Fashion

Móda minulá módou budoucí

Nic nového není třeba vyrobit, nic starého vyhodit. Nakupovat oblečení z druhé ruky je příjemnější, než byste možná čekali.
Foto: Branislav Simoncik
Nákupy v second handu pro mě odjakživa představovaly něco, co jsem u jiných obdivoval, ale sám neuměl. Třeba jako boeuf bourguignon. Nebo small talk. Myslel jsem, že na to nemám oko, trpělivost, nakonec ani velikost – pokud mi u většiny značek oblečení bývá příliš krátké, anebo v něm plavu, jaká je šance, že na sebe najdu něco v obchodě, kde je každý kus unikát?
A pak, pak jsem zašel do Malých černých, kde navzdory jménu nabízejí i pánské (do února dokonce plánují otevřít pánskou pobočku) a mají ze všech pražských second handů nepochybně nejlepší nabídku přírodních materiálů, hlavně kašmíru. „Umělé materiály u nás najdete jen v případě, že jsou nezbytné kvůli efektu, jako je lesk nebo plizé,“ vysvětluje Barbora Koniakovská, která obchod vede se svou maminkou Libuší Kultovou. Ta dodává, že na umělý materiál můžete narazit ještě u kabátů. „I v jejich případě si ale dáváme pozor, aby obsahovaly aspoň 50 % vlny. Ačkoliv u nás zpravidla mívají tak 70 %.“
Foto: Branislav Simoncik
Nabídku každý den obměňují, a kdybyste přece jen nenatrefili na nic, co by splňovalo vaši představu, zeptejte se. Je vysoká pravděpodobnost, že to na vás čeká ve skladu. Anebo vám to Libuše s Barborou během každotýdenních nákupů rády seženou. Vedle toho vám ještě poradí, jak o oblečení správně pečovat, případně opraví nově vzniklou dírku v kašmírovém svetru a vyperou skvrnu od červeného, které vám na bílou košili jako naschvál ukápne při první příležitosti. Nadstandardní péče se přitom nijak neodráží na ceně. Ta je u drtivé většiny zboží víc než přijatelná. „Nejdražší je u nás asi nyní kabát Escada vyrobený z alpaky. Prodáváme ho za tři tisíce,“ říká Barbora. „Na skladu ještě máme kabát Dior z vlny a hedvábí. U něj by mohla být cena vyšší, ale jen o malinko.“
Vesměs zde naleznete elegantní, nadčasové oblečení. „Nejraději jsem, když objevím něco od značek Max Mara, Burberry nebo Jil Sander,“ uvažuje Libuše.
„Triko s Nirvanou u vás tedy asi nenajdu,“ hádám.
„Proč ne? Proti dobré kapele nic nemáme,“ odpovídá Libuše s úsměvem. „Ty ale nebývají k sehnání a Kabáty my nebereme!“
„Teda až na ty kašmírové,“ dodává vzápětí Barbora.
Motivován úspěchem v Malých černých (tři kašmírové roláky) jsem pátral po dalších místech, která úspěšně drtí stigma o nakupování oblečení z druhé ruky.
Foto: Branislav Simoncik
Zatímco v Malých černých je udržitelnost vítaným vedlejším efektem („Jde nám vždy především o kvalitní materiály, které jsou příjemné, funkční a dlouho vydrží.“), v případě Mint byla ekologie výchozím bodem. Magdalena Skonecká celý život pracovala s módou, ať už coby manažerka obchodu, nebo nákupčí. Čím dál více ji však rozčilovalo, jak neeticky většina firem funguje. A tak začala podnikat. „Myslím, že dnes už si skoro všichni uvědomujeme, že naše spotřeba nových produktů všeho druhu je pro přírodu neudržitelná. Na světě přece existuje tolik krásného a kvalitního oblečení. Taky mám pocit, že pokud máte potřebu se oblečením vyjádřit, vintage móda je jedinečná šance, jak být jiný a zajímavý.“
Vedle cool oblečení z druhé ruky v Mint visí také tvorba mladých návrhářů a výběr konfekce severských značek. Tím se odlišuje od většiny obchodů s oblečením. Obdobně tomu je i v concept storu Boho Patricie a Patrika Madarových. Tam je nabídka také daleko širší, ale na rozdíl od Mint orientovaného na současnou módu Boho hledá krásu v minulosti. Navštívit pobočku na Francouzské je tak trochu cestování v čase. Druhá pobočka v Ondříčkově je zase spojená s útulnou kavárnou.
Když se Madarovi po deseti letech vrátili z Londýna do Prahy, chyběla jim tu nejvíce cool móda. Ulice zdaleka nenabízely tolik inspirace, na kolik byli zvyklí. Řešení? Vintage. „Ale nakupování z druhé ruky tehdy bylo spíš pro ty, kteří prostě neměli prostředky na všechno to nové a značkové, co se tady masově protěžovalo a lidé tím byli ohromeni,“ vypráví Patricie.
To bylo před sedmi lety. Od té doby záliba přerostla v životní styl a z občasných pop upů, kterými čas od času Patricie těšila milovníky vintage módy, vznikl obchod. Změnil se i přístup široké veřejnosti. „Známý výrok Vivienne Westwood o tom, že máme nakupovat méně, vybírat lépe, ať to vydrží, je populárnější než kdy jindy. Už není ostuda nakupovat z druhé ruky. Je ovšem potřeba si uvědomit, kam až ta ruka sahá. Oblečení se už dávno nevyrábí tak jako kdysi. Kvalitně, na míru, nadčasově, aby sloužilo co nejdéle.“
Stejný názor zastává i David Homola, který s Barborou Vilišovou založil obchod 1981 – další místo, co si stojí za to na mapě Prahy zakroužkovat. „Zatímco před pár lety byly second handy vnímány spíš negativně, dnes představují fenomén. Lidé nad nakupováním více přemýšlí a začínají upřednostňovat i jiné možnosti než řetězce s rychlou módou.“
Ještě jinak na to jde na příklad Barbara Nesvadbová, díky které můžete nejen přidat do svého šatníku unikátní modely od designerů zvučných jmen, ale zároveň pomoct těm, kteří to potřebují. „Snažili jsme se a neustále se snažíme vymýšlet nové platformy, které vydělávají peníze, ale my v Nadačním fondu Be Charity neradi žebráme. Máme rádi sexy charitu, která všechny baví.“ Je to už čtrnáct let, co Olga Trčková přišla s nápadem, že by mohly rozprodat věci, které už nepotřebují. „Boty, které tlačí, saka, co jsou moc velká, a kabelky od špatného muže,“ vypráví Barbara. „Říkaly jsme si, že máme tolik věcí, které nepotřebujeme.“
Postupně se přidávalo více a více žen. Zatímco první ročník bazaru Be Charity vydělal 160 000 Kč, poslední tři roky akce přinese okolo milionu. Výtěžek jde do poslední koruny handicapovaným dětem.
„Víte, já nejsem sysel, tedy kromě knih. Takže víc dávám, než kupím, a ráda věci sdílím. Myslím, že není třeba zahlcovat už tak přeplněnou planetu. U nás doma nevyhazujeme nic. Možná proto mám tolik zvířat. Aby měl kdo dojídat,“ směje se Barbara. „A znáte tu písničku od Barbry Streisand, kde zpívá, že ani muži z druhé ruky nejsou špatní? Tak kdo by se ofrňoval nad sukní!“
Je libo kabelku Chanel za 8000 Kč nebo šaty Prada za 2500 Kč a k tomu jako bonus dobrý pocit, že jste pomohly? Voilà.
Z formy bazaru vychází i další projekt. Redress. Darina Muchová nejprve bazary s módou pořádala doma s partou kamarádek. Postupem času přibylo tolik věcí, až neviděla jiné východisko, než vytvořit platformu, na níž by svou myšlenku mohla přenést a rozvíjet dál. Co je na Redress obzvlášť sympatické, je ikona, že obchod ručí za originál. Klienti musí při vkládání zboží přiložit i účtenku od nákupu. „Pokud si originalitou nejsem jistá, zboží do prodeje neschválím,“ dodává kategoricky Darina.
V neposlední řadě musím zmínit Textile House. Zaprvé – kdo by neznal Textile House? Existuje čtvrt století a má na sto sedmdesát obchodů v osmi zemích světa. Ten bratislavský, pojmenovaný Vintage Shop, je přitom právě tím, z něhož pochází veškeré oblečení v naší aktuální cover story od Branislava Šimončíka a Kaduriho Elyashara.
Foto: Branislav Simoncik
„Hodně se nyní hovoří o nakupování z druhé ruky, což je dobré, protože nadprodukce v oděvním průmyslu je enormní,“ tvrdí ředitelka obchodu Milada Hanzalíková. „Ale mluvit jen o nadprodukci nestačí. Je potřeba lidi upozornit i na další důvody, jako je kvalita oblečení. Kdesi jsem četla, že polyesterová blůza se rozkládá 500 let, na rozdíl od bavlny nebo vlny, která se umí rozložit za sedmdesát.“
Udržitelnost. Pro některé životní styl, pro jiné aspoň trend. Vnímá Milada, že by díky tomu nyní ve Vintage Shopu nakupovala jiná klientela? „Nemyslím si, že by k nám chodili jiní lidé, anebo že by jich chodilo víc. Jediný rozdíl vidím v tom, že se lidé přestali stydět přiznat, že v second handu nakoupili. Je to i díky časopisům, jako je Vogue, že second hand přestal mít pachuť chudoby. Možná v budoucnosti budeme jedním z hlavních proudů prodeje oblečení. Ročně se vyhodí jedenáct miliard tun oblečení, takže zboží bude dost. Kdyby se lidé zaměřili na kvalitu místo kvantity, byl by to obrovský přínos pro ně samotné.“
Jak trefně řekla Libuše z Malých černých – „to nejlepší na nákupu oblečení z druhé ruky je, že se jedná o prověřené věci. Nestane se vám, že se vám po prvním praní zkroutí šev.“ Přidejte jedinečnost, cenovou dostupnost, udržitelnost, v některých případech dobročinnost a možná i vás, kteří second handy dosud jen míjeli, napadne to samé co mě. A sice, že nakupování nového, byť laciného oblečení z módních řetězců působí tak staře, tak bolestně přežitě.