zároveň dnem i nocí. Návrhář si tento obraz přivlastnil a pracoval s paradoxem, který zakladatelka domu vždy zosobňovala. Gabrielle Chanel od samého počátku narušovala tradiční pravidla módy především tím, že do ženského šatníku vnášela prvky inspirované pánským odíváním. Tuto dualitu, dialog protikladů, přijímala s lehkostí a zároveň do světa módy a luxusu vnesla nový požadavek: praktičnost a svobodu pohybu.

Jak tuto myšlenku vyjádřit lépe než prostřednictvím kostýmu, ikonického pilíře šatníku Chanel? Matthieu Blazy jej použil jako skutečný most mezi dekádami, jako cestu časem, která propojuje dvacátá léta minulého století se současností. Přehlídku ve vší jednoduchosti otevřel kostým, který ale nepůsobil konvenčně. Tvíd tentokrát zcela chybí, úvodní siluetu, kterou předvedla modelka Stephanie Cavalli, tvořil kostým z žebrovaného úpletu.

V průběhu přehlídky se tento klíčový kus proměňoval a objevoval se v nečekaných materiálech, takže se z decentního klasického kompletu postupně stávala odvážnější večerní interpretace. Návrhář pracoval s látkami, jako je lurex, silikon nebo přírodní gázovina. Kostým zároveň kombinoval s dalšími prvky šatníku, například s bomberem, který celému vzhledu dodal současný akcent.

Ženská silueta v podání Blazyho zůstává plynulá a není svázaná. Objevily se rovné šaty inspirované dvacátými lety, doplněné o pásek s efektem trompe-l’œil a s výrazně sníženým pásem, který celku propůjčil nenucenou a bezstarostnou uvolněnost. Na mole se objevily také modelky připomínající moderní mořské panny v šatech, které reinterpretovaly tweed v podobě transparentních pastelových potisků, nebo v lurexových sukních, jež by bez potíží obstály na těch nejstylovějších večírcích. Tyto modely jasně odhalily soulad mezi vizí Matthieua Blazyho a odkazem Coco Chanel. Oba spojuje citlivý přístup k ženskému tělu a snaha zdůraznit jeho přirozenou eleganci.

Poslední slovo patří samotnému návrháři: „Chci, aby mé oblečení bylo plátnem, které ženám umožní být tou, kterou skutečně jsou, i tou, kterou se chtějí stát.“ Zdá se, že jeho ambice je v této kolekci naplněna.