Móda
Debut Harrise Reeda
Liam Freeman27. 5. 2020
Genderově fluidní Harris Reed obléká takové hvězdy, jako je Harry Styles nebo Solange Knowles. Nějakou dobu také pracoval pro Gucci a byl múzou kreativního ředitele Alessandra Michela. Nyní zakončuje studia na prestižní londýnské univerzitě Central Saint Martins. Jak vypadá jeho debutantská kolekce?
Jeho nový instagramový filtr, který publikoval 20. května, tedy v den svých narozenin, už sdíleli Kaia Gerber, Jodie Turner-Smith, Tommy Dorfman a Jeremy O. Harris. O to větší naděje se vkládají do jeho debutantské kolekce, kterou nám jako prvním exkluzivně představil.
Dostala název Thriving In Our Outrage a čítá celkem šest looků, které všechny vytvořil ve svém londýnském bytě. Vzhledem k tomu, že finální přehlídka byla zrušená kvůli pandemii Covid-19, nafotila ho v modelech studentka a blízká kamarádka Bella Thomas. Ilustrace má na svědomí Lukas Palumbo a animátorka Lauren Deane Hunter.
O budoucnosti módy, spolupráci s Harrym Stylesem a kreativní tvorbě jsme si povídali přes Zoom.
Markýz Henry Cyril Paget byl vaší hlavní inspirací. Co vás na jeho příběhu zaujalo?
Ve všem, co dělám, je fluidita a rockový romantismus. Hledal jsem něco, co by posunulo opulentnost a pompéznost na další úroveň. Asi ve tři hodiny ráno jsem narazil na článek v archivech Central Saint Martins. Henry Page vybudoval ve své rodinné kapli divadlo a pro místní hrál hry podle Oscara Wilda. Jen za kostýmy přitom utratil 4,8 milionu liber. Je to přesně ten typ člověka, který zosobňuje všechny extrémy, které jsem chtěl představit prostřednictvím krajek či papežských klobouků. Byl sám sebou.
Myslel jsem si, že nosit skinny džíny, růžovou halenku a vysoké army boty je bláznivé. Na univerzitě CSM ale studenti běžně mají odbarvené obočí, oholenou hlavu nebo paruky. Jsou sami sebou. Londýn má největší podíl na tom, proč vyrábím oblečení tímto stylem. I když to nebude hit, vím, že je to autentické a odráží mou filozofii.
Co vás na oblečení nejvíc přitahuje?
Od dětství zjišťuji, jakou má móda moc. Když mi bylo devět, prožil jsem svůj coming out a začal experimentovat s fluiditou. Do školy jsem si vzal růžovou sukni a všichni se začali otáčet. Posouvání genderových hranic se pro mě stalo stále důležitější. Chtěl jsem dělat velké umění, ale zjistil jsem, že více lidí oslovíte na ulici než v galerii. Jsme jako chodící transparenty.
Když jsem začal oblékat Harryho Stylese, dostal jsem spoustu zpráv, že je to nechutné, že by muž na sobě neměl mít ženské šaty a být feminní. Jiní říkali, že nechápou, proč někoho pobuřuje, když ho obléknu do zvonových kalhot a halenky. Je to prý normální. V tu chvíli si uvědomíte, že skrze tvorbu děláte malou revoluci.
Jak začala vaše spolupráce?
Jeho dlouholetý stylista Harry Lambert byl jedním z prvních lidí, kteří si začali půjčovat mé modely již během studií na CSM. Když mi napsal na Instagramu, měl jsem necelých tisíc sledujících. (Teď jich má přes 161 tisíc.) Po několika měsících mi nabídl, že má jednoho klienta, pro kterého by byly moje návrhy jako stvořené. Dal mi pár indicií a volnou ruku. Měl jsem na realizaci jednu noc a byl to můj první placený džob.
Další den mi Lambert volal s tím, že se můj návrh klientovi líbil. Pořád jsem ale nevěděl, kdo to je. Řekl mi, abych se s ním setkal po škole na jedné adrese. Pomalu jsem se blížil na určené místo a zjistil, že je to stadion Apollo. Bylo na něm napsáno: Harry Styles – vyprodáno.
Co vás na práci s ním nejvíce baví?
Dobře spolu vycházíme. Myslel jsem, že se uvidíme jenom jednou, ale ukázalo se, že se do navrhování chce opravdu zapojit. Harry se už předtím oblékal neuvěřitelně, ale nikdy nenosil volánky. Opravdu mi věří.
Váš otec je oscarový dokumentarista a producent Nick Reed, matka Lynette zase bývalá modelka a dnes vyrábí vonné svíčky a parfémy. Jaké bylo vaše dětství a jak vlastně formovalo vaši kreativitu?
Moje máma má tolik historek ze Studia 54, kam chodila s Andym Warholem. Vzpomínám si, jak vyráběla svíčky v jedné místnosti a táta stříhal filmy v pokoji vedle. Vždy jsem díky nim věděl, co chci dělat. Nejde ale jen o oblečení. Kdo ho nosí? V jakém prostředí? Co chci sdělit? Jsem především vypravěč.
Svou debutantskou kolekci jste představil na sociálních sítích prostřednictvím animovaných ilustrací. Jaká je podle vás budoucnost módního průmyslu?
Tradiční přehlídky jsou passé. Určitě nebudou mít jenom digitální podobu, značky budou chtít mít exkluzivní show jen pro VIP, nákupčí a editory. Mohla by to být hra, film, interaktivní zážitek. Díky aplikacím jako TikTok a Instagram chtějí lidé vědět, co se odehrává v zákulisí.
Co bylo pro vás největší výzvou při tvorbě kolekce v karanténě?
Karanténa byla nařízená dva dny poté, co jsme návrhy představili učitelům. Nejsmutnější na tom bylo, že mnoho modelů bylo navrženo speciálně kvůli přehlídce. Měl jsem připravené obrovské kovové konstrukce na klobouky, které jsem musel nechat ve škole. Všude byly stovky metrů látky. Modely jsou obrovské. Bylo to velké dobrodružství.
Co jste se díky izolaci naučil?
Mít čas na přemýšlení je luxus, který jsem neměl poslední dva roky. Celou dobu jsem byl na podlaze a šil. Znovu jsem se zamiloval do řemesla. Lidé se budou chtít vracet k ručně vyrobeným kouskům. Dají jim přednost před fast fashion a budou nakupovat méně. V tuhle chvíli potřebujeme fantazii víc než kdy jindy, a pokud moje tvorba poskytne lidem prostor k útěku od reality, dělám něco dobře.
