Intimní spojení v parku Middelheim

tým VOGUE25. 5. 2019

Architektura a móda měly k sobě vždy velmi blízko. Rodney Smith, Richard Avedon, Ansel Adams jsou skvělým příkladem. A tak se módní fotograf Marek Mičánek a stylista Zoltán Tóth vydali na vzácné místo v centru belgických Antverp, kde se nachází unikátní park Middelheim plný fascinujících objektů. Pohodlně se usaďte a nechte se spolu s Vogue CS provést těmi nejzajímavějšími.

Sluneční brýle, Dior.

Vlevo: sako, kalhoty, boty, vše Walter Van Beirendonck; rolák, Prada.
Vpravo: košile, vesta, obojí Louis Vuitton.

Artiesteningang

Sculptura nese název Vchod umělců a je bočním vstupem do Middleheim Museum. Autor John Körmeling zvolil architekturu retro benzinové stanice, redukované na puristický design s nádechem nostalgie. Pohrává si s náměty, které však často nejsou o tolik absurdnější než skutečná řešení dopravních problémů města. Houbovitá struktura odkazuje k přirozenému okolí muzea, parku v anglickém stylu. Sám autor své dílo nazývá Králem květů.

Vlevo: košile, svetr, obojí Prada.
Vpravo: svetr, kalhoty, obojí Prada; boty, Walter Van Beirendonck.

Modelhuizen type Bomarzo

Dva obyčejné domy, jejichž převrácené úhly je proměňují v metafory. Prázdné a obrácené budovy lze také interpretovat jako existenciální portréty. Název Bomarzo odkazuje na malou oblast v Itálii, kde je park známý svými groteskními monumentálními sochami včetně pokřiveného domu. Timm Ulrichs je těžko zařaditelný autor. Jeho zásadou je „umění je život a život je umění“. Vytváří představení, instalace a nábytkové plastiky a pracuje s urbanismem, fotografií, filmem a videem.

Vlevo: kalhoty, košile, vesta, vše Louis Vuitton.
Vpravo: spodní prádlo, Calvin Klein.

Double Progression Vert et Blanc

Jesús Rafael Soto zde využívá dobře známý vizuální efekt, optickou iluzi. Bíle natřené tyče vypadají silnější než zelené, protože bílá odráží více světla. Dílo patří do série Progressions, se kterou autor začal ve druhé polovině šedesátých let. Později zkoumal kinetické umění a jeho práce byla třírozměrná. Vytvořil také sochu pro venezuelský pavilon na výstavu Expo'58 v Bruselu, jeho první počin propojený s architekturou.

Kabát, sako, kalhoty, vše Walter Van Beirendonck; košile, náušnice, obojí Dior.

Vlevo: triko, DGRD Clothing; šátek, stylisty vlastní.
Vpravo: sako, Dior; triko, DGRD Clothing; kalhoty, sluneční brýle, boty, vše Walter Van Beirendonck.

De Rivier

V roce 1940 Aristide Maillol pracoval na soše nazvané Hora, na počest prozaika Henriho Barbusseho. Když však došly peníze, své dílo rozřezal a použil k vytvoření nového, které nazval Řeka. Žena po pravé straně je pro jeho pozdější práci typická. Název je odkazem na sochy ve fontánách Versailleských zahrad. Maillol studoval malbu, ilustroval knihy a dokonce měl tkalcovskou dílnu. Tkaní se však kvůli vadě zraku musel vzdát a později se začal věnovat sochařství. Brzy se stal úspěšným, částečně díky uznání, které mu projevil Rodin.

Mikina, Walter Van Beirendonck; rukavice, závoj, obojí Ann Demeulemeester.

Firmament III

Nepravidelná trojrozměrná síť obklopuje prázdnotu ve tvaru lidského těla v desetinásobné nadživotní velikosti. Socha je neustálou výzvou, nutí přemýšlet o našem místě ve vyšším řádu věcí. Antony Gormley používá své vlastní tělo jako výchozí bod a z pohledu umělce ho vždy zajímá lidský rozměr formy: člověk jako jedinec, člen společenství a také objekt ve vztahu k prostoru a přírodě. Název odkazuje na nebeskou klenbu a uzly uvnitř tvoří souhvězdí. Stříbrná barva pak zachycuje světlo měnících se ročních období.

Foto: Marek Mičánek
Styling: Zoltán Tóth
Model: Nick K. (Ulla Models)
Make-up a vlasy: Stef Rablovsky pro Redken a Clinique
Produkce: Matouš Marcinko
Casting Director: Anna Kozyakova
Asistent stylista: Mauranne Ricaille