Show závěrečných prací módních talentů na Designbloku ukázala mimo jiné poměr sil na české módní scéně

V případě nadšení jen těžko skrývá úsměv. A jakmile se setká s námětem, který ji osloví, začne v něm — stále s úsměvem — pátrat do hloubky. Alexandra Gnidiaková a její diplomová práce Srdíčko vycházela z příběhu hraběnky Hedy Bartákové a zaujala porotce již během jarní edice pražského fashion weeku v Chuchli. Na Designbloku prezentovala svoji kolekci podruhé. 

Tentokrát však přibylo i několik dalších modelů. „Poté, co návrháři svou kolekci odprezentují, začnou ji nenávidět. Já to tak nemám, pro mě je každý kus naplněn zážitky a emocemi, proto nikdy nejsem ani schopna vzorky někam nebo někomu odevzdat,“ říká návrhářka. Čtyři její looky tak doplnily další čtyři, včetně doplňků. „Nemohla jsem vynechat chlupatou kabelku, kterou jsem měla v plánu již v rámci dubnové přehlídky, a nakonec ji bohužel nestihla,“ přiznává Alexandra Gnidiaková. Jedno rozpracování pak speciálně podtrhlo hraběnčinu energii, bledě modrá hebká vrstva jednoduchého topu překryla vrstva tylu. Něžně jen vypadá, ale kůži může drásat. Jemnost v kontrastu s kuráží byla údělem Hedy Bartákové, designérka Alex ji vyjádřila dokonale. Proto se Srdíčko stalo i součástí instalace Vogue CS.      

Tomáš Máčik pochází z jižního Slovenska. A rodné město Hurbanovo se mnohdy prolíná do jeho inspirací. Propsalo se i do jeho závěrečné práce Haute Hurbanovo. „Mám fetiš na nehezké věci, bizarnost tamějších archetypů mě svým způsobem přitahuje. Matky v zimě nosící vypasované péřové bundy, dědkové popíjející pivo. Moje diplomová kolekce je vypořádání se s mým rodným městem. Od určité doby jsem v ostatních cítil, že mě soudí, za to, že chci být sám sebou, teď jim to trochu oplácím. Ale chtěl jsem, aby z toho vzešlo něco hodnotného, nechtěl jsem být jen zákeřný,“ přiznává návrhář. Jisté popichování dává jeho práci sekundární význam. Kdyby tvořil bez něj, nebyl by prý tak nadšený. K podobným sociálním sondám se vrací vcelku rád. Ve druháku například pracoval s referenční estetikou odívání romských dívek na Slovensku. Je v tom cosi upřímného i temného zároveň. Mimochodem, jeho přehlídku doprovázel turbofolkový soundtrack a v akcentu ostře zelené stage Tomášovy charaktery ve dvoraně pražského Veletržního paláce ožily. 

Porotu ovšem nejvíce zaujala kolekce Cut Up od polské designérky Mariy Czarnecke z univerzity Akademia Sztuk Pięknych ve Varšavě. Právě ona se stala oficiální výherkyní Diploma Sleection v módní kategorii. V její práci vynikají střihy inspirované technikami origami. Díky nim vznikl soubor bezešvých oděvů, které vznikly bez odřezků. Kolekce sice na první pohled nepůsobila zcela koherentně, avšak její přesah byl velmi silný, stejně jako poetická stylizace. Svoji prací Folie Imposee zaujala i Ivana Janigová, její kolekce, která spíš připomíná textilní studii, zkoumala působení lidské psychiky na oděv.